Jsem unavená, ale cítím zadostiučinění, říká po výhře ve Wimbledonu světová jednička v deblu Strýcová
Tenistka Barbora Strýcová slaví ve Wimbledonu první grandslamový titul v ženské čtyřhře. V odloženém finále zdolala společně s tchajwanskou spoluhráčkou Hsieh Su-wej kanadsko-čínskou dvojici Gabriela Dabrowská, Sü I-fan ve dvou setech, a díky tomu je také Strýcová ve třiatřiceti letech poprvé světovou jedničkou mezi deblistkami.
Máte oba zajíce, jste světovou jedničkou a máte grandslamovou trofej… co teď všechno cítíte?
Teď je toho úplně strašně moc, ale samozřejmě cítím zadostiučinění. Jsem úplně hrozně unavená. Čekala jsem na to dlouho, ale prací, kterou jsem do toho dávala, se to dalo dohromady.
Zápas jsme odehrály úplně skvěle. Byly jsme hned od začátku na koni, ke konci se to sice začalo tahat, ale nakonec se nám podařilo vyhrát grandslam a mně se podařilo být jedničkou na světě… to je něco nepopsatelného. Strašně moc si toho vážím a mám z toho úžasný pocit.
Zápas ukončila chyba soupeřek, kdy míček dopadl do autu, ale ony ještě si braly jestřábí oko. Věděla jste hned, že je konec, anebo jste ještě raději s oslavou počkaly?
Počkaly jsme. Zaprvé jsem vůbec nevěděla, co se děje, protože bylo ticho a parťačka Su-wej zvedla ruce, tak jsem si říkala: „Ježišmarja, teď je nějaké ticho.“ Nebyla jsem si jistá, tak jsem raději počkala na challenge, aby to bylo na sto procent.
Lehečka s Forejtkem vyhráli juniorskou čtyřhru na Wimbledonu, zvládli to jako první česká dvojice
Číst článek
Počkaly jste si také hodně dlouho na samotný zápas. V sobotu jste se ho nedočkaly, v neděli trvalo mužské finále přes pět hodin. Jak bylo mentálně těžké připravit se na zápas?
Bylo to docela náročné, protože jsme šly na zápas už v sobotu, byly jsme na něj ready, několikrát jsme se rozcvičily a pak nám řekli, že nás ruší. V neděli to trvalo dalších pět hodin, takže to nebylo nic lehkého, ale pořád jsme byly v dobré náladě. Je to přece jen finále, tak jsme se na to přeci jen musely připravit.
Co vám tu dobrou náladu udržovalo? Stejné věci jako předtím, nebo jste něco dělala jinak?
Všechny věci jsme se snažily dělat stejně nebo podobně. Jedly jsme stejné jídlo, rozcvičovaly jsme se stejně, nic jsme neměnily.
Máte tady hodně blízkých… ani se vám pomalu do vašeho boxu nevešli, takže byli všude kolem. Jaká to byla podpora? Slyšet byla skoro celý zápas…
Je skvělé, že tu při takovém momentu, který se mi povedl, mohla být celá moje rodina a kamarádi. Byli opravdu hodně slyšet.
Předtím to bylo na oslavu vždy malé pivo, co si dáte teď?
Velké pivo, myslím. Několik velkých piv.
Zvládnete to?
Zvládnu, a když to nebude pivo, tak to bude víno.
Co vás čeká v Česku, až přijedete? Tušíte?
Vůbec nevím, ani jsem nepozorovala, co se v Česku děje, nechtěla jsem ztrácet koncentraci, abych z toho nebyla špatná. Vůbec nevím, co se děje, ale těším se po hrozně dlouhé době domů.
