Cesta ‚Kohlovy dívenky‘
Angela Merkelová po 18 letech končí v čele CDU

„Hodina našich protivníků minula, jsme zase tady.“ S těmito slovy se Angela Merkelová v roce 2000 na sjezdu v Essenu chopila předsednické funkce CDU. Tehdy jí bylo 45 let a získala podporu 96 % delegátů. Ve funkci oficiálně končí po více než 18 letech na pátečním sjezdu strany v Hamburku. Dál zůstává německou kancléřkou a dovládnout chce až do řádných voleb v roce 2021. Server iROZHLAS.cz přináší výběr z kancléřčiných nejdůležitějších dosavadních rozhodnutí.

Angela Merkelová na snímku z roku 1992 ještě jako ministryně pro ženy a mládež ve vládě Helmuta Kohla

2000-2005: cesta k moci

Kolem roku 2000 dominovali CDU muži, byla to umírněně konzervativní, trochu nudná strana. Známý německý politolog Oskar Niedermayer popisuje CDU jako stranu, pro kterou je typická liberální hospodářská politika a konzervativní křesťanská představa světa. Merkelová by v ní tak měla být teoreticky outsiderem: je bezdětná, podruhé vdaná, protestantka a do pádu berlínské zdi žila v komunistické NDR. Na rozdíl od svých předchůdců v kancléřském úřadě, kteří měli vesměs právní, ekonomické či historické vzdělání, je vystudovaná fyzička.

A přece v začátcích politici Angelu Merkelovou lehkomyslně podcenili. Za opatrnou a nenápadnou fasádou někdejšího „Kohlova děvčátka“ se skrývala sebevědomá politička, která pomalu, klidně a neústupně naplňovala své životní ambice. Kancléřka, která podle německých politologů dobře ovládá technologii moci.

„Děvčátko“ v čele CDU

„Z paní Merkelové jako příští kancléřské kandidátky nemáme žádný strach,“ prohlásil pár dní po jejím zvolení do čela CDU v dubnu 2000 tehdejší sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder. Merkelová se nakonec před volbami v roce 2002 kandidatury vzdala ve prospěch tehdejšího bavorského premiéra Edmunda Stoibera ze sesterské CSU.

Tehdy se psalo o její politické demontáži nebo o politickém obchodu, který ji měl za ústupek Stoiberovi v roce 2004 vynést do funkce hlavy státu. Křesťanští demokraté se také báli, aby se jim nevymstilo, že nabídli voličům kandidátku, tedy ženu.

Už v srpnu 2002 měla v berlínském podzemním tunelu nedokončené stanice metra Reichstag premiéru „Angela – národní opera“. Představení bez provokací vyprávělo životní příběh východoněmecké političky, a to od pádu berlínské zdi v roce 1989 až po její prohru v souboji o kandidaturu na úřad kancléře.

Angela Merkelová a tehdejší bavorský premiér Edmund Stoiber v říjnu 2002

Vyčkávání v opozici

Stoiber se po volbách na podzim 2002 kancléřem nestal, pokračovala koalice SPD a Zelených s kancléřem Schröderem. Pro Merkelovou znamenaly volby spojení funkce lídryně strany i lídryně parlamentní opozice.

Na sjezdu v roce 2003 po propadu preferencí zmírnila obhajobu americké politiky a války v Iráku. „Pokud si myslíte, že jako jediná supervelmoc tohoto světa můžete sami všechno řídit, pak ztroskotáte. Pokud vládne v transatlantickém svazku důvěra, pak mohou Evropané Američanům také říci, co podle nás není možné,“ řekla. Už o rok dříve ji měla podle úniků WikiLeaks americká Národní agentura pro bezpečnost kvůli postojům k válce v Iráku odposlouchávat.

V prosinci 2004 Merkelová obhájila předsednictví CSU a v květnu 2005 ji strana potvrdila jako kandidátku na kancléřku v předčasných parlamentních volbách, které po dramatické prohře v zemských volbách v Severním Porýní-Vestfálsku vyvolal sociálnědemokratický kancléř Schröder.

2005-2009: světová hospodářská krize

„Je třeba sestavit pro občany stabilní vládu. To je úloha, kterou jsme byli zcela jednoznačně pověřeni my. CDU/CSU je nejsilnější stranou, a já to pověření přijímám,“ řekla pak po těsném vítězství Merkelová a po složitých dvouměsíčních vyjednáváních složila velkou koalici s SPD.

Angela Merkelová složila 22. listopadu 2005 slib a stala se první německou kancléřkou v historii

„Dnešek se stal pro Němce výjimečným dnem nejen proto, že Merkelová je první ženou ve funkci kancléře, ale drží prvenství i jako první politik z bývalé NDR a je tak symbolem dosažené míry sjednocení země po pádu berlínské zdi.“ Tak zpravodajský server Českého rozhlasu 22. listopadu 2005 psal o prvním zvolení Angely Merkelové spolkovou kancléřkou.

„Prostě bych vás jen ráda povzbudila k objevování toho, co je v nás. Jsem přesvědčena, že budeme překvapeni,“ vzkázala na Silvestra 2005 Merkelová v novoročním poselství Němcům. „Bez hospodářsky a sociálně silného Německa nepokročí Evropa kupředu. Zároveň bez silné Evropy bude slabé i Německo,“ řekla také.

Hospodářská krize

Vláda vydržela celé čtyři roky. Ve snaze snížit rozpočtový deficit sáhla ke zvýšení daně z přidané hodnoty z 16 na 19 procent. Největší zvýšení daní v Německu od konce druhé světové války začalo platit od ledna 2007 a bylo doprovázeno i větším zdaněním pro osoby s nejvyššími příjmy.

Došlo také k reformě německého federalismu, která zrychlila legislativního proces a zpřesnila vztahy mezi státem a spolkovými zeměmi.

V roce 2008 se zhoršila hospodářská situace země a Německo začalo pociťovat důsledky světové finanční a hospodářské krize. Reakcí bylo mimo jiné zavedení šrotovného, které mělo oživit zájem o koupi nových aut.

Německo se také v roce 2007 výrazně zasadilo o přijetí Lisabonské smlouvy, která reformovala fungování evropských institucí a platí dodnes.

2009-2013: konec jádra

Podruhé se Angela Merkelová stala kancléřkou 28. října 2009. Velkou koalici měsíc po volbách nahradila koalice CDU/CSU s FDP, která dosáhla ve volbách svého nejlepšího výsledku v historii.

28. října 2009 se Angela Merkelová stala podruhé kancléřkou. Sestavila koalici CDU/CSU s FDP

Jaderný obrat

Pragmatismus kancléřky se ukázal ve vztahu k jaderné energii. Ještě v předvolební kampani v roce 2005 Merkelová slibovala, že v případě výhry prodlouží lhůty fungování existujících 17 jaderných elektráren v Německu. Prodloužení životnosti atomových elektráren bylo i jedním z klíčových bodů koaliční smlouvy CDU/CSU s FDP o čtyři roky později.

Po jaderné havárii v japonské Fukušimě v roce 2011, která měla vliv i na veřejné mínění v Německu, předvedla Merkelová dokonalý názorový obrat. S odzbrojující samozřejmostí se postavila do čela projektu Energiewende, jehož cílem není nic menšího než uzavření všech jaderných bloků v zemi a jejich nahrazení obnovitelnými zdroji.

Podobným způsobem dokázala kancléřka opozičním stranám přebrat několik dalších témat, jako je plošná minimální mzda nebo povinnost obcí zajistit dětem místo ve školce.

Záchrana eurozóny

Vysoké zadlužení Řecka a ekonomické problémy jižní Evropy postavily Merkelovou před otázku, jak zachránit eurozónu a nepřijít při tom o své voliče. V zahraničí Německo často čelí kritice kvůli prosazování údajně příliš drastických úsporných opatření, která naordinovalo postiženým zemím.

Samotné Německo si přitom v kontextu světové finanční krize a problémů eurozóny vedlo hospodářsky nad očekávání dobře a ekonomika země během druhé vlády Merkelové rostla, nezaměstnanost byla nejnižší za posledních dvacet let, státní rozpočet vykazoval přebytek a německé firmy úspěšně těžily z vývozu do Číny a do dalších rychle rostoucích mimoevropských států.

Povinná vojenská služba

K 1. červenci 2011 v zemi skončila povinná vojenská služba. Konec odvodů po více než 50 letech byl součástí reformy německé armády, kterou na konci loňského roku prosadil ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg.

Problémový výběr prezidenta

V květnu 2010 úřad předčasně opustil spolustraník Merkelové Horst Köhler. Osudným se mu stal výrok, že by Německo mělo využít svou vojenskou přítomnost v Afghánistánu k podpoře svých obchodních zájmů.

Merkelová s vypětím všech sil protlačila do prezidentského úřadu tehdejšího předsedu dolnosaské vlády Christiana Wulffa. Ten se však už v únoru 2012 musel s ostudou poroučet, vyšlo totiž najevo, že ještě jako zemský premiér přijal podezřelé benefity od spřáteleného podnikatele.

Parlament pak zvolil Joachima Gaucka, který se stal prvním spolkovým prezidentem pocházejícím z někdejšího východního Německa a zároveň prvním nestraníkem v této funkci.

2013-2017: migrační krize

Volby na podzim 2013 znovu s přehledem vyhrála CDU/CSU před sociálními demokraty, Levicí a Zelenými. Z parlamentu vypadla FDP. V prosinci byla Merkelová znovu zvolena kancléřkou a moci se ujala velká koalice CDU, CSU a SPD.

„Zvládneme to!“

Slavný výrok pronesla Angela Merkelová v srpnu 2015. Týkal se do té doby nevídaného přílivu uprchlíků do Německa a adresován byl hlavně německým občanů. Třetí vládu Merkelové „migrační krize“ významně poznamenala. Do země v letech 2015 a 2016 přišlo na 1,2 milionu uprchlíků a migrace se stala jedním z ústředních témat německé i evropské politiky. Magazín Spiegel kancléřku v létě 2015 vyobrazil na své obálce jako Matku Terezu.

Atmosféru v zemi poznamenaly sexuální útoky během silvestrovských oslav v Kolíně nad Rýnem, které páchali převážně přistěhovalci.

Kvůli migrační krizi se dostávala Merkelová do křížku se sesterskou CSU a s jejím šéfem Horstem Seehoferem. Jejich spor dokonce ohrožoval samotnou existenci vlády velké koalice CDU/CSU a SPD. Po ztrátách v regionálních volbách v roce 2016 vláda zpřísnila azylové zákony.

Teroristické útoky

V reakci na teroristické útoky v Paříži v listopadu 2015 Německo oznámilo, že se vojensky zapojí do boje proti Islámskému státu. O rok později se teroristická organizace přihlásila k odpovědnosti za útok na berlínském vánočním trhu. Zemřelo při něm 12 lidí a 30 bylo vážně zraněno.

Kancléřka Merkelová se členy vlády položila květiny na místě teroristického útoku v Berlíně

Manželství gayů a leseb

Kroku legalizace manželství lidí stejného pohlaví se Merkelová dlouho bránila. Krátce před koncem volebního období ale změnu odsouhlasilo 393 poslanců Spolkového sněmu, proti bylo 226 – včetně kancléřky. Výsledek ale fakticky umožnila právě Merkelová, rozhodla totiž, že při hlasování nebude platit stranická disciplína. K levicovým poslancům se pak přidalo i 75 zákonodárců CDU/CSU.

2017: pomalé odcházení

Volby na podzim 2017 znamenaly pro kancléřku a CDU vážný problém. Konzervativní unie zaznamenala nejhorší výsledek od roku 1949. Po volbách Merkelová usilovala o vznik dosud nevyzkoušené koalice se svobodnými demokraty (FDP) a Zelenými. Po krachu jednání ale s těžkostmi vytvořila velkou koalici s SPD, už třetí za poslední čtyři volební období.

Merkelová dle svých slov musela učinit „bolestné ústupky“ vůči sociální demokracii. Velkou porážku na politické scéně utrpěla Merkelová také letos v září, kdy překvapivě nedokázala prosadit, aby jí podporovaný Volker Kauder znovu stanul v čele poslanecké frakce vládní konzervativní unie CDU/CSU. Šéfem poslanců se stal jeho vyzyvatel Ralph Brinkhaus.

Kabinetu také neprospěla kauza kolem šéfa civilní kontrarozvědky Hanse-Georga Maassena, který musel funkci opustit poté, co po vraždě Němce v Chemnitzu, z níž byli podezřelí tři přistěhovalci, zpochybnil informace, že ve městě se kromě následných demonstrací odehrál i útok na cizince.

Kancléřka Angela Merkelová na kongresu CDU v Hamburku v prosinci 2018

Povládne až do voleb?

Na konci října Merkelová oznámila, že už se nebude ucházet o funkci předsedkyně CDU, ve funkci kancléřky chce ale zůstat až do voleb v roce 2021. Jméno nové předsedkyně či předsedy strany má zaznít po volbě v pátek odpoledne.

Kancléřka Angela Merkelová na kongresu CDU v Hamburku v prosinci 2018

Filip Harzer, ČTK