Data k ohňostrojům: mrtví ptáci, těžké kovy ve vzduchu, výjezdy záchranky i náklady pro obce

Z nebe nad Vltavou padaly labutě

V Česku prolétla podobná událost médii na Nový rok 2013.

„Novoroční ohňostroj v Praze si vyžádal oběti mezi vodním ptactvem,“ psala tehdy agentura ČTK. „Na Mánesův most, nedaleko místa, kde se ohňostroj z Vltavy odpaloval, spadly mezi diváky tři zraněné labutě. Jedna zemřela na místě, jedna pravděpodobně utonula poté, co jí policista zraněnou hodil do vody. Třetí s těžkým zraněním skončila v záchranné stanici v Jinonicích.“

„Bylo absurdní, že se střílelo přímo od Střeleckého ostrova, kde každou noc přespávají stovky vodních ptáků,“ upozornil Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody. „Mohlo se odpalovat třeba z Letné nebo Petřína, i když i tam by to zvířata rušilo.“

Letos se pražský ohňostroj odpaluje z Letenských sadů a ve smlouvě s firmou Makalu Fireworks, která ohňostroj za dva miliony korun Praze dodává, jsou výslovně zmíněna opatření pro ochranu zvířat a ptactva.

„Ne, s námi nikdo nespolupracuje,“ upozorňuje Stýblo před novoročním ohňostrojem. „Myslím, že s nikým. Neexistují opatření, která by dopad na zvířata mohla nějak mírnit.“

„Děláme takzvané anoncování,“ brání se Martin Peter z Makalu Fireworks. „To znamená, že se odpalují pyrotechnické výrobky, dělové rány, patnáct, deset, pět, tři a jednu minutu před samotným ohňostrojem. To je úplně dostačující.“

„Mimochodem, kdo tohle nedělá, opravdu ty ptáky vystavuje riziku,“ dodává Peter. „Například na brněnském festivalu Ignis Brunensis to chybí a je to neprofesionální.“

To nejde uhlídat

Novoroční oslavy se projeví také na obecních rozpočtech. Právě novoroční pražský ohňostroj bude v tomto ohledu mimořádný – město za něj zaplatí přes dva miliony korun. Je to téměř dvojnásobné navýšení proti minulému roku a pětinásobná částka proti nejdražšímu ohňostroji mimo Prahu.

Ukazujeme smlouvy, zveřejněné v registru smluv státní správy, které mají v názvu slovo ohňostroj. Ohňostroje, které jsou například součástí širších smluv na uspořádání novoročních oslav nebo dlouhodobé propagace města, nám proto mohou uniknout.

Typická cena ohňostroje se podle registru smluv s výjimkou Prahy pohybuje ve stovkách tisíc korun.

Podobných velkých ohňostrojů, které zákon označuje jako ohňostrojné práce a mohou je odpalovat pouze odborníci, v Česku není mnoho.

„Evidujeme jen ty skutečně velké ohňostroje, hlavně novoroční, těch je deset až patnáct ročně,“ vysvětluje ústřední báňský inspektor Bohuslav Machek.

Mnohonásobně vyšší částky za petardy, rachejtle i několikaminutové ohňostroje na klíč utratí amatéři. Přesná čísla pro Českou nejsou k dispozici, nicméně například ve Spojených státech je poměr přibližně 1:10. V rámci veřejných ohňostrojů tam ročně vyletí do vzduchu 11 tisíc tun výbušnin, soukromé ohňostroje spálí dalších 130 tisíc tun.

U amatérských ohňostrůjců stát hlídá hlavně to, aby se nedostali k nebezpečné pyrotechnice – podle míry nebezpečnosti by měla být dostupná od 15, 18, nebo 21 let. Jak ale ukazuje test serveru iDnes ze začátku tohoto týdne, nepříliš úspěšně.

Samotné odpálení už stát nekontroluje. Zákon o pyrotechnických výrobcích stanoví jedinou podmínku: nesmíte odpálit rachejtle s víc než deseti kilogramy výbušných látek najednou. Pokud to dodržíte, de iure nejde o ohňostroj a zákon vám žádná další omezení neklade. Nemusíte nic oznamovat ani nikoho žádat o povolení.

Pro představu: krabici s namixovaným desetikilovým ohňostrojem seženete za necelé dva tisíce korun, užijete si 170 výbuchů a téměř tři minuty zábavy.

U ohňostroje nad deset kilogramů se neobejdete bez licence a akci musíte ohlásit obecnímu úřadu plus hasičskému záchrannému sboru. Jinak vám hrozí pokuta až půl milionu korun, u firmy milion korun. Ve skutečnosti je ovšem takových oznámení minimum a kolik rachejtlí skutečně odpálíte, nikdo nekontroluje.

„To je na každém, jak se staví ke svému okolí, to nejde uhlídat,“ tvrdí Machek.

Jiné země se ovšem o účinnou regulaci ohňostrojů pokoušejí: například ve zmíněném Nizozemsku zákon povoluje rachejtle pouze během silvestrovské noci. V Německu je to podobné, navíc se nesmí odpalovat v blízkosti kostelů nebo nemocnic. Přidává i omezení na straně prodeje: v obchodech tam seženete pouze první dvě třídy rachejtlí. Třetí, u nás dostupná od 21 let, se v Německu prodávat nesmí.

Pravidla mohou přitvrdit obce vyhláškami. Hlavní město omezuje pyrotechniku v rukou amatérů na dobu od 10 do 22 hodin a desítku míst. Výjimkou je pouze silvestrovská noc.

V Brně vyhláška, která omezovala ohňostroje, platila jen do roku 2005. Podobně na tom je řada jiných obcí – rachejtle reguluje pouze zákonný limit na množství výbušniny. Pokud neporušíte jiný zákon, můžete desetikilový ohňostroj odpálit kdekoliv a kdykoliv.

Existuje ovšem několik míst, kde se ohňostroji můžete vyhnout i na Silvestra. Už druhý rok budou úplně bez pyrotechniky všechny české národní parky včetně obcí: Šumava, Podyjí, Krkonoše i České Švýcarsko.

Dýchací problémy? Podle ČHMÚ spíš ne

Exploze rachejtlí zanechávají stopu také ve složení vzduchu: zůstávají po nich vyšší koncentrace oxidu uhličitého, oxidů síry a oxidů dusíku – tedy zplodiny hoření – a také těžké kovy. Ty slouží k obarvení ohňostroje: červenou barvu dodává stroncium, bílou titan, zelenou baryum, modrou sloučeniny mědi, a podobně.

Studie britských vědců spojuje ohňostroje s častějšími dýchacími problémy, ale také problémy s kardiovaskulárním systémem a vyšší úmrtností. Hlavní příčinou je podle nich zvýšená hladina prachových částic.

V Česku podrobně změřila spad z ohňostrojů brněnská pobočka Českého hydrometeorologického ústavu během několikrát zmiňovaného festivalu Ignis Brunensis.

Při měření na břehu přehrady, odkud se ohňostroj odpaloval, sledovali dvě kategorie částic: jednak klasické polutanty, které často trápí město i bez ohňostrojů – prachové částice nebo oxidy dusíku – a také kovy ve vzduchu.

Podle první části měření ohňostroje riziko neznamenají.

„U prachových částic a oxidů dusíku jsou pozorovány nárůsty koncentrací, související jak s odpalováním ohňostroje, tak s pohybem velkého počtu osob (resuspenze, cigaretový kouř), stánky s občerstvením (emise ze spalování dřevěného uhlí v grilech) a intenzivnějším dopravním zatížením v lokalitě,“ uvádějí vědci z ČHMÚ.

„V porovnání s hodnotami suspendovaných částic měřenými běžně v zimním období, či s koncentracemi oxidů dusíku měřených na dopravních stanicích se nejedná o nijak výjimečné hodnoty,“ doplňují.

Ani druhá část testu, kdy vědci měřili množství kovů ve vzduchu, neukázalo zásadní problém.

„K nejvýraznějším nárůstům během odpalování ohňostrojů došlo u draslíku, kde byly koncentrace ve čtyřhodinovém intervalu v průměru padesátkrát vyšší než mimo ohňostroje,“ pokračují autoři experimentu. „Konkrétně u draslíku však nejsou vyšší koncentrace rizikem, podle některých zdrojů jsou dokonce zvýšené koncentrace draslíku v ovzduší prospěšné, protože napomáhají neutralizaci nežádoucích účinků kyselých dešťů. Právě ohňostroje jsou jedním z nejvýznamnějších zdrojů draslíku v ovzduší.“

Studie naměřila také oproti dlouhodobým průměrům 18× vyšší koncentraci stroncia, 19× více titanu, 15× více barya, 21× více hliníku, 10× více chromu a zvýšené koncentrace dalších kovů. Podle autorů nicméně není důvod ke znepokojení, koncentrace jsou stále velmi nízké.

Měření má tři ale.

Jednak sami vědci připouštějí, že analyzovali pouze část látek, pro které existují imisní limity. Nebezpečné přitom mohou být další, například organické polutanty.

Za druhé, měření probíhalo uprostřed léta a během dne, při dvou ze tří měření navíc foukalo a znečištění se tak rychle rozptýlilo. Silvestrovské ohňostroje ale často doprovází inverze, která udržuje polutanty při zemi. Podobně může působit i mlha, která navíc podstatně kazí zážitek z ohňostroje.

Třetí námitka se týká toho, co se s částicemi děje po dopadu na zem, nebo, což je větší problém, na vodní hladinu. Část spadu pokračuje ve své pouti a může působit na ekosystémy – obloukem se vracíme k ptákům. O efektu ohňostrojů po dopadu zatím příliš nevíme, ale například studie amerických výzkumníků zmiňuje tisícinásobné zvýšení koncentrace perchlorátů ve vodě a spojuje ji s dysfunkcí štítné žlázy.

Jan Boček a Jan Cibulka