Soudržná komunita, absence stresu a bezmasá strava. V modré zóně v Kostarice se lidé dožívají přes 90 let
Žít dlouhý a šťastný život je nejspíš přáním většiny lidí. Obnáší to samozřejmě taky pevné zdraví a pocit, že člověk někam patří. A dobrou zprávou je, že stále ještě existují místa, kde se lidé mnohým neduhům jaksi zázrakem vyhýbají a běžně se dožívají klidně i víc než 90 let. Jedním z takových koutů světa je středoamerická Kostarika, ve které najdete takzvanou modrou zónu.
Kostarika je asi nejstabilnější demokracií v Latinské Americe a mezi turisty je už delší dobu velmi oblíbená – a není se čemu divit, Kostarika má hned 29 národních parků, čtyři památky světového dědictví UNESCO a omývá ji jak Tichý oceán, tak Karibské moře, takže tam nechybí ani spousta krásných písečných pláží.
26:30
Jsme rozmazlení. Péči o zdraví zanedbáváme, zdůrazňuje gerontoložka Holmerová
Číst článek
Nejzajímavější je ale fakt, že právě v Kostarice, konkrétně na poloostrově Nicoya, najdete i jednu z takzvaných modrých zón, tedy místo, kde se lidé dožívají opravdu vysokého věku, vyššího než je průměrně běžné. Navíc jsou místní lidé vesměs velmi zdraví.
Takovýchto původních modrých zón je na světě celkem pět. Kromě Nicoye jsou to taky italská Sardinie, řecká Ikárie, japonská Okinawa a kalifornské město Loma Linda. Pojem „modré zóny“ vymyslel americký průzkumník, dobrodruh a novinář Dan Buettner, který sám strávil dvacet let tím, že v modrých zónách pobýval a snažil se zjistit, jaké je jejich tajemství.
Kombinace faktorů
Buettner zjistil, že za vším stojí kombinace několika faktorů, především pak geografické parametry míst, soudržná komunita, absence stresu a převážně bezmasá strava. Nejsou tam žádná přelidněná průmyslová města, díky terénu tam lidé mají poměrně dost pohybu, chodí hodně pěšky, cvičí vlastně i při běžných aktivitách.
Skoro dvě miliardy dospělých mají málo pohybu. Zdravotnická organizace varuje před onemocněními
Číst článek
Často si také jídlo sami pěstují, život tam není tak rychlý a prioritu mají rodina a přátelé. Také k tomu prý patří hodně smíchu. A právě tak se na poloostrově Nicoya zřejmě žije. Potvrzuje to třeba Kema Wardová-Hopperová, která stanici CNBC řekla, že se na Nicoyu přestěhovala před šesti lety i s manželem a dětmi ze Spojených států.
„Jsem tu určitě šťastnější. Život tady je jaksi snazší. A není to jen nižšími náklady. Je to to prostředí a lidi tady. Kostaričani se na vás smějí, oslovují vás třeba ‚královno‘ nebo ‚krásko‘ – vždycky je v tom láska,“ popisuje.
Pro stěhování do téhle modré zóny měla Kema i zdravotní důvody. Léčila se totiž s rakovinou. Dnes říká, že se choroby zbavila. Vděčí za to prý právě změně životního stylu a prostředí. A nedá dopustit ani na místní jídlo.
‚Tři sestry‘
Strava je zde převážně rostlinná. Pokud už jedí maso, je to většinou drůbeží nebo ryby. Základem jídelníčku jsou ale takzvané „tři sestry“ středoamerického polnohospodářství, tedy cuketa, kukuřice a fazole.
Kdy začíná stáří a nastává později než dřív? Senioři jeho začátek ‚posouvají‘ každých pět let
Číst článek
Nicoyané pijí tvrdou vodu a konzumují hodně mléčných výrobků a zeleniny, nechybí ale ani rýže, čočka, cizrna a ovoce. Důležitá je i káva. Ta místní je známá tím, že je bohatá na antioxidanty tedy látky snižující zánětlivé procesy.
Na Nicoyi je ale zásadní mít i v pozdním věku takzvaný „plan de vida“, tedy v podstatě důvod žít. Senioři jsou pořád součástí rodiny, komunity. Cítí se užiteční a právě to je drží ve formě.
