Šestadvacet žen a dětí. Neúnavní Sokolové z Dobřichovic udržují v chodu malý uprchlický tábor
Sokolové z Dobřichovic u Berounky patřili mezi první, kdo vybudoval na své náklady velké nestátní očkovací centrum. Stejným stylem přeměnili sokolovnu na dočasné útočiště pro ukrajinské uprchlíky. Ve sportovní hale našlo zázemí na padesát žen s dětmi, které žijí ve stanech, v nichž se dříve očkovalo. Ačkoliv jsou haly určené především pro krátkodobé ubytování, v dobřichovické sokolovně zůstává desítka rodin celý měsíc.
Do bílého stanu se vejdou čtyři postele, což tak akorát stačí pro sedmatřicetiletou Mariku, její tři děti a jednoho psíka. Utekli z Ivano-Frankovska a do Dobřichovic se dostali náhodou. Nejmladší syn zrovna popadl koloběžku a rozjíždí se za dalšími kamarády. Děti výskají, neustále se pohybují sem a tam a matky se je nesnaží brzdit.
Marika je spokojená, když děti jsou spokojené. „V noci je sice všechno slyšet, děti občas pláčou, ale zvykli jsme si tady. Stan není na spaní zase tak špatný. Děti tu mají kamarády, baví se,“ říká Radiožurnálu.
Dárci donesli automatické pračky, a tak Marika může vyprat. Větší děti chodí do školy a usměvavá žena doufá, že se stejně brzy vrátí domů.
Sokolové z Dobřichovic otevřeli halu pro uprchlíky třetí den války, tedy 26. února. Po hektickém začátku si organizace pomalu „sedla“ a starost o fungování sokolovny přebírají sami utečenci. Vydatně jim v tom pomáhá Oksana, která žije v Česku třináct let.
„Jsou tu ženy, pro které jsme sehnali bydlení u lidí, ale nechtěly nikoho obtěžovat. Tohle je sice bez soukromí, ale nikomu nepřekážíte. Navíc tím jak ukrajinská armáda vyhání ruské vojáky čím dál víc na východ, ženy mluví o návratu. Už jsem slyšela, že se některé vrátily, ale osobně žádnou neznám. Říká se to.“
Dary od sponzorů, skautů i místních
Od samého začátku tu podle starosty dobřichovického Sokola Jaroslava Čermáka přebývá dvacet šest žen a dětí. „Fotbalisti a futsalisti nejen že to vzali a začali trénovat venku, ale chodili sem pomáhat a zařizovat. Je tady internet, zavedli jsme sem ukrajinskou televizi, teplé jídlo dovážíme třikrát denně,“ přibližuje.
Sokoly péče stojí peníze. Jenom za březen dali za energie přes sto tisíc korun. Zatím to podle místostarosty Sokola Jiřího Geislera platí z toho, co vydělali provozem očkovacího centra. „Je to něco kolem milionu a stejně to byly peníze určené na charitu.“
Ukrajinské děti musí dostat šanci v Česku vystudovat. Kapacity škol ale zatím neznáme, upozorňuje analytik
Číst článek
Sokolové také získávají dary od sponzorů, skautů, z Potravinové banky a také od lidí z Dobřichovic a okolí. Proto zřídili humanitární sklad, který mají na starost dobrovolní hasiči. V jedné místnosti jsou potraviny, v té větší se na věšácích houpá šatstvo a na policích leží vyrovnané hygienické potřeby s cedulkami v ukrajinštině.
Podle velitele hasičů Martina Jurkovce to není jenom kvůli uprchlíkům v sokolovně. „Chodí sem ukrajinské maminky z obcí kolem Berounky, dozvěděly se, že to u nás funguje. Třeba za víkend jsme vydali osm palet materiálu, převážně je to drogerie a potraviny. Proto jsme rádi, že nám lidé nosí pomoc dál.“
Ve skladu potravin právě třídí krabice Karolína. Chodí sem jako dobrovolnice třikrát týdně, a přestože si uvědomuje, že po prvním nadšení lidí přece jenom pomoci ubývá, sama je spokojená. Třeba se jí podařilo sehnat bundu pro dospívajícího chlapce s dlouhýma rukama, kterému žádná bunda nebyla. Dala výzvu na facebook a hned ji sehnala.
„Dává to smysl. Já to dělám asi z altruistických důvodů, protože vlastně si tím dělám dobře, že dělám ostatním dobře.“