V menší místnosti je několik stolů s šicími stroji, velké žehlicí prkno nebo spousta látek. Dámská krejčová Iveta přišívá lem k pluviálu. To je oblek, který se používá na velké svátky, například na svatby. Druhou ženou v místnosti je pánská krejčová Jana. Ta stříhá kněžskou štolu.

„Mám tu štolu vyšitou a musím ji podložit podšívkou, která je jen sešitá hladká bez výšivky,“ říká.

Vyšívání liturgických obleků je jiná práce než v normální konfekci. „Civilní šití je jiné a tomuhle se člověk musí lehce přizpůsobit. Jsou tady jednodušší střihy, ale na druhou stranu jsou jiné nároky na lemování a vyšívání. Musíme si na to dávat pozor, protože například brokát je hodně drahý,“ říká paní Iveta.

Švadleny ale nedělají oděvy pouze pro kněze.

„Děláme mimo jiné i různé obecní nebo spolkové prapory. Týká se to i pokrývek oltářů nebo vyšívané baldachýny. Děláme i šatičky pro velmi známé Pražské Jezulátko, které najdeme v téměř každém větším kostele,“ říká jednatelka dílny sestra Josefa.

Řád sester Nejsvětější svátosti investuje každý rok z církevních restitucí do rozvoje dílny zhruba 600 tisíc korun. Sestry za ně koupily například nový šicí stroj. Dílna má každý rok obrat zhruba 1 200 000 korun.

Pavla Lioliasová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít