'Nadřazují hraní her nad ostatní životní zájmy.' Závislost na videohrách má být oficiálně nemocí
Světová zdravotnická organizace chce do svého seznamu nemocí a chorob od příštího roku zahrnovat i problémy, které souvisí s hraním videoher. Tvrdí to zpráva odborného časopisu New Scientist z konce prosince. Podle definice má jít o lidi, „kteří nadřazují hraní her nad jejich ostatní životní zájmy" a způsobuje to u nich negativní dopady.
Aby takové chování bylo uznáno jako problematické, musí trvat nejméně jeden rok. „Taková vodítka je možné použít pro různé typy chování, lidé si ujíždějí na ledascčem,” říká Michal Miovský, adiktolog a přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty UK.
Světová zdravotnická organizace se dlouhodobě bránila tomu, aby byly různé technologické závislosti, jako třeba závislost na internetu nebo na mobilních telefonech, chápány jako nemoci nebo poruchy. Například slavný americký psychiatr Allen Frances z Duke University uvedl pro New Scientist, že to způsobí jedno - obrovské množství rekreačních hráčů bez vážné poruchy bude podle něj zbytečně léčeno.
Podle Miovského je odborná veřejnost v názoru na vznik nových diagnóz rozdělená. „Liší se v názoru, zda je rozumné takové diagnózy zřídit, právě kvůli naznačenému důvodu, abychom nezačali patologizovat chování lidí, kteří si na něčem ujedou a získají i diagnózu. To riziko tady rozhodně je, stejně tak je tu ale také riziko rozmělnění toho samotného konceptu závislosti,” myslí si.
Lidé, co „si ujeli”
Charakteristika navrhované nemoci, jako je situace, ve které pacient nadřazuje hraní her na ostatní životní zájmy, je podle adiktologa vypůjčená z diagnózy látkových závislostí.
„Využíváme charakteristiky chování, které jdou často mimo pohled medicíny, jsou behaviorálními indikátory závislého chování. Mezi látkovými a nelátkovými závislostmi existuje poměrně významný překryv v nemedicínských kritériích. To je ale současně i riziko, kritéria se dají velmi obtížně specifikovat, nejsou typicky medicínská, spíše sociální,” vysvětluje lékař.
„Nastává problém, kdy tam je bezesporu vysoká podobnost, ale na druhou stranu tam samotná látka, jako u klasických závislostí, není. Vodítka je možné použít pro ledasjaký typ chování, prostě proto, že si lidé takzvaně ujíždějí na ledascčem,” říká Miovský.
Klinický pohled
„Podobnosti tu rozhodně jsou, rozhodně nejde věc bagatelizovat ve smyslu, že by šlo o problém bez jakýchkoliv následků,” říká adiktolog, podle kterého bude zásadním kritériem klinický pohled.
„Zda se tam reálně vyskytují dopady na ekonomiku člověka a jeho rodiny, sociální vliv, tedy to, jestli přichází o přátele nebo se mu rozpadá manželství. Potom také dopady zdravotní. Zásadním kritériem bude muset být právě klinický pohled, zda reálně dochází k újmě,” tvrdí Miovský.
„To by mělo ukázat rozdíl mezi rekreačními hráči a lidmi, u kterých problém je závažný,” myslí si.
Hra kompenzuje realitu
V Česku je léčba technologických závislostí na vzestupu. „Trojským koněm se stalo patologické hráčství, to, co veřejnost vnímá nejvíce ve spojitosti s výherními automaty. Poslední dobou, protože závislých přibývá, roste počet léčebných a preventivních programů. Je to dnes už v podstatě srovnatelný problém s klasickými závislostmi. Současně vidíme, že tento problém narůstá. Nejedná se proto o bagatelní záležitost,” říká Miovský.
Mění se online hry v kasina? Politici se spojili s Applem a vytáhli do boje
Číst článek
Studie Masarykovy univerzity z roku 2016 tvrdí, že se technologická závislost týká 5 procent mladých lidí. Hry samotné podle ní mohou za vznik závislosti minimálně. Pokud se někdo do problémů dostane, je to spíše proto, že k tomu měl psychologické předpoklady.
„Nejde pouze o psychologické předpoklady, ale taky o ty sociální. Hra totiž kompenzuje to, co v reálném životě nemůžete dostat jinou cestou,” dodává přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.