Český šachový velmistr Thai Dai Van Nguyen zavítal do studia Radiožurnálu Sport. Rodák z Prahy si s Andreou Sestini Hlaváčkovou povídal nejen o začátcích v šachu, ale také o taktice. „Díky šachu jsem s mamkou i tátou procestoval celou Evropu. Jsem za to vděčný,“ přiznává úspěšný šachista. Poslechněte si celý pořad Na síti.

Na síti Praha 13:19 26. srpna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Pamatuješ si na své první šachové partie v životě?
Spíše ne, ale na jednotlivé turnaje vzpomínám velice rád. Pamatuji si, kdy jsem v osmi letech hrál první turnaje, na které se mnou jezdila celá rodina. Brali jsme to jako rodinnou záležitost a procestovali jsme spolu celou Evropu a přes 30 zemí.

Od tvého bratra vím, že tě v mládí nutil hrát až dvacet partií denně. Byla to zábava, nebo spíše povinnost?
Spíš jsem do toho byl donucen. Byl jsem hodně soutěživý a nechtěl jsem prohrávat. Jsem o téměř tři roky mladší a ze začátku jsem prohrával, takže jsem mu říkal, že budeme hrát dokud nevyhraju.

V kategorii pod deset let si vyhrál svůj první titul. Vzpomínáš, jaké to v tak nízkém věku tehdy bylo?
Řekl bych, že to nebylo takové překvapení. To až mistrovství Evropské unie. Já se do světa šachů dostal v trochu pozdějším věku, než je u konkurence běžné. Nikoho jsme moc neznali, taťka poté našel kontakt na trenéra ze svazu, který nám hned nabídl, že můžeme jet do Rakouska. A říkal nám, že pokud skončím do 20. místa, tak to bude úspěch. A já ten turnaj vyhrál. To byl velký úspěch.

A na mistrovství České republiky jsi potvrdil roli favorita?
Ano, přesně tak. To jsem třikrát za sebou vyhrál republikové mistrovství.

Ty jsi v tak nízkém věku porážel o dost starší soupeře. Víš, v čem jsi byl jiný?
Nejsem si jistý, ale asi šlo o spojení talentu a dobré koncentrace. Člověk se musí extrémně koncentrovat, protože partie trvá například tři hodiny. To osmiletému dítěti asi nejde úplně optimálně, nemůže to tak dlouho vydržet. Mě pomohlo, že jsem měl vždy rychlé propočty a navíc jsem dost trpělivý.

‚Britská senzace.‘ Desetiletá Bodhana je nejmladší mistryní šachu. Porazila i šachového velmistra

Číst článek

Zůstaneme ještě chvíli v mládežnických letech. Jak rozdílné jsou šachy, když jsi trochu starší?
Člověk, který chce uspět na nejvyšší úrovni, už potřebuje tvrdě pracovat. Důležité pro mě ale byla i vzdělávání, skloubit školu s tréninkem bylo náročné. Musel jsem tak makat o víkendu, s trenérem jsme trávili až osm hodin denně a během týdne jsme jeli přes internet.

Jak probíhá trénink šachisty?
Musí to být osobně. Můj tehdejší trenér jezdil do Prahy z Frýdku-Místku a v mládeži jsme se nekoncentrovali na fyzickou a psychickou přípravu, ale spíše na tu herní. To se dá dělit na teoretickou, strategickou a taktickou část. Taktika je právě to propočítávání. Pamatuju si, že mi trenér připravil sto diagramů na hodinu, takže jsem každý diagram musel řešit během dvaceti sekund. Tam je potřeba obrovská koncentrace. Strategická část znamená, že se díváme zpětně na mé partie a analyzovali jsme chyby a pohyby. A teoretická, to je prostě o konkrétních znalostech.

V šestnácti ses stal nejmladším českým šachovým velmistrem. Co to pro tebe tehdy znamenalo?
Opravdu hodně. Já ten titul navíc získal na mé narozeniny. Velmistr je považován za nejvyšší ocenění a posunulo mě to na zhruba desáté místo v českém žebříčku. To už ale člověk musí mít opravdu velkou výkonnost, zároveň to bylo strašně motivující. Chtěl jsem se dostat do reprezentace, a na toho velmistra jsem s mamkou i tátou procestoval celou Evropu na různé turnaje. Pak se to povedlo.

Hodně mi pomohlo to, že jsem pořád chtěl do té reprezentace. Ta obsahuje pět nejlepších hráčů z jedné země. V listopadu 2019 jsem tu příležitost dostal a celé to mám uložené jako krásnou vzpomínku.

Kterého z tvých výsledků si ceníš úplně nejvíce?
Asi výhra na turnaji ve Wijk an zee letos na přelomu ledna a únoru, kde jsem ovládl kategorii Challengers a tím jsem se kvalifikoval na turnaj Masters. To je opravdu top akce a vrchol turnajů. Také si hodně vážím zlaté medaile z šachové olympiády 2024. Před tou olympiádou jsem hrál opravdu hodně a ne moc dobře. Navíc jsem akorát nastupoval na VŠE, příliš jsem netrénoval a prostě jsem byl dost bez ambicí. No a najednou jsem slavil zlato.

V čem se odlišují nejlepší hráči na světě? Jak se mu líbí týmové soutěže? A jak probíhá jeho mentální příprava? Poslechěnte si celý rozhovor pořadu Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou.

Andrea Sestini Hlaváčková, rej, tpk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít