Zanisovy bílé kříže znají po celých USA. ‚Přináším útěchu,‘ říká o pozůstalých po útocích muž s prověrkou FBI

Američané se zvlášť posledních 20 let učí žít s tím, že jejich děti se ze školy vrátí pravděpodobně zdravé a vzdělanější, ale může se stát, že se naopak nevrátí vůbec. A nejenom školy jsou ve Spojených státech týden co týden terčem vražedných útoků střelnými zbraněmi. Osobou, která za poslední čtvrt století viděla zblízka zřejmě nejvíc amerického utrpení a objala nejvíc truchlících pozůstalých, je Greg Zanis. A přitom není kněz, ale tesař.

Od stálého zpravodaje Aurora (USA) Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Truhláře Grega Zanise proslavily bílé kříže, které vyrábí a po celých USA rozváží na místa vražd

Truhláře Grega Zanise proslavily bílé kříže, které vyrábí a po celých USA rozváží na místa vražd | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

Greg Zanis sedí u počítače v pracovně svého domku a na obrazovce mu blikají jména nedávno zavražděných Američanů. V pravé ruce drží fixu a píše: Cory Hicks, Chicago, 39 let. Nejdřív do sešitu a potom na prkna, ze kterých následně stluče kříže a natře je bílou barvou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Greg Zanis není obyčejný americký truhlář – ve volném čase vyřezává kříže pro oběti vražd i jiných neštěstí. Více si poslechněte v reportáži Jana Kaliby.

Právě takové už 22 let vyrábí pro oběti vražd a jiných neštěstí. Pracuje ve své garážové dílně, na kterou má odsud z pracovny dobrý výhled. Tesáním křížů to ale nekončí, naopak. Svou dodávkou kříže osobně vozí na místa tragédií a každý si taky poctivě čísluje. Sleduju, jak černá fixa klouže po ohoblovaném dřevě, kde zanechává číslo 22 555.

„Mám týden zpoždění, co se vražd tady v Chicagu týče, nestíhám. Lidi mě dokonce chodí prosit anebo volají, jestli bych i pro jejich blízké vyrobil kříž. To zažívám každý den. Jsem už v důchodu a tohle teď dělám na plný úvazek. Jsem zdrcený z toho, kolik křížů jsem už vyrobil – pořád nemůžu uvěřit, že jsem se ze stovek dostal na tisíce. Vezl jsem je na všechna místa masových vražd za posledních 20 let, ale zvlášť v poslední době je to strašné – škola Sandy Hook, noční klub v Orlandu, kostel v Sutherland Springs v Texasu, Parkland a samozřejmě Las Vegas, tam jsem instaloval rekordních 58 křížů. Nikdy bych si nepomyslel, že Amerika bude tak ošklivým místem, jako je teď,“ řekl Českému rozhlasu Plus Zanis.

Dary od lidí

Greg Zanis, narozený v roce 1950 už ve Spojených státech, ale jinak po matce i otci Řek, mě při těch slovech vede do své dvojgaráže. V jedné části stojí historický cadillac, ta druhá je plná pracovního náčiní a materiálu.

Poté, co kříže v garáži vyrobí, je pak Zanis na stole před dílnou natírá na bílo. | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

„Možná si teď říkáš – ty jo, ten je ale bohatý – když tu vidíš tolik dřeva. To má hodnotu tak pět až sedm tisíc dolarů. Ale je to dar od lidí, úplné požehnání, já bych na to jako důchodce neměl. Smutné na tom je, že všechno to dřevo bude brzo pryč a budou z něho další kříže. Ani já na to nejsem připravený, nikdy nevyrábím do zásoby. Ale další zabíjení zase přijde. Lidi to neradi slyší, ale v téhle zemi není bezpečno. Jsem realista a vím, že tu máme rakovinu, která jen tak nezmizí,“ myslí si Zanis.

Málokdo o tomhle americkém problému přemýšlí tak často a intenzivně jako právě Greg Zanis. Jeho prostřední jméno je Stavros, řecky kříž – jako by rodiče svému synovi jeho životní poslání předurčili.

Terapie

Truchlení a utěšování je už přes dvacet let pevnou součástí jeho života – a pokud se ptáte, jak se k téhle podivné činnosti dostal, žádnou veselou historku taky rozhodně nečekejte.

Útočník z Manhattanu plánoval čin několik týdnů, Trump ho chce poslat na Guantanámo

Číst článek

„Je to pro mě terapie, to by vám jiní řekli líp. Ale taky vím, jak důležité je pochopení od druhých, když vám zabijí někoho blízkého. Kdysi mi tady v Auroře zabili tchána. Našel jsem ho v kaluži krve, právě pro něj jsem vyrobil první kříž. Takže já vím, čím si ti lidé procházejí, a chci pro ně udělat něco pěkného. Vidět jsou ty velké tragédie, ovšem devadesát procent křížů vyrobím pro oběti vražd jednotlivců. Ti pozůstalí se cítí velmi poctěni, když se tam najednou objevím. Nikdy předtím mě neviděli, ale přesně vědí, kdo jsem. Znají mě z televize a říkají, jak jsou hrdí, že jsem projevil starost dejme tomu o jejich syna. Mluvím s těmi rodinami a vím, jaké to je někoho ztratit,“ popisuje Zanis.

Tesař Greg Zanis je svému poslání oddaný, zná ho celá Amerika a už se tak nějak předpokládá, že se na místě podobných tragédií co nejdřív objeví, aby uctil oběti svou prací, tedy bělostnými kříži. Nikdy prý nejezdí z vlastní iniciativy, ale čeká, až neštěstím postižená komunita projeví zájem a někdo mu zavolá, jestli dorazí.

Greg Zanis rozmisťuje kříže po útoku v Las Vegas. | Zdroj: Reuters

Prověrka FBI

Když vzpomíná na své začátky, vypráví o tom, jak mu policie z veřejných míst kříže odstraňovala a on tam pak musel instalovat nové. Všechno se změnilo po střelbě na střední škole Columbine v Coloradu v roce 1999, kdy Zanise poprvé zaregistrovala celá země.

Střelba v Las Vegas si vyžádala už 58 obětí, přes 500 lidí bylo zraněno. Senior útočil z hotelového pokoje

Číst článek

Dnes má prověrku FBI, aby se mohl pohybovat na místech tragédií, těší se všeobecné úctě a jména zavražděných se obvykle dovídá dřív, než vyjdou v novinách. Jak říká, nejde mu o popularitu, i když je znát, že se svým dílem rád i pochlubí.

„Jsem jediný v téhle zemi, kdo staví památníky takovým autentickým uměleckým způsobem. Není to tak, že přijedu na místo, vyházím tam kříže a jedu zpátky. Vždycky hledám nějaký kopec, vyvýšeninu, kalvárii. V Parklandu jsem měl dokonce pozorovatelku, aby mi pomohla vhodný prostor vytipovat. V Las Vegas mi povolili umístit kříže na hlavní třídu Strip a bylo od nich vidět na rozbitá okna hotelu Mandalay Bay, odkud vrah střílel. Podobně se snažím postupovat i jinde. Nedávno v Tennessee po střelbě v restauraci Waffle House jsem vhodný prostor nikde neviděl, a tak jsem čtyři kříže nepostavil do řady jako vojáky, ale cik cak, aby působily dojmem rodiny, co kráčí pohromadě,“ vzpomíná Zanis.

Místo palety a štětce používá Greg Zanis pro své umění cirkulárku a brusku. Nejprve přede mnou ve své garáži s chirurgickou přesností odřezává kousky připravených hranolů, pak z nich dlouhými skobami stluče kříž a nakonec obrousí povrch. Pro každý má i podstavec, aby bylo dílo, které umisťuje na veřejných pozemcích, stabilní a zároveň snadno přemístitelné.

Smrt dcery

Když je tesařská práce hotová, vyjde americký Řek před garáž, barví kříže na bílo a nechá je schnout na sluníčku. Pult, na kterém pracuje, je pocákaný nejen bílou, ale i hrozivě působící červenou barvou. Greg Zanis často vyřezává a na kříže přibíjí ještě velká červená srdce, a když ho o to poprosili rodiče zabitých židovských dětí, vyrobil pravoslavný křesťan jako doplněk dřevěné židovské hvězdy.

Střelec na floridské střední škole zabil 17 lidí. Zbraň si 19letý Nikolas Cruz koupil legálně

Číst článek

Nejnáročnější byl prý letošní výjezd na Floridu. Nejen kvůli tragédii samotné, při které na střední škole v Parklandu zemřelo sedmnáct lidí, většinou studentů, ale i proto, že dva týdny předtím přišel Greg Zanis o vlastní dceru, jedno z pěti dětí.

„Zemřela na předávkování heroinem. Lépe řečeno někdo do té dávky přidal látku, která ji zabila. Takže si dovedeš představit, jak těžké pro mě bylo do Parklandu odjet. Nedával jsem žádné rozhovory. Setkal jsem se tam s matkami některých zavražděných, objímal jsem je a měl jsem dojem, že objímám svou vlastní dceru. I když jsem tam byl pro ně, tak jsem tam byl taky tak trochu kvůli sobě,“ popisuje známý tesař.

Ve své kanceláři si Greg Zanis vede evidenci všech obětí vražd, dopravních nehod i dalších neštěstí a také křížů, které pro ně vytesal. Schovává si i novinové výstřižky článků, které o něm ve Spojených státech už dvacet let vycházejí.

Greg Zanis v Las Vegas | Zdroj: Reuters

Las Vegas

Největší pozornosti se mu dostalo loni začátkem října, když se po víc než dvou a půl tisících kilometrech cesty a po sněhové bouři, která ho potkala při přejezdu Skalistých hor, vynořil v Las Vegas – čtyři dny poté, co tam vrah z okna hotelu Mandalay Bay zastřelil 58 účastníků koncertu na nedalekém stadionu.

Kdo byl střelec Stephen Paddock? 'Byl to chlap, který jezdil do Vegas a sázel,' říká jeho bratr

Číst článek

„To, jak mě v tom městě přijali, to je nepopsatelné. Už ten příjezd – řídil jsem jeden a půl dne a před Las Vegas se mi nabídla policistka, že mě jako profesionální řidička doveze na místo. Hned věděla, kam jedu, a tak jsem se posledních sto mil ve vlastním autě vezl, dokonce jsem usnul a probudil se až za cedulí Las Vegas. Vystoupil jsem a bylo tam dvacet policistů, kteří vyložili prvních dvacet křížů. Postavil jsem je doprostřed hlavní třídy – to je tady ve státě Illinois proti zákonu, ale tam to přivítali,“ vzpomíná.

Dokonce v Las Vegas jednu listopadovou neděli úřady prohlásily za Den Grega Zanise. „Nechali tam ten památník čtyřicet dní a pak přesunuli kříže do muzea. To je pro mě velká pocta, však vidíš, ještě teď se usmívám, když na to pomyslím. Říkali, že nechtějí z Las Vegas udělat světové hlavní město vražd, ale zároveň chtěli zachovat vzpomínku na lidi, o které přišli. Mně osobně se dostalo té výsady, že mi zavolali nebo napsali příbuzní všech těch obětí. Doteď je mám na paměti a tu a tam jim zavolám, abych zjistil, jak se jim vede. Organizace, které sdružují přeživší téhle střelby, mi posílají fotky ze svých setkání. A na co nesmím zapomenout – ve Vegas mi dali peníze na benzin, na nájem, koupili mi nové nářadí, a hlavně – věnovali mi tenhle nový náklaďák i s přívěsem, nikdy jsem nic takového nečekal,“ ukazuje Greg Zanis na bílé auto s otevřenou korbou a nápisem Crosses for losses, tedy doslovně a nepoeticky přeloženo Kříže pro ztráty.

Od října už s novým vozidlem odsud od břehu Michiganského jezera dojel třeba do New Yorku, na Floridu, do městečka Sutherland Springs a nedávno jinam do Texasu do Santa Fe. Jen do Toronta se nevydal, protože prý nemá platný pas. Když ho ještě míval, plnil svou smutnou misi i v Kanadě a v Mexiku.

1,5 milionu kilometrů

Ve své zemi už za ta léta projel všech padesát států včetně Aljašky a Havaje, kam výjimečně letěl. Stejně jako v roce 2011 z Tusconu v Arizoně, kam dojel na korbě náklaďáku stopem. Ale jinak pokaždé nasedne do svého auta, ve kterém i přespává, ale leckdy jede nepřetržitě, jako třeba do školy Sandy Hook ve státě Connecticut.

2:25

Držení zbraní v USA: po útocích v Las Vegas a Texasu mají navrch 'milovníci pistolí'

Číst článek

To bylo ještě před odchodem do důchodu, a tak vyrazil v pátek po práci, ujel 1500 kilometrů, instaloval své kříže, otočil se a domů dorazil v pondělí ráno rovnou do práce.

Jeho stará dodávka měla prý na tachometru 550 000 najetých mil, dalších 300 tisíc má auto, které mu stojí na dvorku za domem, takže se v součtu s tím aktuálním dostáváme někam k 1,5 milionu kilometrů, které Greg Zanis se svým posláním nejen po Spojených státech najezdil. A co je fascinující – obejde se přitom bez satelitní navigace.

„Když někam jedu, třeba po silnici 57, pak 88, potom odbočit na šedesát čtyřku a čtyřiadvacítku, tak si to vždycky ráno napíšu na ruku. Proto s sebou pořád vozím fixu,“ říká Zanis. Ptám se, co tedy znamená číslo 1008, které má Greg Zanis zrovna napsané na levém předloktí, a on odpovídá, že to je 10.08, čas příjezdu mého vlaku na nádraží, kde mě vyzvedával.

Když se dostane blízko městu, kde se stala smrtelná dopravní nehoda nebo masová vražda, a má na korbě hromadu dřevěných křížů, tak prý ani nemusí nic říkat, a na odpočivadle hned vědí, o co jde, a poradí mu, jak dojet přesně na místo. Anebo se řídí mapou, která je v každém motorestu.

Greg Zanis sedí u počítače v pracovně svého domku a na obrazovce mu blikají jména nedávno zavražděných Američanů. V pravé ruce drží fixu a píše: Cory Hicks, Chicago, 39 let. Nejdřív do sešitu a potom na prkna, ze kterých následně stluče kříže a natře je bílou barvou. | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

Zákaz zbraní?

Otevíráme starou dřevěnou kůlnu, která stojí na pozemku za domem. Co je uvnitř trochu zatuchlého stavení, to byste neuhodli – samozřejmě, samé kříže. „Tohle jsou kopie křížů z Floridy z Parklandu. A tam v rohu, to jsou staré kříže z Columbine, které mě v roce 1999 proslavily,“ vzpomíná.

Kopie Zanisových křížů | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

Když mluví o Parklandu, ptám se Grega Zanise, jestli má pochopení pro tamní studenty, kteří po únorové tragédii založili hnutí za větší kontrolu zbraní v Americe. Odpovídá mi, že vyrábí kříže a na politiku nemá moc názor.

„Je hanebné, že se s tím v naší zemi nic nedělá. Ale jak už jsem řekl – je to rakovina a rakovinu nezastavíte. Nemyslím si, že by s tím prezident něco zmohl. Je fakt, že v Řecku se tohle neděje. Možná v Aténách, nevím, ale určitě ne na ostrovech jako Karpathos nebo Samos, odkud jsou moji rodiče. Je to tím, že tam nemají zbraně? Myslím, že problémem je nenávist. Protože abyste šel a někoho zastřelil, musíte lidi nejprve nenávidět, ne? Ale do politiky se nemíchám, protože by na to každý mohl říct, jestli náhodou nejsem tesař – a měl by pravdu. Znám svou roli – když jedu za lidmi, kterým zabili dítě, nabízím útěchu, a ne řešení,“ popisuje.

Ale štve ho to – dlouhá léta zblízka zakouší lidské utrpení, se kterým Amerika není schopná skoncovat. Když se o tom bavíme, Greg Zanis si z ničeho nic sundává ponožku, strká do ní kámen, který našel vedle své kůlny, pak ponožku obtěžkanou kamenem roztočí a mrští proti dřevěným dveřím.

Desatero

„Tohle střelce sejme! Dívej, jakou jsem si rychle vyrobil smrtící zbraň. A to nejsem dobrý vrhač, ale i tak určitě cítíš, jakou to má sílu. Tímhle mechanismem může školní dítě hodit předmět rychlostí 200 mil za hodinu. Místo kamene může dát do ponožky mobil nebo svazek klíčů. Ale my zapomínáme učit děti to, co nám předávali tátové, aby se uměly bránit ve vlastní třídě. Ostatně, takový návod je už v Bibli – David vzal prak a skolil Goliáše. Jenže v našich školách už Bibli neučíme. Vím, že to bude znít jak od pračlověka, ale kdyby americké školy daly do každé třídy kbelík s kamením, vsaďte se, že v dalším roce klesne počet školních střeleb na polovinu,“ myslí si Zanis.

Americký kongresman si na debatu s voliči přinesl nabitou zbraň. Chtěl tak podpořit svá tvrzení

Číst článek

Přece jen se mi daří rozmluvit Grega Zanise na téma, které Amerikou po každé větší střelbě znovu a znovu hýbe. Skutečné příčiny a účinná řešení tohoto problému. O politicích si nemyslí nic dobrého – Donalda Trumpa kritizuje za to, že se podle něj nesmyslně soustředí na hon na přistěhovalce, předchozího prezidenta Baracka Obamu zase tesař viní z toho, že se nijak nezasadil o zlepšení situace tady v Chicagu, odkud pochází a kde jsou statistiky vražd jedny z nejhorších v celé zemi.

Nakonec zmiňuje tři guvernéry zdejšího státu Illinois, kteří skončili ve vězení, což podle něj s problémem vražd souvisí. „Ani guvernéři nevědí, co je správné a co je špatné. Neznají desatero přikázání. A v tom je problém – podstatné je, co kdo nosíme v srdci. Kontrola zbraní nic nevyřeší. Chceš se mnou jet do Chicaga a koupit si zbraň? Můžeme hned vyrazit. Oba jsme běloši, takže stačí se projít po čtvrti, kam každou neděli vozím kříže pro oběti vražd z Chicaga, a hned nás budou mít za zákazníky. Sto dolarů za pistoli dvaadvacítku nebo tři sta dolarů za revolver 357 Magnum. Mně je tam nabízejí neustále. A drogy,“ popisuje.

Greg Zanis rozmisťuje kříže se jmény obětí po střelbě na škole v texaském Santa Fe. | Zdroj: Reuters

Nechce leštit Cadillac

„Můžou to zakázat, můžou udělovat licence, ale teď tu máme miliony neregistrovaných pušek – a co s tím chcete dělat? Sebrat jim je? Tihle lidi se budou za své zbraně prát. A to nejsou žádní padouchové, ale na svoje zbraně si Američani sáhnout nenechají. Navíc si my Američani myslíme, že náš nepřítel číslo jedna je naše vláda – proto máme doma zbraně a nebudeme je přece registrovat, to je další důvod, proč je mezi lidmi tolik zbraní, o kterých ani nikdo neví. A jak říkám, seženete je všude. V Chicagu, v Detroitu, kdekoli ve Státech,“ myslí si.

Deset mrtvých při střelbě na škole v Texasu. Útočil 17letý student, zbraně vzal svému otci

Číst článek

Tou čtvrtí, kam Greg Zanis jezdí každou neděli se svými bílými kříži, je Engelwood, dlouhodobě jedna z nejnebezpečnějších částí Chicaga. Střelba a vraždy jsou tam na denním pořádku – když máte smůlu, můžete přijít o život jen proto, že jste prostě ve špatný čas na špatném místě.

Tesař, kterému jeho profese obzvlášť teď v důchodu zabírá veškerý volný čas, je rád, že počet vražd se tu i díky modernímu kamerovému systému za poslední roky přece jen začal snižovat. Od chvíle, kdy mu před víc než 20 lety zabili v sousedství tchána, prostupují vraždy a bolest ze smrti život Grega Zanise den co den. Ale neměnil by – a své kříže útěchy bude tesat, dokud mu síly budou stačit.

„Jsem velmi šťastný člověk. Mám svou rodinu, svá vnoučata. Jako tesař jsem postavil spoustu domů, restaurací a podobně. Ale žádná výplata mě neuspokojila tolik, jako to, co dělám teď. Naplňuje mě to mnohem víc, než kdybych coby penzista seděl doma a leštil svůj starý cadillac, co mám v garáži. Samozřejmě je kolem mě spousta hněvu a frustrace, jako třeba v Parklandu. Ale nedovedete si představit, jaké to je, když rodiče zavražděných dětí pláčou, nemůžou ani mluvit, já jim dám svůj kříž, chvíli s nimi promluvím a oni se najednou usmějí a jsou rádi,“ dodává na závěr.

Reportáž vznikla pro pořad Zaostřeno Českého rozhlasu Plus.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme