Darován Británii, nebo ukraden? Indický soud řeší spor o slavný diamant Koh-i-noor
Nejvyšší indický soud řeší spor o nejslavnější diamant na světě Koh-i-noor. Jeho navrácení z Británie do Indie požaduje nevládní organizace All India Human Rights & Social Justice Front. Podle indické prokuratury ale diamant v 19. století nebyl ukraden, ale byl jí darován. Drahý kámen je mimo jiné součástí britských korunovačních klenotů.
"Byl darován dobrovolně Randžítem Singhem Britům jako kompenzace za pomoc v sikhských válkách. Koh-i-Noor není kradeným předmětem," uvedl podle britského listu The Guardian před soudem zástupce generálního prokurátora Randžít Kumár.
Indické ministerstvo kultury Kumarovo stanovisko popřelo, a prohlásilo, že vláda udělá vše proto, aby diamant dostala zpět.
Podle britského předsedy vlády Davida Camerona by se jeho vrácení mohlo stát nebezpečným precedentem.
„Problém s podobnými otázkami je, že pokud bychom jednou řekli ano, pak bychom také někdy mohli najít Britské muzeum prázdné. Takže vás musím zklamat,“ řekl v roce 2010 indickým médiím premiér Cameron s odkazem na britskou koloniální minulost.
Závěr indického nejvyššího soudu tedy nebude mít na rozhodování Velké Británie žádný vliv. V minulosti si ho podobně nárokoval i Pákistán, Afghánistán nebo Írán.
India still wants the Koh-i-noor diamond back despite the Supreme Court being told otherwise https://t.co/Bzk5yP4ZUe pic.twitter.com/PowGFIaJVy
— BBC India (@BBCIndia) 20. dubna 2016
Paňdžábský vládce Randžít Singh zemřel v roce 1839 a podle některých zdrojů diamant odkázal hinduistickému chrámu. Podle jiných ho zdědil jeho syn, který ho jako desetiletý v roce 1849 spolu s královstvím postoupil Britům. Historické území Paňdžáb je dnes rozděleno mezi Pákistán a Indii.
Diamant Koh-i-noor patřil ve své době mezi největší diamanty světa. Jeho jméno pochází z perštiny a znamená Hora světla. Nalezen byl asi ve 13. století.
Indie, Írán, Británie
Původně patřil indickým sultánům, pak ho získali vládci dnešního Íránu, než se dostal zpět do Indie. A právě tam ho v polovině 19. století získala britská královna Viktorie. Původně ho nosila jako součást náramku.
Do koruny byl poprvé zasazen v roce 1902 před korunovací královny Alexandry, manželky Edwarda VII. Devět let nato byl vložen do koruny královny Marie a konečně v roce 1937 do koruny Alžběty, matky dnešní britské královny. Na veřejnosti se naposledy objevil na rakvi královny matky při pohřbu v roce 2002.
Pokud by se stal králem princ Charles, měla by diamant veřejnost vidět v koruně na hlavě jeho manželky Camilly. Diamant je také součástí výstavy korunovačních klenotů v londýnském Toweru.
Lidé si název diamantu často spojují s českou firmou Koh-i-noor. A ne náhodou. Továrník Jindřich Waldes tuto firmu původně na drobné kovové výrobky, například na spínací knoflíky nebo vánoční ozdoby, pojmenoval právě po slavném indickém diamantu.
Státy se o diamant přou i přesto, že podle pověry nosí 105karátový drahý kámen smůlu kvůli své dlouhé a krvavé historii.
