Světovou premiéru pod vlajkou UNESCO měla tradiční Jízda králů v Kunovicích
Krojovaným průvodem městem dnes v Kunovicích na Slovácku vyvrcholila Jízda králů. Letos poprvé se unikátní tradice představila jako součást nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Desetiletý král Jakub Machálek jako král v ženském kroji vyrazil na pouť po městě v doprovodu družiny na 22 koních.
Ceremoniálu přihlížel také starosta Vlčnova Jan Pijáček, kde se Jízda králů pojede příští týden. Sám velkou měrou přispěl o zápis kunovické jízdy na seznam UNESCO, dnes proto neskrýval dojetí.
„Já se přiznám, že jsem měl i slzičky na krajíčku, protože to bylo hrozně dojemné. Ten obřad je vždycky hrozně dojemný. A tam se někdy zobrazují takové ty prastaré časy a to člověka oslovuje takovou už neviditelnou částí, ta Jízda králů. Bylo to moc hezké,“ svěřil se.
Zápis na seznam UNESCO vzbudil rekordní zájem diváků, do Kunovic se jich sjely tisíce z celé země i ze zahraničí. Pijáček je ale přesvědčen, že Jízda králů by měla zůstat stejná jako v předchozích letech.
„Bylo by špatné, kdybychom to chtěli nějak upravovat, vyšperkovávat kvůli zápisu na ten prestižní seznam UNESCO, protože oni si váží právě toho, že Jízda králů si uchovala ty původní archaické prvky. Ale tak malinko větší nervozita samozřejmě je,“ vysvětlil.
Životní zážitek si z dneška odnáší především jedenáctiletý král Jakub Machálek. Nadšený je ale i jeho otec Karel. „Naprosto neskutečný, silný pocit. Opravdu dojetí. Množství lidí, vyšlo to všechno. Strašně mě potěšilo a úplně dojalo, jak Kuba zvládal to, že spousta novinářů po něm chtěla rozhovor, že musel vystupovat, zpívat před spoustou lidí, a to všechno zvládl. To je pro mě úplně to nejvíc,“ radoval se.
Jízda králů měla ale i doprovodný program. Včera například městem proudilo defilé desítek povozů během formanského odpoledne, které bylo cílené jako pocta tažným koním.
Ještě během příprav se starostka Kunovic Ivana Majíčková svěřila, že je světová premiéra jízdy pod vlajkou UNESCO zavazující: „Za průběh cítíme větší odpovědnost, aby vše bylo tak, jak je potřeba podle starých obyčejů. Nemáme to do smrti. Musíme se o statek starat tak, aby když se kdokoliv a kdykoliv přijde podívat, tak si řekl, že si to skutečně zaslouží být na mapě světa.“
