‚Ambice ANO byly mnohem vyšší.‘ Proč Česko při volbách do Senátu nezalilo světlemodré tsunami?
Matěj Skalický mluví s Petrem Justem, politologem z Metropolitní univerzity Praha
Volby jsme vyhráli, tvrdí Andrej Babiš. Volby jsme vyhráli, tvrdí Petr Fiala. Tak kdo nakonec ovládl letošní senátní klání? A proč k urnám zase přišlo tak málo lidí? Otázky pro Petra Justa, politologa z Metropolitni univerzity Praha. Ptá se Matěj Skalický.
Editace: Kateřina Pospíšilová
Sound design: Jaroslav Pokorný
Rešerše: Tereza Zajíčková
Podcast v textu: Tea Veseláková
Hudba: Martin Hůla, Damiana Smetanová, Jaroslav Pokorný
Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.
Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.
Použité fotky:
Petr Just, politolog Metropolitní univerzity Praha | Foto: Matěj Skalický | Zdroj: Vinohradská 12
Andrej Babiš | Zdroj: Profimedia
„Máme velkou radost. (...) Každý, kdo umí počítat, ví, že když z 27 jsme získali devět, tak jsme vyhráli.“
Andrej Babiš, předseda hnutí ANO (ČT, 28. 09. 2024)
Premiér Petr Fiala z ODS i předseda hnutí ANO Andrej Babiš si nárokují vítězství v senátních volbách. Fiala zdůrazňuje, že to je jednoznačné vládní vítězství, a Babiš naopak argumentuje tím, že to je historické vítězství pro hnutí ANO. Je to poprvé, co ANO vyhrálo volby do senátu, říká Babiš. Jak to tedy je, kdo vyhrál?
Oba pánové mají pravdu. Bohužel politika není sport, kde by výsledek byl naprosto jasný. Politika je komplikovanější v tom smyslu, že výsledek může být interpretován různým způsobem. Můžete mít matematické vítězství a říct, kdo v absolutních číslech získal nejvyšší počet mandátů, což by nahrávalo interpretaci Andreje Babiše, protože bez jakýchkoliv pochybností hnutí ANO získalo nejvíce mandátů. Pak ale záleží, jak na to nahlížíte z dalších úhlů pohledu.
„Všech šest kandidátek a kandidátů hnutí Starostové a nezávislí, kteří postoupili do druhého kola senátních voleb, uspělo. (...) Pro nás je to důkazem toho, že musíme dělat politiku tímto směrem, musí být postavena na silných osobnostech, na výsledcích, na morálních hodnotách.“
Lukáš Vlček, 1. místopředseda hnutí STAN (ČT, 28. 9. 2024)
Můžeme jít i mimo rámec toho, co bylo na začátku citováno, tedy mimo duel Fiala versus Babiš. Když se podíváme i na ostatní strany, tak Starostové interpretují výsledky tak, že měli šest postupujících a proměnili je do šesti vyhraných křesel. Takto k tomu může přistupovat i Robert Šlachta – jeden postupující, tudíž stoprocentně proměněné šance ve druhém kole.
Takto by k tomu mohlo přistupovat i SPD – nikdo nepostoupil, nic jsme neztratili.
Už jsem zaregistroval jako vtip na sociálních sítích, že SPD uhájilo stávající pozici v Senátu, ale všichni chápeme, že to je nadsázka. Lidovci udrželi svoje pozice, byť myslím, že jejich ambice šly mnohem výš. Porážka ve zlínském volebním obvodu, který je tradičně považován za lidovecký, určitě není něco, s čím by lidovci byli spokojeni.
„Výsledky jsou jednoznačné, (...) ten poměr je 15 ku devíti ve prospěch vládních stran.“
Petr Fiala, premiér, ODS (ČT, 28. 9. 2024)
Když se vrátím k Petru Fialovi, tak jsem předvídal, že jeho interpretace bude přesně taková, jaká nakonec byla, tedy že vládní koalice udržela většinu z 27 křesel, o které šlo, konkrétně 15, když ještě nepočítáme, kam se zařadí například Stanislav Balík, protože má hodnotově blízko ke stranám vládní koalice, takže tam je to stále otevřená otázka...
Ale kandidoval jako nezávislý.
Ano, ale je nezávislý komunální zastupitel za ODS v Bludově, takže nějaká blízkost tam je. Ale i když pomineme, kam se zařadí, tak už nyní můžeme říci, že z 27 křesel, o která se hrálo, vládní koalice bude mít 15 plus možná některá další. V konečném součtu to vypadá, že vládní koalice se bude moci opřít minimálně o 59 mandátů z celkových 81, takže chápu i interpretaci, která přichází z vládního tábora. Vracíme se tedy na začátek mé odpovědi. Není to tak jednoduché a každý si v tom může najít své vítězství, svou interpretaci, byť jednotlivé strany uvnitř jistě budou řešit, jakým způsobem mohly konat, aby to bylo ještě lepší. Myslím, že i ambice hnutí ANO byly mnohem vyšší. ANO nemělo co ztratit, ale je to nezpochybnitelný úspěch i v relativních číslech, když si představíme, že to je velmi silná opoziční strana. Když se podíváme, jak v minulosti dopadaly v senátních volbách velmi silné opoziční strany, například ČSSD v době vládnutí ODS v roce 2008 získala 23 z 27 mandátů. Tehdy to dostalo příměr „oranžová tsunami“, protože sociální demokraté ovládli v krajských volbách všech 13 krajů a v senátních 23 z 27 obvodů. Proto říkám, že i v hnutí ANO jistě bude nějaká vnitřní diskuse o tom, co mohli udělat lépe a proč to teď nebyla světlemodrá tsunami po vzoru té oranžové z roku 2008.
Skutečně to nelze tak brát i s ohledem na to, že ANO doteď neumělo senátní volby, ale letos se ukázalo, že i v nich dokáže vítězit? Protože to je nějaká změna, která nastala...
Pořád mám problém s Babišovým vysvětlováním ve stylu, že ANO neumí volby. Jestli to není spíš trošku alibismus a snaha omlouvat si neúspěch...
Senátní klub, který mají se SOCDEM, byl velmi malý.
Byl, ale co to je umět, nebo neumět volby? Je spíš otázka, jestli se umíte, nebo neumíte přizpůsobit například konkrétnímu typu volebního systému. Přece jenom volební systém do Senátu je specifický svou dvoukolovou podobou a tím, že ve druhém kole musíte vystoupit ze své bubliny a oslovovat ideálně voliče napříč spektrem kandidátů, kteří nepostoupili do druhého kola. V tom ANO tahalo za kratší konec a částečně má Andrej Babiš pravdu v tom, že říká: Ostatní se proti nám spikli. Ale zdůrazňuju slovo částečně, protože ne vždycky to bylo důsledkem toho, že ANO nedokázalo posbírat hlasy od nepostoupivších kandidátů pro toho svého. Když se díváme zpětně na výsledky v jednotlivých obvodech z minulých voleb, kde ANO ani první místa z prvního kola neproměnilo v zisk senátorského mandátu, tak jsme často viděli situaci, kdy ANO nedokázalo ani přizvat své voliče z prvního kola do kola druhého. A kdyby přišli všichni voliči, kteří volili kandidáta ANO v prvním kole, i do kola druhého, tak by to často na celkové vítězství ve druhém kole stačilo. Hlavní problém Ano bylo, že nedokázalo svým voličům dostatečně vysvětlit, že proběhlo první kolo, ale v tom druhém se začíná znova od nuly, takže lidé musí přijít opakovaně, a když nepřijdou, tak jejich kandidát nevyhraje bez ohledu na to, jestli postoupil z první, nebo druhé příčky. V minulosti se ukázalo, že to není malý počet obvodů, kde hnutí ANO nedokázalo přimět k volbám ve druhém kole ani tolik voličů, kolik bylo v kole prvním. Jedna věc tedy je, koho byli schopni nalákat na svoji stranu protikandidáti, ale druhá věc je, že ANO ani nebylo schopno přivést ke druhému kolu své původní voliče.
To se teď ale patrně podařilo, nebo ne?
Byly asi dva tři obvody, kde kandidát ANO nevyhrál, ale kdyby získal stejný počet hlasů jako v prvním kole, tak by býval porazil svého protikandidáta v tom druhém.
Do jaké míry mluví o legitimnosti zvolených zástupců lidu to, že v některém obvodu stačilo i 7 tisíc hlasů na to, aby se kandidát stal senátorem, respektive senátorkou? Druhé kolo má v Česku dlouhodobě velmi nízkou účast, teď šel k volbám ani ne každý pátý oprávněný volič, což je opravdu málo.
Z oficiálního pohledu je mandát každého senátora stejný bez ohledu na to, kolik lidí ho zvolilo. To je oficiální interpretace. I nejít k volbám je svoboda volby. Ale pro tu instituci jako takovou to není příliš dobrý obrázek, byť můžeme spekulovat o tom, nakolik jsou důvody pro nižší účast ve volbách do Senátu zapříčiněny institucí jako takovou a nakolik vnějším prostředím nebo tím, jak bývá existence Senátu často rámována jinými politiky a ústavními činiteli. Pokud jde o názory politických stran, tam se to proměňuje podle toho, v jaké pozici jsou ve Sněmovně. Vidíme, že už i ANO, které bylo k Senátu velmi kritické, začíná svoji rétoriku zmírňovat, protože vidí, že když je na sněmovní úrovni v opozici, tak jediná možnost, jak může vyvažovat vládní většinu, je získat silnější postavení v Senátu. Teď se jim podařil první krok a může se jim za dva roky podařit další, protože vzhledem k částečné obměně, která se u Senátu aplikuje, bývá nástup dominantních stran vždycky postupný. ANO možná nastoupilo postupný trend posilování v Senátu, ale moudřejší budeme za dva a za čtyři roky.
Těžkosti druhého kola senátních voleb
Byl jsi ve volebním studiu České televize, když se sčítaly výsledky druhého kola senátních voleb. Který z obvodů jsi sledoval nejbedlivěji?
Bylo několik typů obvodů, které si zasloužily pozornost. Z těch 27 bych vytáhl obvody, kde nebylo i z hlediska výsledku prvního kola úplně jasné, jak by to mohlo dopadnout v kole druhém.
Takže třeba Marek Hilšer a Miroslav Bárta.
Ano, to byl jeden z těch obvodů.
Jeden s podporou Pirátů, druhý nominovaný za STAN a TOP09.
Už jsme zmiňovali Stanislava Balíka. Koncovka prvního kola nakonec oba kandidáty dostala velmi blízko k sobě, jeden získal 48 % hlasů, druhý 44 %. Přitom Miroslav Adámek měl v prvním kole dlouho nad 50 %, takže to vypadalo, že v tomto obvodě bude rozhodnuto už v prvním kole.
Dosavadní předseda Senátorského klubu ANO a SOCDEM nakonec neprošel.
Až koncovka prvního kola shodila pana Adámka pod 50 %, byť těsně, naopak Stanislava Balíka vyšvihla na dosah Miroslava Adámka. To byl další obvod, který mě zajímal ve druhém kole. Nakonec se ukázalo, že to byl asi nejnapínavější obvod, protože tak, jak se hlasy sčítaly, tak to bylo pořád velmi vyrovnané. Ve studiu mimo kamery jsme si z toho dělali srandu, jestli tady nevzniká nějaký swing obvod, jako v Americe mají swing states, tak že bychom to trochu přiblížili, i když je to velmi vzdáleno americkým politickým reáliím. Ale byl to trochu swing obvod, ve kterém se podpora kandidátů přehoupávala jako houpačka z jedné strany na druhou. Chvíli na Šumpersku vedl Miroslav Adámek, chvíli Stanislav Balík, až potom v závěru začal Stanislav Balík trvale posilovat, a naopak Miroslav Adámek trvale oslabovat. To byl jeden typ obvodů, které stály za pozornost. Další dva byly tam, kde proti sobě stáli dva kandidáti koalice, to byl například obvod Svitavy, kde byl lidovec a zástupce ODS, nebo kde byli proti sobě dva zástupci opozice, ať už parlamentní nebo neparlamentní. Narážím hlavně na Břeclavsko, kde byl kandidát ANO a kandidát Přísahy. Tyto typy obvodů byly pro mě osobně nejzajímavější z hlediska dynamiky vývoje sčítání hlasů.
„Pro mě je to naprosto jasný vzkaz této vládě, že Robert Šlachta je v opozici a určitě nebude ten, který bude hlasovat s touto vládou.“
Robert Šlachta, senátor, Přísaha (ČT, 28. 9. 2024)
To, že se předseda Přísahy Robert Šlachta dostal do Senátu, bereš jako určitou náplast za to, jak se Přísaze nepodařily krajské volby? Byla od nich nějaká očekávání po velmi úspěšných eurovolbách, v krajských volbách to nedopadlo, ale Robert Šlachta se teď dostává do Senátu.
Pro Roberta Šlachtu a Přísahu to bude víc než jenom náplast, budou to slavit jako velké vítězství a zarámují to tak, jako že se stali parlamentní stranou. Je to jeden senátor, jeden mandát, který sám pochopitelně nic nezmůže. Bude zajímavé vidět, zda a kam se případně Robert Šlachta přidá. Ale každopádně z jejich strany to bude vypadat jako výrazný úspěch, který je nabudí a smaže fiasko z krajských voleb. Souhlasím, že očekávání v krajských volbách vzhledem k těm evropským byla poměrně velká. Na druhou stranu se ukázalo, že nelze automaticky vzít podporu, kterou jste získali v jednom typu voleb, a vytvořit z ní optimistický, ambiciózní předpoklad, že se to tak promítne i ve volbách následujících.
Je to taky příklad koalice Stačilo? Ta měla nominanta Jaroslava Komínka, který ale neprošel.
Ale Stačilo aspoň nepohořelo v krajských volbách.
Ne, to vůbec ne.
Senátní volby jsou specifické i svým volebním systémem, že je většinový a dvoukolový. Právě dvoukolová podoba příliš nevyhovuje kandidátům, kteří jsou spíše z krajních částí politického spektra, protože v druhém kole potřebujete nabrat podporu voličů ostatních kandidátů. Jenže tento volební systém spíš upřednostňuje kandidáty, kteří jsou umírnění, dostřediví, protože jim se mnohem lépe oslovují voliči i z jiných částí politického spektra a voličských skupin.
„Řada lidí byla zmatená, že nedostali ani volební lístky do svých schránek, a mysleli si, že už to všechno skončilo (...) Já ale budu pokračovat ve své práci v Poslanecké sněmovně. To je další věc, že hodně lidí říkalo, že se víc hodím do Poslanecké sněmovny...“
Helena Válková, poslankyně, hnutí ANO (ČRo, 28. 9. 2024)
„Byl to dennodenní styk s občany, se starosty, s firmami v regionu i práce samozřejmě v Senátu. (...) Moje priority budou posílení bezpečnosti redefinicí nutné obrany, aby byla na straně těch, kdo se brání. Chtěl bych, aby právo na hotovost bylo zavedeno na ústavní úroveň...“
Zdeněk Hraba, senátor za KONS, ODS, Monarchiste.cz a Svobodní (ČRo, 28. 9. 2024)
Na to, že voliči nevěděli, že se koná ještě druhé kolo, si stěžovala například i bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková z hnutí ANO, které se nepodařilo ve druhém kole porazit senátora Zdeňka Hrabu s podporou ODS, monarchistů a dalších stran. To, že Helena Válková nakonec nebude v Senátu a že jí k tomu nepomohl ani marketingový tanec s Andrejem Babišem, považuješ za velkou prohru druhého kola senátních voleb?
Z této finálové dvojce jsem považoval pana Hrabu za favorita a myslím, že i kdyby voliči paní exministryně více věděli, že existuje ještě druhé kolo, tak by to nic zásadního nezměnilo. Výsledek pana Hraby byl naprosto přesvědčivý. Ale pokud se vrátíme k argumentu nebo k vysvětlení, že voliči nevěděli, že je druhé kolo, tak jsme zpátky u toho, že by i politici měli převzít břemeno té v uvozovkách osvěty o fungování politického systému. Když už mluvili o Senátu, často ho rámovali negativně jako žrouta peněz, naopak nemluvili o tom, že může některé věci ovlivnit pozitivním stylem. Úplně stejným způsobem by politici měli dlouhodobě, nejenom před volbami, přispívat k osvětě toho, jak funguje politický systém a jednotlivé instituce. Jsme bohužel svědky toho, že téměř v každých volbách narazíme na to, že minimálně část kandidátů vede kampaň o tématech, která nemají nic společného s institucí, do které se volí. Lidé by měli mít od politiků základní představu o tom, co je Senát, co dělá, jakým způsobem se volí, že tu jsou dvě kola a že před tím druhým nedostanou obálky s volebními lístky do schránek, ale že musí přijít. I příklad této zpětné vazby, kterou dostala paní Válková, by měl sloužit pro politiky jako nějaká forma nakopnutí, jak přistupovat k vysvětlování fungování politiky a politického systému.
Obměněný Senát
Už v prvním kole bylo zvoleno rekordní množství nových senátorek a senátorů. Důležitou roli může sehrát zejména jedna žena, Jana Mračková Vildumetzová z ANO, protože podle toho, o čem mluvil Andrej Babiš, by měla být kandidátkou na novou místopředsedkyni horní komory. ANO bude zároveň muset vybrat nového šéfa nebo šéfku svého klubu se SOCDEM, který teď bude objemnější, ale přišli o Miroslava Adámka. Jsou to momenty, které budeš v následujících dnech sledovat?
Určitě ano, protože Senátorský klub ANO a SOCDEM se teď stane mnohem silnějším, vlivnějším.
Může být až třetí nejsilnější.
Myslím, že minimálně má garantováno nějakých 13 křesel. Je otázka, jestli se k nim nepřidá ještě některý další senátor nebo senátorka, ale myslím, že 13 je garantované minimum. Když se podíváme na jména senátorů za ANO, ať už těch, kteří tam zasedají doposud, nebo nových, tak pro stranu bude výhodnější do vedoucích pozic nominovat někoho, kdo má známější jméno i z celostátní politiky nebo z jiných politických událostí a aktivit. Tam by zapadalo i jméno nové senátorky Jany Mračkové Vildumetzové. Na druhou stranu už běhaly po sítích screenshoty titulků z doby, kdy byla donucena odstoupit z funkce místopředsedkyně Poslanecké sněmovny kvůli napojením na některé z aktérů kauzy Dozimetr. Začíná to mít takovou podobu, že z postu místopředsedkyně Sněmovny musela odejít a na post místopředsedkyně Senátu teď bude navržená, ale výsledek bude otázka volby nejprve v rámci senátorského klubu ANO a pak tajné volby senátorů. Když se dívám na další jména, tak je pravda, že málo z nich je všeobecně známějších. Možná Petr Vícha, který tam je ale jako jediný sociální demokrat. Nemyslím si, že hnutí ANO by chtělo jediného sociálního demokrata vyšvihnout do nejviditelnější pozice za hnutí ANO v Senátu, ať už by to byl místopředseda horní komory, nebo předseda senátního klubu. Podle mého názoru by se to nabízelo, v rámci klubu je doyen, byť nečlen hnutí ANO, ale kandidující s podporou ANO a ze Senátu, kde už bude čtvrté funkční období, má mnoho zkušeností a ví, jak to funguje formálně i neformálně. Kdybych byl na místě hnutí ANO, tak byť to není jeho člen, nominuju do některé z významných pozic právě pana Víchu.
Předseda Senátu zůstane stejný?
Na 99 % to vypadá, že ano. Strany vládní koalice si tam udržely výraznou většinu, pro ODS je priorita udržet předsednictví pro Miloše Vystrčila a nepředpokládám a nezaznamenal jsem doposud ze strany jiných koaličních klubů, že by zpochybňovaly Miloše Vystrčila a jeho pozici v čele Senátu.
Bude teď pro vládu složitější prosadit své návrhy právě přes Senát?
Diskuze mohou trvat déle, protože tam bude více opozičních představitelů, budou se například více střídat u mikrofonu, ale ani tak bych nečekal, že by se práce Senátu měla zásadním způsobem změnit. Senát byl vždycky vnímán spíš jako klidnější těleso, kde se nepromítá každodenní řevnivost mezi vládou a opozicí ani v poměrně citlivých obdobích, jako bylo například období opoziční smlouvy a podobně. I v politicky velmi emotivních, citlivých obdobích Senát zůstával tou klidnější ze dvou parlamentních komor. Přestože tam k nějaké vyšší dynamice a energičnosti nyní dojde, tak nepředpokládám, že by to mělo zcela rozvratný charakter.
Například v podobě několikahodinových obstrukcí u pultíku...
Nepředpokládám, že by se z toho stala kopie Poslanecké sněmovny.
V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: ČT, CNN Prima news.
Související témata: podcast, Vinohradská 12, Senátní volby 2024, Petr Just