Hrubý s Holečkem chystají comeback na Nanga Parbat, chtějí až na vrchol
„Každý člověk by měl mít v životě nějaký ten svůj Everest,“ prohlásil onehdy slavný horolezec Edmund Hillary. Jenomže zdaleka ne každý je předurčen k tomu, aby zmíněná slova mohl brát opravdu vážně a aby zkoušel vystoupit na nejvyšší horu světa, nebo na některou z dalších třinácti osmitisícovek. Marek Holeček a Zdeněk Hrubý určitě patří do této kategorie.
A podle toho si vybírali i svůj cíl pro letošní rok. Jak že to říkal Zdeněk Hrubý na začátku července?
„Naším cílem je málo lezená Rupálská stěna, jedna ze tří na Nanga Parbatu, která je považována za nejtěžší. Zároveň je to jedna z nejvyšších himálajských stěn. Lezecká výška bude něco kolem 4 300 metrů.“
Horolezec Zdeněk Hrubý se k návratu na Nanga Parbat nenechal dlouho přemlouvat
Naším cílem není vrchol, ale návrat, říkávají horolezci. A dvojnásob to platí pro ty, kteří šplhají po strmých úbočích osmitisícovek. Z toho také můžeme odvodit, že vítězem je každý, kdo zvládne cestu zpátky, tedy i ten, komu nebylo přáno dosáhnout nejvyššího bodu svého lezeckého snažení.
„Zabojovali jsme si řádně, na hranici našich možností. Cesta, kterou jsme si vymysleli, existuje. Dá se vylézt, to jsme si ověřili, ale nakonec podmínky na stěně nedovolily zaútočit na vrchol. Byli jsme někde přes 7 tisíc metrů. Protože jsme si tam ověřili, že je tam ještě spousta otazníků, které jsme před odjezdem nevyřešili, tak se tam chceme příští rok vrátit a dostat se na vršek.“
Vyprávět si třeba s fotbalistou, tenistou, atletem nebo jiným sportovcem o jeho dojmech a pocitech nikoliv těsně po důležitém utkání nebo závodu, ale až s několikatýdenním odstupem - to už samozřejmě zdaleka není ono. Horolezci jsou ovšem jiní. V jejich případě se jakási inventura nasbíraných prožitků odvíjí daleko pomaleji.
„Když podmínky zaženou člověka dolů ze stěny, je sice nejdřív rád, že je dole a v bezpečí, pak se z toho stresu otřepe a docházejí mu věci, které se tam udály a které by se třeba daly udělat jinak. Už se díváte dopředu a vzpomínky jsou spíše, jakousi potravou pro příští plán.“
Vykopl to Holeček
Ono to asi nebývá tak úplně jednoduché, poplácat se po nedokončeném, krajně namáhavém výstupu po zádech a jen tak beze všeho se navzájem ujistit, že nic se neděje, za rok to zkrátka zkusíme znovu. Zdeněk Hrubý a Marek Holeček prý ale problém tohoto druhu nemuseli nijak složitě řešit.
„Ztotožnili jsme se s tou myšlenou v jednu chvíli, ale to okamžité přání udělal Marek Holeček. Přišel s tím návrhem, zatímco ve mně se to teprve rodilo, ale ještě to nebylo jasné. Tak jsem získal výhodu, že jsem to mohl bez jakýchkoliv rozpaků přijmout, ale nemusel jsem být já ten, kdo to vykopne,“ vybavuje si Zdeněk Hrubý.
A třebaže jeho rozhodování se o repríze výstupu na Nanga Parbat bylo poněkud povlovnější než v případě Marka Holečka, teď už má na další pokus právě takovou chuť jako jeho mladší parťák.
„Kdybych se netěšil, tak už se nebudu trápit a nebudu tam jezdit.“
