Ve škole nade mnou mávli rukou a z každé práce mě vyhodili. Jak se žije dospělým s ADHD?
ADHD se nejčastěji ozve tam, kde je tlak na výkon – ve škole a později v práci. Jenže pokud dítě nepobíhá po třídě a neruší, systém ho většinou nevidí. Uslyšíte příběhy dvou dospělých, kteří celé dětství proplouvali pod radarem a diagnózu získali až poté, co začali selhávat v prostředí, které „odchylky” neodpouští. Odborný pohled dodá psychoterapeut a vědecký výzkumník v oblasti ADHD Arnošt Krtek.
Jakým výzvám lidé s ADHD čelí ve škole a práci? Proč o své diagnóze v pracovním prostředí radši mlčí? A co obnáší jejich tendence dělat věci na poslední chvíli? Poslechněte si první epizodu podcastové série Spektrum: ADHD
Alex, třicetiletá fotografka, mluví o ADHD, které se odehrává především uvnitř. „Byla jsem zasněná, klidná. Myslela jsem si, že taková prostě jsem. Nenapadlo mě, že je to symptom.“ Její potíže působily roky nenápadně – věci ztracené během pár minut, úkoly odložené na neurčito, každodenní pocit zahlcení. V dětství nad tím učitelé mávli rukou, ale v pracovním prostředí se nepozornost a roztěkanost rychle proměnily ve stres, kritiku a sérii vyhazovů.
Hugo měl opačný příběh. Díky paměti, hyperfokusu a improvizaci měl dobré známky, a tak jeho potíže nikdo neviděl. „Mně ta hlava neustále jede,“ říká. „Ale rozjet se bez deadlineu je hrozně těžké.“ Až v dospělosti pochopil, že jeho neustálý vnitřní chaos, odkládání úkolů a vyhoření nejsou lenost, ale projevy exekutivní/ADHD paralýzy – stavu, kdy člověk ví, co má udělat, chce to udělat, ale mozek se jednoduše nerozjede.
Odborný kontext v epizodě doplňuje psychoterapeut Arnošt Krtek, který popisuje exekutivní dysfunkci jako „dálnici zahlcenou podněty“.
Proč Hugo ve své korporátní práci vyhořel? Jaká je podle něj typická reakce informovaného neurotypika na ADHD? A jak Hugo a Alex pracují s neustálým tlakem z vnějšku i zevnitř? Poslechněte si první epizodu podcastové série Spektrum: ADHD.
