Dalo by se říct – letní idyla! Tady můžete vyrazit s rodinou na pohádku, s přáteli na pozoruhodná představení… Ale! Letos byl zahajovací večer jiný. Nikoli vinou organizátorů. Připravili tři představení  - ten kdo se nedostal na „novocirkusáky“ ze Španělska nebo na společné vystoupení souboru Cirk La Putyka a pouličních akrobatů z Rwandy, mohl usednout do trávy a sledovat vystoupení českých a zahraničních umělců, kteří předváděli, co všechno s vlastním tělem dokážou. Třeba tančit na kancelářské židli nebo si z obruče vytvořit imaginárního opilého přítele… Divákům se tajil dech, protože pohupovat se několik metrů od země na laně či na hrazdě úplně bezpečně nepůsobilo… 

Než však začalo vystoupení divadelníků z Rwandy a Cirku La Putyka, mnohým pípla na mobilu zpráva, že v Barceloně došlo k tragédii, zemřeli lidé. Při tom pípnutí se dívali na představení, které bylo o střetu kultur a touze i nutnosti je propojit. O takřka dětském odhodlání dávat a těšit se z každé vteřiny (to v případě Rwanďanů) a také o rozpolcenosti Evropanů… 

Ve finále představení celé vydýchané šapitó stálo a tleskalo, z herců i diváků i vlivem letního vedra tekl pot. Diváci i herci byli dojatí, nadšení a prožívali emoci, kterou dokáže vyvolat jen dobré divadlo, a nevadilo jim, že se dá špatně dýchat. 

Možná právě proto jsem se o tomto prožitku rozhodla psát. Byla jsem v publiku pod šapitó, a byť jsem prožívala pěknou emoci, myslela jsem na událost na rušné promenádě La Rambla, kde se střetávají kultury z celého světa a která je symbolem uvolněného setkávání. 

Proto si také dovolím připsat otázku - projekty o sbližování kultur jsou na jedné straně – na druhé stojí skutečnost. Dají se ještě tyto strany spojit?

Michaela Vetešková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít