„Už jsem je někde viděl…“ Teroristy z Vrbětic odhalila náhoda a dobrý postřeh hlavního vyšetřovatele

Praha 2. října 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Arture, podařilo se ti jako prvnímu mluvit s hlavním vyšetřovatelem vrbětických výbuchů. Jak přišel na to, že za ně můžou ruští teroristé z GRU? 
Hlavním vyšetřovatelem je David Olexa z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ SKPV - pozn. red.), kterého jsme sami vypátrali. Poprvé jsme s ním mluvili loni v prosinci, tehdy ale ještě nechtěl o vrbětickém případu moc mluvit. Nakonec se nám podařilo se souhlasem jeho nadřízených s ním pořídit rozhovor. Vyprávěl nám, že někdy v lednu 2020 čerstvě dostal spis přidělený, v době našeho rozhovoru ho měl teprve tři měsíce, protože jeho předchůdci odešli do civilu.

To bylo šest let po výbuších?
Ano. Olexa vyprávěl, že zrovna listoval ve spisu a všiml si dvou fotografií na padělaných pasech v souvislosti s vrbětickým případem. Byly to pasy dvou údajných zbrojních inspektorů, kteří se přihlásili k návštěvě muničního areálu ve Vrběticích, ale oficiálně nikdy nedorazili. Vědělo se, že pasy jsou falešné, ale nevědělo se, kdo je na fotografiích. Olexa tedy listoval spisem a náhodou měl na monitoru otevřenou webovou stránku k jinému případu z anglického Salisbury, kde britští vyšetřovatelé zveřejnili identitu dvou ruských agentů, jejich tváře a jména. Byli to agenti podezřelí z toho, že se pokusili otrávit bývalého agenta Sergeje Skripala. David Olexa si jako první spojil tyto dva případy a došlo mu, že ruští agenti ze Salisbury jsou právě ti dva falešní inspektoři z Vrbětic. 

Tváře Miškina a Čepigy mu přišly natolik povědomé z případu, který zrovna řešil, že si to jednoduše propojil. 
Tehdy to ještě nebyli Čepiga a Miškin, dnes už vímě, že to jsou jejich pravá civilní jména, ale britská policie je tehdy označovala krycími jmény Boširov a Petrov. Ale ano, Olexa si spojil obličeje ze Salisbury s vrbětickým případem, okamžitě to oznámil nadřízenému a začalo úplně nové vyšetřování. Když britští vyšetřovatelé zveřejnili identitu těchto dvou Rusů, tak oni vystoupili v ruské státní televizi, aby tam popřeli, že pracují pro ruskou vojenskou rozvědku GRU. Působili přitom tedy velmi nedůvěryhodně, ale poskytli tím Kriminalistickému ústavu Policie České republiky spoustu materiálů, záběrů svých obličejů, takže znalci ústavu mohli jednoznačně říct, že tito dva pánové jsou falešní inspektoři z Vrbětic. 

Pokud se nemýlím, tak v televizi, myslím, že to byla Russia Today, mluvili o tom, že v Salisbury se byli podívat na tamější katedrálu a víc tam nedělali.
Tvrdili, že tam byli jako turisté, ale celý rozhovor působil až komicky. Když jsme mluvili s českými policisty, tak říkali, že se u něj hrozně bavili, protože moderátorka se v jednu chvíli ptá jednoho z Rusů, jestli pracuje pro GRU, a on se místo odpovědi zeptá jí: „A vy?“ Ona odpovídá, že ne, a on na to: „Já taky ne.“ Byl to velmi nedůvěryhodný rozhovor, myslím, že vůbec nepomohl propagandě. Nepřesvědčil, že ti dva nejsou ruští agenti, a naopak to pomohlo českým vyšetřovatelům. 

Záchytné body a bílá místa

Nejenom Miškin a Čepiga, ale i další Rusové byly před a v době výbuchů v České republice. Už jsme o tom ve Vinohradské 12 spolu mluvili a snažili jsme se řešit pohyb ruských agentů na českém území. Dokázal jsi teď lépe zmapovat, jak a kde se pohybovali? 
Úplně do detailu to zmapované není, ani policie nemá zachycenou každou minutu, kdy tady byli. Víme ale, že přicestovali 11. října 2014 do Prahy na letiště, v kolik hodin prošli pasovou kontrolou, že jeden měl, tuším, italské a druhý francouzské vízum. Víme taky, že se ubytovali v botelu na břehu Vltavy, kde vzbudili pozornost personálu, protože ačkoliv tvrdili, že jsou turisté, tak jim bylo úplně jedno, že jim přidělili kajutu s výhledem do zdi místo na Pražský hrad a další památky. Byla to tak neobvyklá věc, že si to personál botelu vybavil i po letech, když s nimi policisté mluvili. 

Ještě 11. října se v centru Prahy potkali se dvěma turistkami z Ukrajiny, byli s nimi v restauraci, platili za ně útratu, podle policie s nimi i flirtovali. Jedna z Ukrajinek požádala jednoho z Rusů, který vystupoval pod krycím jménem Ruslan Boširov, o kontakt, ale on jí odmítl dát mobilní telefon, načež mu zřídila facebookový profil, na který umístila fotku ze Staroměstského náměstí s orlojem. Později se prokázalo, že je to autentická fotka zrovna z té doby, z října 2014, a je to tedy další stopa, že tito dva Rusové tehdy byli v Praze. 

13. října se přestěhovali do ostravského hotelu Corrado. Součástí hotelu je střelnice, kam si oba šli zastřílet. I tehdy vzbudili pozornost personálu, protože se zajímali o konkrétní zbraň, o pistoli Baikal Viking, kterou ruská armáda v té době zařazovala do výzbroje. Tuto informaci měl málokdo, takže zbrojním inspektorům, se kterými jsme mluvili, to tehdy přišlo podezřelé. Taky si na to po letech vzpomněli, když mluvili s policií. My jsme mluvili se střeleckými instruktory, kteří si vzpomněli, že tyto dva Rusy na střelnici obsluhovali. Po dobu svého pohybu v České republice za sebou zanechali velkou řadu stop, až překvapivých.

Když jsme mluvili s policisty, tak říkali, že si dokážou představit, že by průměrně cvičený zpravodajec dokázal bydlet někde v Praze, aniž by si ho někdo všiml a vybavil si jeho návštěvu dva dny po tom, co se odstěhuje. Čeští policisté to vysvětlují tím, že to byli spíš vojáci na hrubou práci, než vyloženě zpravodajci s dovedností hrát různé zpravodajské role. 

Vím, že velkým otazníkem zůstávala role majitele Imex Group, tedy firmy, která si pronajímala vrbětické sklady. Majitel společnosti se měl v té době pohybovat někde v okolí hotelu Corrado – to se prokázalo, nebo to byla jenom domněnka, která se nepotvrdila?
Nevíme, jestli tam byl, ale podle policie operátor zachytil signál jeho mobilního telefonu zhruba na 40 minut někde poblíž hotelu Corrado. Na spoustu věcí jsme se chtěli zeptat Petra Bernatíka mladšího, majitele firmy Imex Group, který s námi ale odmítl o čemkoliv mluvit. Jeho právník Radek Ondruš tvrdil, že za to může rozsáhlý perimetr buněk, které pro operátora zachycují signál mobilních telefonů a který prý pobíral zhruba kilometr, a tak to mohlo vypadat, že mobil je u Corrada, ale ve skutečnosti údajně byl v sídle firmy Imex Group. 

Chtěli jsme si to vyzkoušet. Přijeli jsme do Ostravy s kolegou Vojtou Kovalem, koupili jsme si jednorázovou SIM kartu a projížděli jsme trasou, po které měl Petr Bernatík podle policie jet. Zkusili jsme i to, o čem mluvil jeho právník Radek Ondruš. Zjistili jsme, že v hustě osídleném centru Ostravy nás po trase přebíralo asi devět buněk. Nechtěli jsme říct, jestli má pravdu policie, nebo Petr Bernatík, respektive jeho právník, ale chtěli jsme tímto testem zjistit, jak je pravděpodobné, aby právě jeho mobil zachytila buňka operátora na vzdálenost jednoho kilometru. Zjistili jsme, že to moc pravděpodobné není. 

Při vyplňování bílých míst v terénu ses ptal na detaily a vzpomínky i místních lidí. Pamatují si ještě, co se tehdy odehrálo? 
Je to deset let, takže vzpomínky byly někdy dost zasunuté v paměti místních nebo svědků, se kterými jsme mluvili. Proto jsme na Zlínsko jeli s dobovými záznamy, které zachycovaly, jak Český rozhlas v té době o těchto událostech informoval. Pouštěli jsme je lidem a bylo vidět, jak jim to naskočilo, hned věděli, kde v tu dobu byli, co dělali, s kým mluvili. Nevynořovaly se jim jenom vzpomínky, ale i emoce – lidé to začali emotivně popisovat, jako by se to stalo včera.  

Je pravda, že hasiči, kteří jeli 16. října na místo výbuchu prvního skladu, vůbec netušili, k jaké události vlastně jedou a jak moc nebezpečné to je?
Ano, netušili. První informace byla o tom, že hoří sklad v muničním areálu, takže tam hasiči vyjeli. Až na místě zjistili, že uvnitř skladu něco prská, a mysleli si, že vybuchují patrony. Intenzita narůstala, výbuchy byly čím dál silnější. Hasiči věděli, že uvnitř skladu mají být dva lidé, takže se je snažili zachránit. Popisoval nám to velitel zásahu Jiří Ovesný, který byl na místě. Líčil, jak se plazili při zemi k hořícímu skladu, aby se podívali, kde jsou ti dva lidé, které se pokoušeli zachránit, a v tom vedle nich dopadla třiceticentimetrová střepina. V tu chvíli mu došlo, že tady už jde i o jejich život, takže nakonec nařídil ústup. 

Hasiči se potom stáhli. 
Stáhli se i proto, že za nimi najížděly další jednotky, a oni by se nedokázali v úzkých uličkách muničního areálu otočit. Velitel zásahu proto vydal pokyn, aby ti, co jsou za nimi, nenajížděli dovnitř, a sami se stáhli. Bylo to na poslední chvíli, během dvou minut ujeli zhruba kilometr, když nastal hlavní výbuch. Tlaková vlna položila hasiče na zem. Pyrotechnici jim potom říkali, že kdyby někdo byl v době výbuchu v okruhu jednoho kilometru, tak by to pravděpodobně nepřežil. 

Takže velitel zásahu zachránil dost hasičských životů. 
Zachránil desítky svých kolegů. 

Byl za to i vyznamenán, že? 
Dostal vyznamenání na Hradě, ale když jsme s ním mluvili, tak si posteskl, že kolegům, kteří taky nasazovali životy, dodnes nikdo moc nepoděkoval.

Areál byl po roce 2014 docela přísně střežený, respektive mluvilo se o tom, že by měl být, nicméně dostali se do něj zloději, což pak řešil i soud. 
Byl trochu lépe střežený než do té doby. Vzniklo nové oplocení, kolem chodily hlídky, vojáci, policisté, ale jak postupoval čas, tak na plot občas někde spadl strom nebo větev, nikdo to už neopravoval, a tak nebyl problém dostat se do areálu. Vypátrali jsme jednoho ze zlodějů, kteří dovnitř lezli. Zazvonili jsme u něj a čekali, že nás vyhodí a nebude se s námi bavit. On nás překvapil, pozval nás domů, udělal nám kafe a půl hodiny vyprávěl velmi otevřeně o tom, jak s kumpánem do areálu lezli. Bylo to prý čerstvě po té, co byli oba propuštěni z vězení, protože kradli v téže lokalitě, ale na jiném místě. Do muničního areálu se prý šli podívat z nostalgie. Sám to líčil tak, že šli a najednou u cestičky viděli jeden granát, druhý granát, pak hromadu samopalů. Doslova řekl: „To víte, příležitost dělá zloděje, přece to tam nenecháme.“ 

Já bych utekl, kdybych viděl někde na zemi ležet granát. 
Tento muž tvrdil, že má ke zbraním a výbušninám blízko a věděl, že když potěžká granát, tak se mu nic moc nemůže stát. Ale pak tam lezli častěji, brali samopaly poničené výbuchy, a říkal, že ze tří samopalů dokázali složit jeden funkční. 

Pak ho asi prodat...
Tvrdil, že těmi samopaly nebyl spáchán žádný trestný čin, že ho kupci měli spíš jako dekoraci, věšeli si to nad postel, protože prý kdo dnes může říct, že má doma funkční „ákáčko“. 

Ještě k tomu z Vrbětic.
Přesně. Odcházeli jsme asi po půl hodině a on nás ještě ve dveřích zastavil a řekl, jestli nás může o něco poprosit. V tu chvíli jsme cítili, že bude nějaký problém, že nebude chtít, abychom to vysílali, případně ne pod jeho jménem, zkrátka že nastane komplikace. On nás ale znovu překvapil a říkal, ať mu dáme vědět, až to vydáme, že se pochlubí chlapům v hospodě a řekne jim, aby si to pustili. Tak to bral. 

Mně se s Vrběticemi vždycky spojí duben 2021, kdy přišla památná tisková konference tehdejšího premiéra Andreje Babiše z hnutí ANO a Jana Hamáčka, který byl za ČSSD ministrem vnitra. Ty jsi zmiňoval rok 2020, tak chápu správně, že teprve po nějakých šesti letech policistům začalo být jasné, že tam je propojení s Ruskem, a po roce vyšetřování to čelní představitelé státu mohli oznámit veřejnosti?
Tak to bylo. Do té doby se vědělo, že existují nějaké falešné pasy. Komu ve skutečnosti patřily, nebylo jasné, a policie se dlouho neměla čeho chytit. Až tehdy, když si nový vyšetřovatel David Olexa propojil obličeje z pasů s tvářemi ruských agentů ze Salisbury, se začala řešit ruská stopa.

Vysvětli mi, proč Myškin a Čepiga byli s největší pravděpodobností ve vrbětických areálech, kde asi nastražili nějaké výbušniny a sklady vybuchly? Jedna z hypotéz byla, že Rusko mělo zájem na tom, aby sklady explodovaly, protože zbraně z nich měly mířit na Ukrajinu, aby Ukrajinci mohli bojovat proti ruské invazi, byť tehdy ještě nebyla plnohodnotná, ale válka probíhala od roku 2014. 
To je jedna z oficiálních verzí, ke které došla policie. Zbraně měly skončit přes prostředníky buď na Ukrajině, nebo v Sýrii, každopádně v lokalitách, kde Rusko hájilo své vojenské zájmy. A právě zbraně z vrbětických skladů mohly být použity proti Rusku, proto je odpálili. 

Proč se nepracovalo od začátku s touto jedinou verzí příběhu? Pokud si dobře vzpomínám, tehdejší prezident Miloš Zeman mluvil nejméně o dvou verzích, přičemž jedna byla i neodborné nakládání s municí. 
Verze o neodborné manipulaci s municí byla vyloučena už v prosinci 2014, když bouchl druhý sklad. Tehdy bylo jasné, že to musel být úmysl. Navíc pyrotechnici došli k závěru, že munice nemohla bouchnout, byť neodbornou manipulací. Dělají se různé pádové zkoušky, munice je zabezpečená proti výbuchu při skladování nebo převozu, takže samo to vybuchnout nemohlo. Všichni policisté i tajné služby měly od prosince 2014 jedinou verzi, a to že ve Vrběticích došlo k úmyslnému výbuchu. Jedině pan Zeman opakoval svoji verzi o neodborné manipulaci a trvá na ní doteď. 

Mluvili jste s ním?
Ptali jsme se ho, co si o Vrběticích teď myslí i s ohledem na to, co všechno se ví od roku 2021, kdy se k tomu vyjadřoval. Miloš Zeman pořád mluví o možnosti neodborné manipulace, dál trvá na tom, co policie už v roce 2014 vyloučila a s čím už nikdo z vyšetřovatelů nepracuje.

Proč vyšetřování trvalo tak dlouho? 
Jednak proto, že až náhodou si to hlavní vyšetřovatel David Olexa spojil. Předtím tam bylo pár věcí, kdy se například včas nesbíraly stopy. Měli jsme informaci, že jednatel spediční firmy, která spolupracovala s Imex Group, byl vyslechnut až po šesti letech. A když za ním policisté přišli, tak řekl, že tušil, že přijdou, ale nemyslel si, že to bude trvat tak dlouho. Zkrátka neudělaly se některé úkony, které se asi udělat měly, a na jejich sběr už je dnes pozdě. 

Chybějící důkaz

Policie letos případ odložila. Znamená to, že už je konec veškerému dalšímu vyšetřování, které by se mohlo týkat vrbětických výbuchů z roku 2014, nebo ještě někdo nad něčím přemýšlí a něco došetřuje?
Je třeba rozlišit hlavní větev, odpovědnost dvou jmenovaných Rusů, respektive hlavních viníků. Nepodařilo se je obvinit, protože Rusko odmítlo spolupracovat s českými vyšetřovateli a vydat je k výslechu. Neexistuje žádný jednoznačný důkaz, že právě oni byli ve vrbětickém areálu. Řešilo se ale také to, kdo jim mohl pomáhat, a v tomto ohledu jsme zmínili Petra Bernatíka mladšího. Podle policie to mohl být právě on, kdo je do areálu provezl. 

Je podezřelý? 
Je to jedna z hypotéz, ale nebyl nikdy obviněn. Pak byli manželé Šapošnikovovi, kteří byli v úzkém kontaktu s velitelem jednotky, která výbuchy provedla, tedy s Andrejem Averjanovem. V této lince se řešilo možné vyzvědačství. Nikolaj Šapošnikov zemřel, jeho manželka Elena Šapošnikovová nakonec byla obviněna z vyzvědačství, ale státní zástupce stíhání zrušil, protože informace, které mohla předávat, podle něj nebyly utajované. Ona zároveň celou dobu popírala, že by věděla o tom, že Andrej Averjanov je důstojníkem ruské vojenské rozvědky GRU. V tuto chvíli je kauza odložená, nicméně pokud se objeví nové informace, tak se případ může znovu otevřít. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z youtubového kanálu Комсомольская Правда.