„Zase mě tlačíte…“
Proč redaktorky Českého rozhlasu získaly Novinářské ceny za rok 2018
Čtěte celý článek ↓

Novinářské ceny za rok 2018 a hned tři ocenění pro Český rozhlas. Vůbec poprvé byl v prestižní soutěži oceněn i server iROZHLAS.cz. Porota ocenila důslednost, s jakou se redaktorka Kristýna Novotná věnovala pochybnému rozdělování dotací v zemědělství.

Jako nejlepší psaný „analyticko-investigativní příspěvek“ vybrala porota texty redaktorky serveru iROZHLAS.cz Kristýny Novotné, a to konkrétně sérii článků o dotacích pro malé firmy, které čerpaly i ty velké.

Konec dvojího výkladu

První text vyšel loni v červnu; iROZHLAS.cz tehdy upozornil, že garanční fond ministerstva zemědělství poskytuje dotace určené pro malé a střední firmy také velkým podnikům. Mezi problematické příjemce státních peněz patřily firmy z holdingu Agrofert, bývalý zaměstnavatel exministra Mariana Jurečky (KDU-ČSL) nebo třeba podnik řízený pozemkovým magnátem Gabrielem Večeřou.

Nešlo přitom o malé peníze. Jen v roce 2017 fond vyplatil celkem půl miliardy. Byť ministerstvo nejprve problém bagatelizovalo, nakonec nařídilo zpracovat právní analýzu, která měla nastavit jednotný výklad pravidel.

A o dva měsíce později garanční fond skutečně pravidla pro poskytování dotací změnil tak, aby na ně nedosáhly velké firmy. Přesto nadále odmítal, že by jakkoliv pochybil. Prý pouze sjednotil výklad v rámci resortu.

Pro iROZHLAS.cz tím kauza mohla skončit. Ale neskončila. Kristýna Novotná se snažila získat analýzu, kterou si fond nechal vypracovat. Jak její žádost – formulovaná podle zákona o veřejném přístupu informací – dopadla, se můžete přesvědčit TADY.

„Přestože garanční fond není tak známou a sledovanou výplatní organizací jako například Státní zemědělský intervenční fond, tento případ ukázal, že veřejná kontrola je nezbytná i u institucí, na něž není tolik vidět,“ míní Kristýna Novotná, autorka vítězné série.

Není to přitom první ocenění Novotné za její práci pro iROZHLAS.cz, Před rokem získala Novinářskou Křepelku pro žurnalisty do třiatřiceti let, a to za „příkladné nasazení, důslednost a snahu dělat novinařinu ve veřejném zájmu“.

„Ostrá jako břitva“

„Paní redaktorko, zase mě tlačíte tam, kde nechci jet.“ Tu větu pronesl poslanec hnutí ANO Jan Volný, když se jej moderátorka Marie Bastlová opakovaně ptala na důkazy v kauze Čapí hnízdo. Obdobnou repliku slýchává často. Porota – nejspíš i proto – neocenila jeden konkrétní rozhovor, ale v kategorii „nejlepší rozhovor audiovizuální žurnalistiky“ vybrala souhrnně jí moderovaný pořad Dvacet minut Radiožurnálu.

Proč, to je patrné i bez dalšího vysvětlování. Stačí si připomenout například rozhovor, v němž zpovídala poslance KSČM Leo Luzara.

Anebo v interview, v němž jejím otázkám čelil hradní kancléř Vratislav Mynář.

K tomuto rozhovoru: Jsem moc rád, že máme @MarieValaskova v ČRo, ale doma bych ji nechtěl, protože bych se bál chodit pozdě domů z hospody. #ostrajakbritvahttps://t.co/v8CeBturaj

— Dan Rising (@DanRisingUp) 22. listopadu 2018

Na vlastní oči

Poslední kategorií, kterou vyhrál obsah se značkou Český rozhlas, byla online žurnalistika. Porotu oslovil interaktivní projekt Návrat 68, v němž zájemci mohli prostřednictvím virtuální reality okusit, jaké pocity zažíval mladý muž, který v roce 1968 vlastním tělem bránil průjezdu sovětského tanku, i jak se mohl cítit okupační voják, který seděl v jeho kokpitu.

Součástí projektu byla i vzpomínková mobilní aplikace. Ta (tentokrát za pomoci rozšířené reality) přiblížila skutečný příběh 15leté Táni, kterou 21. srpen 1968 zastihl v zahraničí, daleko od rodičů i rodné země. Současně využívala archivní audia i dobovou hudbu.

iROZHLAS.cz