Šel bych po stopách vaší rozhodcovské kariéry, ta prvoligová začala před více než deseti lety. Duel tehdy ještě Synot ligy mezi Slovanem Liberec a Baníkem Ostrava, hattrick Josefa Šurala a vítězství 6:0 pro domácí. Vzpomínáte si na svou ligovou premiéru?
To je takový zápas, na který nemůže rozhodčí zapomenout. Vím, že jsem byl strašně nervózní. Bylo to na konci srpna, bylo velké teplo, ale ten výsledek napomohl tomu, že se tenkrát po zápase o rozhodčích nemluvilo.

Přesouváme se do roku 2018, protože v nejvyšší soutěži byli poprvé nasazeni videoasistent rozhodčího a asistent videoasistenta rozhodčího. Jak moc velká změna to pro vás rozhodčí byla?
Samozřejmě jsme si od toho všichni na jednu stranu slibovali, že se nebudou dít obrovské chyby. Na druhou stranu jsme si říkali, že se všechno bude zpomalovat a zkoumat, takže to byla taková nejistota. Ale myslím si, že postupem času to můžeme hodnotit pozitivně.

Takže video se vám teď líbí?
Myslím, že video se teď musí líbit. Samozřejmě vnímám nářky fanoušků, že to kolikrát trvá hrozně dlouho, ale důležité je to, že rozhodnutí je pro veřejnost a hlavně pro hráče a kluby správné a férové a to je nejdůležitější.

Jak se koukáte na to, kdy rozhodčí alibisticky dá na rozhodnutí videorozhodčího?
Určitě by to tak být nemělo. Rozhodčí by měl umět rychle a včas rozhodnout sám na hřišti a potom si případně ty situace nechat překontrolovat. Myslím, že alibisticky to dneska nikdo v lize nedělá, protože ten rozdíl v tom, že někdo umí rozhodovat sám na hřišti, je ten hlavní, proč by rozhodčí měl být v první lize.

Jak moc velká obava je jít proti rozhodnutí videorozhodčího? Jste na hrací ploše, viděl jste tu situaci, ale teď byste měl jít proti doporučení vašeho kolegy?
Je potřeba vnímat, že rozhodčí na hrací ploše je v nějakém stresu. Měl by umět důvěřovat kolegovi u VAR, který neříkám že ve stresu není, ale má víc klidu a času. Proto to možná někdy trvá trochu déle, než by bylo zdrávo. Když si ten rozhodčí na hřišti umí říct, že jeho rozhodnutí je správné a má si ho potvrdit, tak to tak může udělat, ale primárně by VAR měl rozhodčího podpořit, aby to rozhodnutí bylo správné a tyhle věci by se dít neměli.

Kde se vám v lize píská nejhůře?
Za ty roky nemám nějaký stadion, kde by se mi pískalo špatně. Nemůžu říct, že by takové místo bylo.

Jsou nějaké stadiony, které jsou nepříjemné? Ať už fanoušky, tak třeba zázemím, kabinou?
Jak se dneska liga posouvá pro diváky, v televizi, i výkony hráčů, spousta zahraničních hráčů, tak i na těch stadionech jsou profesionální podmínky. Ne že by byly všude stejné, ale jsou srovnatelné i pro nás rozhodčí.

Omluva v přímém přenosu

Vy jste před více než měsícem pískal z pozice hlavního rozhodčího utkání mezi Karvinou a Hradcem Králové a po zápase jste řekl pro O2 TV: „Nedivím se trenérům že s nimi cloumaly emoce. Ode mě příšerný výkon. Musím se omluvit hráčům, trenérům i divákům. Takhle ty situace nejde posuzovat, bylo to hrozné.“ Kde se to ve vás vzalo, že se půjdete veřejně omluvit oběma aktérům duelu?
Hned jak jsem šel ze hřiště, tak jsem věděl, že můj výkon byl špatný. Já se na sebe snažím klást nároky, že některé situace bych měl umět rozhodnout sám na hřišti, bez VAR, což se v tomhle zápase nestalo. Nebyl jsem se sebou spokojený ještě než zápas skončil, takže jsem to tak cítil. Pak jsem od O2 dostal žádost o rozhovor a tím, že mi kolega redaktor položil otázku, jakou mi položil, tak ta odpověď byla nasnadě.

Mluvil s vám po tomto vystoupení někdo z Komise rozhodčích? A pokud ano, jaká byla reakce?
Reakce byla, dá se říct, pozitivní, ale já bych to nechtěl rozpitvávat do detailů. Když to řeknu obecně, tak od Komise rozhodčích se mi dostalo podpory.

A jak to brali vaši kolegové, rozhodčí, se kterými se vidíte, asistenti?
Protože nás čekala dlouhá cesta z Karviné domů, tak se mě asistenti snažili podpořit. I ostatní kolegové kvitovali to, jak jsem se k tomu postavil, nějakou negativní reakci jsem víceméně nezaznamenal.

Myslíte se, že by rozhodčím a kritice na rozhodčí pomohlo, kdyby po zápase vystupovali a řekli třeba: „Jo, myslím, že tohle jsem udělal špatně“?
Myslím, že jo. Na druhou stranu by se rozhodčí neměl omlouvat po každém zápase. Někdy je to žádoucí, někdy by se to nehodilo. Určitě se nehodí omlouvat každý týden, protože kdyby každý týden rozhodčí řekl, že to bylo špatné, tak z toho plyne to, že v té soutěži nemá co dělat.

Je mezi rozhodčími rivalita?
Určitě. Každý chce pískat první ligu a ty nejlepší zápasy, aspoň tak to vnímám já. Na druhou stranu je potřeba delegace a fungování v lize přijímat s pokorou. Je potřeba si uvědomit, že skupina rozhodčích v první i druhé lize je skupina těch nejlepších, které české rozhodcovství má, a tak je potřeba to vnímat.

Pražské derby

Vy jste derby pražských „S“ zažil v roli hlavního, čtvrtého, i videorozhodčího. Jaký je pocit dostat v jakékoli funkci nominaci na derby? K čemu byste to přirovnal?
Nevím, jestli to lze z pohledu hráče přirovnat k nominaci do reprezentace, ty pocity úplně neumím porovnat. Je to obrovská důvěra ze strany Komise, která vás deleguje. Člověk chce ukázat to nejlepší, co v něm je.

Jak moc velký stres je pískat derby?
Pro mě strašný stres. V loňské sezoně jsem byl jako čtvrtý rozhodčí na tom nechvalně proslulém derby, kdy dostali Bořil a Krejčí červenou kartu a na jaře jsem pískal v lize po pohárovém derby. To nebylo takové jako na podzim, ale byly tam také vyhrocené reakce, takže v porovnání s kolegy jsem to měl nejklidnější, ale stres to prostě je.

Vy jste to nechvalně proslulé derby, kdy byli vyloučeni oba kapitáni pražských „S“, zmínil. Jaké to je uklidňovat dvě válčící lavičky?
Já se do toho snažím jít s takovou osobní taktikou. Co nejvíce s trenéry a lavičkami komunikovat, snažím se tam být „pro ně“, vysvětlit jim nějaké rozhodnutí, na druhou stranu je uklidnit, ať se soustředí na sebe a svůj výkon. Tohle je ale tak specifické utkání, že se to kolikrát otočí k tomu, aby člověk trenéry spíš uklidňoval, než jim něco vysvětloval.

Pokud se nepletu, vy jste, když se do sebe pustili kapitáni Bořil s Krejčím, běžel přímo na hrací plochu.
To byla naprosto specifická situace. Pustili se tam do sebe tihle dva hráči, plus tam vběhli vedoucí mužstva Sparty pan Baranek a asistent trenéra Slavie pan Řehák, takže to bylo rychlé rozhodnutí, jak zápasu a rozhodčímu pomoct, aby se to uklidnilo.

Koukal jsem, kolik za takovou pozici v daném zápase čtvrtý rozhodčí dostává, jsou to nižší jednotky tisíc korun. Je to dobrá, odpovídající odměna?
Od léta se to zvedlo, takže myslím, že je to lepší. V tu chvíli, když jel člověk z tohohle zápasů domů, seděl v autě a říkal si: „Ty jo, jsem tu by za tyhle peníze“, tomu se musel pousmát. Ale musím zdůraznit, že to člověk musí brát s pokorou. Musí to brát tak, že ne každý může na takovém zápase být v jakékoli funkci.

Vy jste zmínil, že pískat pražské derby je pro vás velký stres, pak jste ho zažil v roli hlavního rozhodčího. Není to pak svazující?
Svazující to určitě je. Každý rozhodčí by to chtěl pískat, každý chce ukázat, že na to má, že je na takový zápas delegovaný zaslouženě a nechce ho zkazit.

Karel Schamberger Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít