Nejsou lidi! Jak českou ekonomiku brzdí rekordně nízká nezaměstnanost
Na trhu práce chybějí tisíce stavebních dělníků, řidičů, programátorů i lékařů. Kdo je může nahradit?
Už jedenáct čtvrtletí v řadě nezaměstnanost v České republice strmě klesá. Na přelomu roku dosáhla dalšího historického rekordu: 2,39 %. To podle Českého statistického úřadu znamená, že bez práce je 124 tisíc lidí – 57 tisíc mužů a 67 tisíc žen. Započítávají se ti, kdo si nepřivydělávají ani bokem, jsou připraveni rychle nastoupit a práci si aktivně hledají.
Stejný dlouhodobý trend jako ČSÚ ukazují čísla z úřadů práce: V lednu evidovaly 289 tisíc uchazečů – to je o sto tisíc míň než před rokem. Zároveň se firmy prostřednictvím úřadů práce shánějí po 230 tisících nových zaměstnancích.
Proč statistický úřad počítá nezaměstnané jinak než úřady práce? (klikněte a přečtěte si vysvětlení)
Podle ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) byla na konci loňského roku nezaměstnanost 3,8 %, podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) činila 2,39 %. Jak je to možné?
Zatímco MPSV uvádí podíl nezaměstnaných osob, ČSÚ operuje obvykle s ukazatelem obecná míra nezaměstnanosti.
MPSV eviduje uchazeče o zaměstnání ve věku 15–64 let, kteří požádali úřad práce o zprostředkování práce a kteří mohou bezprostředně nastoupit. Pokud tedy činí podíl nezaměstnaných například 3,2 %, znamená to, že 3,2 % ze všech obyvatel ve věku 15–64 let je evidováno úřadem práce.
Někdy se ale může stát, že člověk evidovaný na úřadu práce přece jen někde za úplatu pracuje. Fakticky nezaměstnaný není, přestože je tak evidován. A naopak, někdy se stává, že uchazeč o zaměstnání nespolupracuje s úřadem práce tak, jak mu ukládá zákon, a je z evidence vyřazen, přestože stále práci nemá. Fakticky je nezaměstnaný, i když tak již není evidován.
Míra nezaměstnanosti zveřejňovaná ČSÚ je naproti tomu definována jako podíl nezaměstnaných na celkové pracovní síle, nikoli tedy na počtu obyvatel. Hlavní rozdíl je ovšem v definici nezaměstnaného. Míra nezaměstnanosti vychází z pravidel Mezinárodní organizace práce (ILO), která za nezaměstnaného považuje každého, kdo nepracoval v daném týdnu alespoň jednu hodinu za finanční odměnu, kdo je připraven k nástupu do práce do 14 dnů a kdo aktivně v posledních čtyřech týdnech hledal práci. Splněny musí být všechny tři podmínky. Jestli je člověk evidován na úřadu práce nebo ne, nehraje roli.
Zatímco údaje MPSV mají výhodu v rychlosti – na konci měsíce stačí aktuální čísla "vyjet z počítače" – údaj ČSÚ lépe odpovídá intuitivní představě o nezaměstnaném. Je také očištěn o sezónní vlivy a je srovnatelný mezinárodně i v dlouhé časové řadě. Jeho zjištění však trvá déle: tazatelé se při Výběrovém šetření pracovních sil anonymně jednou za čtvrt roku ptají všech obyvatel 26 tisíc náhodně vybraných bytů.
Zdroj: Statistika a my
Na jedno volné pracovní místo tak připadá 1,25 uchazeče. Číslo je ojedinělé i ve světovém měřítku. Jednou z mála zemí, kde je po zaměstnancích podobně silná poptávka, je nyní Japonsko. Ještě před čtyřmi lety přitom v Česku připadalo na jedno volné pracovní místo víc než deset uchazečů.
„Jsme v naprosto mimořádné situaci, jakou sám nepamatuji, a to podnikám skoro 30 let,“ komentoval to ve vysílání Českého rozhlasu předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Karel Havlíček.
„Situace v regionech je ovšem rozdílná, počet uchazečů o zaměstnání připadajících na jedno volné pracovní místo se pohybuje od 0,7 v Praze a Pardubickém kraji až po 3,6 v Ústeckém a 4,2 v Moravskoslezském kraji,“ upozorňuje ministerstvo práce v zatím poslední dostupné Analýze vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti za první polovinu loňského roku.
Největší překážka pro růst firem
„Skoro všude zaznívalo téma nedostatku pracovních sil. Navštěvovali jsme hodně malé a střední firmy, kde je to velký problém,“ řekl neúspěšný prezidentský kandidát Jiří Drahoš, když měl odpovědět na otázku, co nejčastěji zajímalo občany, kteří si s ním přišli popovídat během kontaktní kampaně. V žádné z předvolebních debat ani v celostátních sloganech se pak ale o riziku, jaké extrémně nízká nezaměstnanost pro českou ekonomiku představuje, podrobněji nemluvilo.
Že extrémně vysoká zaměstnanost není jev ryze pozitivní, potvrzuje mimo jiné Česká národní banka. Sedmým rokem se ve spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy ptá firem, co jim brání v dalším růstu. Když průzkum začínal, byl nedostatek kvalifikovaných pracovních sil podle šéfů firem druhou nejmenší z devíti nabízených překážek. Loni v prosinci se poprvé dostal – byť jen těsně – na první místo. Srovnání s jinými překážkami růstu v následujícím grafu zapnete kliknutím do legendy.
Dělníci, svářeči a programátoři
Stavebních dělníků bylo v lednu na oficiálním trhu práce o 12,7 tisíce méně, než kolik jich zaměstnavatelé potřebují. Akutní je také nedostatek montážních dělníků, řidičů či svářečů. Českým podnikům chybějí například i vývojáři software, nemocnice shánějí přes tisíc zdravotních sester a jen o něco méně specializovaných lékařů či zubařů.
Po jakých profesích je největší poptávka?
| profese | uchazeči o zaměstnání | volná místa | rozdíl |
|---|
Volná místa jsou uvedena včetně nabídek podpořených některou z forem aktivní politiky zaměstnanosti. Zdroj: MPSV
Na opačném konci tabulky jsou prodavači a prodavačky. Na úřadech práce je jich registrováno přes 18 tisíc, přesto se zaměstnavatelům zatím nedaří přesvědčit je, aby nastoupili na čtyři a půl tisíce neobsazených pracovních míst. Mohou za to zřejmě nepříliš atraktivní mzdy, hlavně mimo Prahu, a často mizerné pracovní podmínky: dlouhé a nepravidelné směny bez přestávek, hmotná odpovědnost za manka či chaotický management.
Jaké je pracovat za kasou v supermarketu popsala loni podrobně novinářka Saša Uhlová: „Kolega, vedle kterého jsem seděla na kase, říkal, že je lepší být agenturní, protože pak máš víc benefitů. Snažila jsem se zjistit, jaké benefity má na mysli. Nakonec z něj vypadlo, že ty benefity znamenají, že si může určovat, kdy má směnu. To samé říkala Janinka, o které jsem si dlouho myslela, že tam musí být zaměstnaná. Prý by se zaměstnat nenechala. Nemocná stejně není nikdy déle než tři dny a takhle si může určovat, kdy půjde do práce.“
Klesá i dlouhodobá nezaměstnanost
Křivka nezaměstnanosti kopíruje do značné míry cyklické vzestupy a pády celé ekonomiky. Když se hospodářství daří, firmy investují, rozšiřují se, vznikají nové obchodní příležitosti a s nimi i nová pracovní místa. V dobách hospodářské krize to bývá naopak.
„Při masovém propouštění náhle přibudou počty krátkodobě nezaměstnaných. Pokud se však nepodaří do jednoho roku propuštěné v ekonomice zaměstnat, přelijí se přes danou hranici už do dlouhodobé nezaměstnanosti. K takové situaci došlo v roce 2009, kdy v nastalé recesi došlo k nejrychlejšímu propouštění v novodobé historii ČR. Ke skokovému zvýšení počtu dlouhodobě nezaměstnaných došlo pak v roce 2010,“ popisuje vývoj na trhu práce Dalibor Holý z Českého statistického úřadu.
Člověk, který je více než 12 měsíců bez práce, může podle něj upadat do letargie a ztrácet návyky, které se váží k životu se zaměstnáním, včetně ranního vstávání. „Vedle osobního života narušuje dlouhodobá nezaměstnanost soudržnost společnosti. Vede totiž k vytváření ghett a k sociálnímu vyloučení.“ Od krizového roku 2010 se ovšem i počet dlouhodobě nezaměstnaných stále snižuje – a ani tehdy nedosahoval tak vysokých hodnot jako před dvaceti lety.
Pomohla demografie i oslabení koruny
Dosáhnout rekordně nízké nezaměstnanosti pomohl české ekonomice vedle obnoveného růstu ekonomiky i demografický vývoj: na trh práce vstupují populačně nejslabší ročníky narozené na přelomu století. Zaměstnanost zvyšuje i rostoucí počet pracovníků ve státní správě, samosprávě a jejích příspěvkových organizacích.
Značný vliv na oživení hospodářství a tudíž i na propad nezaměstnanosti měla tři a půl roku uměle oslabená koruna: i díky ní v Česku zůstaly zahraniční podniky, které těží z relativně levné a zároveň kvalifikované pracovní síly. Slabá místní měna jim náklady na výrobu zboží určeného obvykle pro export dále snižuje.
Někteří analytici tento model kritizují: „Rychle jsme dosáhli nízké nezaměstnanosti, zato jsme ekonomikou s nejnižší relativní přidanou hodnotou v celé Evropě. Vyrobili jsme si montovnu s nízkou nezaměstnaností – čínskou ekonomiku v Evropě. Jsme jedna z nejzranitelnějších zemí případnou automatizací – zaměstnáváme spoustu lidí v činnostech s relativně nízkou přidanou hodnotou, kteří budou potenciálně nahraditelní nějakou strojovou prací. Měli bychom přestoupit z čínského modelu ekonomiky na německý,“ komentoval rekordní zaměstnanost ekonom David Marek.
Podobně to vidí šéf odborů Josef Středula: „Musíme se dívat, jaká jsou to pracovní místa a struktura ekonomiky. Jsme zemí levné práce. Lidé dělají na místech, která jsou pod jejich kvalifikační úrovní. To je obrovský problém. Nejsme schopni využít potenciál, který máme. (...) Stali jsme se levnou záložní ekonomikou Německa. Velmi jsme na tom zapracovali investičními pobídkami pro zahraniční investory, které tady vytvořily tu zónu levné práce. Degradovaly nás do pozice subdodavatelů. Netvořili jsme ceny našeho zboží. Byli jsme součástí výrobní linky, kde se ceny víceméně diktovaly z centrál.“
Vyšší mzdy, více cizinců a odrazení
Situace, kdy zaměstnavatelé na trhu práce tahají za kratší konec, nahrává zaměstnancům při vyjednávání o pracovních podmínkách i o výši mezd. Podle posledních dostupných dat se loni mediánová mzda (polovina zaměstnanců bere více, polovina méně) zvýšila o sedm procent na 25 181 korun měsíčně. Zvyšování je však pomalejší než by odpovídalo růstu produktivity práce. I při započtení nižší produktivity jsou čeští zaměstnanci stále placení podstatně hůře než jejich kolegové v západní Evropě.
Český pracovní trh se také pomalu začíná více otevírat cizincům. Už teď jich v tuzemsku pracuje 380 tisíc a tvoří víc než sedm procent celkové české zaměstnanosti. Na konci letošního ledna navíc česká vláda schválila dvojnásobné zvýšení kvóty v programu, který zrychluje a usnadňuje přijímání zaměstnanců z Ukrajiny. Místo 10 tisíc za rok jich tak může v Česku letos najít zaměstnání až dvojnásobek. Hospodářská komora prosazuje také rozšíření programu na další státy jako je Srbsko.
Jedním z posledních volných rezervoárů pracovních sil jsou podle aktuální zprávy Českého statistického úřadu tzv. odrazení. To jsou lidé, kteří nepracují, aktivně si práci nehledají, ale pracovat by přitom chtěli. Nesplňují tedy mezinárodně uznávanou definici nezaměstnaného (viz box Proč statistický úřad počítá nezaměstnané jinak než úřady práce?). Především jde o mladé lidi do 25 let, ale také například o ženy i muže na rodičovské dovolené. Jejich počet se podle statistiků přibližuje celkovému počtu nezaměstnaných a k tomu, aby se zapojili do pracovního procesu, jim možná chybí jen správná nabídka.
