Maséři se při přesunech hokejové reprezentace nevyspí, musí balit a stěhovat
Brzká ranní snídaně, sbalit kufry a odlet směr Moskva. Takový program už během dopoledne absolvovala česká hokejová reprezentace. Tým trenéra Aloise Hadamczika se z Helsinek vydal do Moskvy, kde nastoupí zítra ke druhému utkání Channel One Cupu proti domácímu Rusku. Plné ruce práce měli především maséři Zdeněk Šmíd a Petr Ondráček.
Snídani zvládli hokejisté v sedm hodin. Pět minut po půl desáté už totiž museli sedět ve speciálu, který z finských Helsinek zamířil do Moskvy. Nejméně odpočatí usedali na palubu maséři. Po zápase s domácími Finy začal tradiční koloběh.
„Spát jdeme, až když je hotovo, zabaleno. Nechali jsme klukům uschnout věci, zabalili ty naše, naložili to, a pak jsme si šli v klidu odpočinout na hotel,“ prozradil Zdeněk Šmíd.
Oba maséři se tak moc nevyspí. Delší odpočinek by jim pomohl. „Většinou spíme tak čtyři hodiny. Ale vyspíme se většinou na zimáku,“ popsal Šmíd.
Právě maséři by možná po práci ocenili možnost ulehnout na stůl a zregenerovat. V průběhu jednoho turnaje Euro Hockey Tour nazvedají tuny hokejového materiálu.
„Kluků je 23 a jeden bágl má tak kolem 20 kilo. My máme 18 beden včetně dvou ‘mrtvol‘, kde jsou hokejky. Ty mají tak kolem 30-40 kilo. Takže váhy je až až,“ konstatuje Zdeněk Šmíd.
Sami hokejisté práci masérům rozhodně nestěžují. Ani hráči ze zámoří nemají zvláštní přání.
„Nemají žádné speciální požadavky. Oni spíš kluci z extraligy chytají ty jejich móresy. To bylo myšlené ve srandě. Ale kluci nemají proti ostatním zvláštní požadavky. My už jsme na to zvyklí, nic nás nepřekvapí,“ říká Zdeněk Šmíd.
Náročné nakládání a vykládání
Co je ale na balení a stěhování vlastně to nejsložitější? „Dostat to do letadla a pak z letadla. V šatně už to není tak náročné. Nejhorší je, když se přiletí, naskládat to do nahoru do toho gruzoviku, a pak to vybalit,“ vysvětlil Petr Ondráček.
Jen ve výjimečných případech se stane, že něco v zavazadlech chybí. Pokud ano, jedná se o drobnost.
„Přemýšleli jsme, jestli vzít nějaké věci navíc, kdyby náhodou někdo onemocněl, skrze dresy. Ale vždycky člověk přemýšlí tak, aby bylo všechno a něco nechybělo – léky, náhradní nože a veškeré věci k tomu,“ prohlásil Ondráček.
Fungovat musí také spolupráce obou masérů. Jiná možnost prakticky neexistuje. „S Péťou jsme se poznali na dvacítkách, když byli v Regině. Tam nám to fungovalo a myslím si, že jsme si sedli. Ono, když člověk takhle funguje, jsme 24 hodin denně spolu, tak je potřeba, aby to všechno klapalo,“ dodává Zdeněk Šmíd.
