Plasty v oceánech. Za minutu do nich vyprázdníme jedno popelářské auto, v roce 2050 to mohou být čtyři

Až 8 milionů tun plastu končí každý rok v oceánech a mořích. Pokud jejich produkce stále bude převyšovat recyklaci, během příštích sedmi let ve vodách na tři tuny ryb připadne jedna tuna plastů. Na přelomu století pak může plastů v oceánech plavat více než ryb. Vyplývá to z analýzy The New Plastics Economy britské nadace Ellen Macarthur.

Výhodná cena, univerzálnost, trvanlivost, vysoká pevnost a nízká váha. Plasty jsou po několik desítek let nepostradatelnou součástí globální ekonomiky a běžnou součástí života většiny lidí. A zatímco v padesátých letech minulého století se jich produkovaly menší desítky milionů tun ročně, v roce 2015 už to bylo 381 milionů tun.

Jak tvrdí výše zmíněná studie, stále častěji než ve spalovnách, na skládkách či recyklované do nového zboží plasty nacházíme ve světových ocánech a útrobách až 90 % mořských živočichů. Plasty v různých podobách a velikostech vstupují do potravinového řetězce ryb, po vylovení a uvedení na trh se pak stávají součástí potravy lidí. Varování biologů o hrozbě mikroplastů jsme se věnovali například ZDE.

Dle studie britských výzkumníků Environmental Pollution zveřejněné letos v červnu lidé zkonzumují za jeden rok až 70 000 kusů mikroplastů. Zatím neexistují jasné důkazy o tom, že je jejich požití škodlivé pro lidské zdraví, potenciální dopady však nelze vyloučit.

Plastový odpad se postupem času rozpadá na malé částice o velikosti zrn či na jemná vlákna. Souhrnně se tato skupina nazývá mikroplasty. Právě tyto malé částice v mnoha případech mořské živočichy zabíjejí. Plasty pro ně totiž nejsou stravitelné, jejich konzumace tak vede k celé řadě komplikací - podvýživě, zauzlení střev nebo pomalé otravě z chemických látek, které se z plastů postupně uvolňují.

Živočichové také mnohdy neúmyslně zaměňují plasty za běžnou potravu - například plovoucí igelitový obal je pro mnoho z nich nerozeznatelný od planktonu. Na tzv. umělé hmotě se navíc zabydluje mořská řasa, její zápach hladové živočichy láká ke konzumaci. Dle výzkumníků univerzity v Plymouth přítomnost plastů v oceánech ohrožuje až 700 různých druhů zvířat - velryby, delfíny, či mořské ptáky. Navíc předpokládají, že plast hraje roli v nárůstu počtu ohrožených, či vyhynulých druhů. Jedná se především o některé druhy tuleňů (havajský), oceánské želvy (Kareta obecná), či mořské ptáky z čeledi buřňákovitých.

Alarmující videa mořských želv, kterým se plastová brčka zasekla do nosu, či fotografie ptáků zamotaných do plastových obalů zabraňujících jim v letu. Tyto a další zveřejněné příspěvky již řadu let iniciují vznik několika organizací snažících se situaci změnit. Především v poslední době se od používání plastových brček začaly distancovat některé podniky, jiné zcela ruší prodej plastového nádobí.

Jak však poukázal článek serveru Bloomberg, i kdyby se všechna plastová brčka dostala přes noc do oceánů, tvořila by méně než jedno procento plastového odpadu, které se do vodního ekosystému ročně dostane. Jednorázové plasty jsou problematické a značně se podílejí na znečišťování oceánů, větší hrozbou jsou však opuštěné rybářské sítě, do kterých se zamotávají a následně v nich umírají miliony živočichů každý rok.

Dle Organizace OSN pro výživu a zemědělství se takového rybářského materiálu v oceánech a mořích „ztrácí“ až 640 tisíc tun každý rok. Proto organizace představila soubor návrhů dobrovolných pokynů pro značení rybářských sítí a jiného vybavení. V praxi by tak sítě měly být značeny jménem vlastníka, to by pomohlo dopadnout případné znečišťovatele. Návrh po projednání letos v červenci schválil Výbor pro rybolov, prozatím značení sítí postupně zavádí několik asijských států - Indonésie, či Thajsko.

Kde plasty na cestě od spotřebitele k věčnosti končí?

Z 381 milionů tun celosvětově vyrobených plastů je část recyklovaná, část končí na velkých skládkách, kde se po několik let pomalu rozkládá. Na základě posledních dostupných dat sdružení výrobců umělých hmot PlasticsEurope, jen Evropané v roce 2016 vygenerovali 27 milionů tun plastového odpadu, recyklována byla necelá třetina. V recyklaci plastových obalů patří Česká republika ke špičce, předběhla Německo, Nizozemsko, Švédsko či Irsko, jak informoval server iROZHLAS.cz na základě analýzy dat PlasticsEurope.

Podle analýzy The New Plastics Economy se až 8 milionu tun plastového odpadu dostává na místa daleko od pevniny, do oceánů a moří. Pro představu to odpovídá vyprázdnění obsahu jednoho popelářského auta do oceánu každou minutu. Tímto tempem se z jednoho auta v příštích 10 letech stanou dvě, v roce 2050 čtyři.

Na několika místech se plasty díky vodním proudům mohou shlukovat do tzv. „plastových ostrovů.“ Odhadem se ve vodách světových oceánů nachází hned několik takovýchto vodních skládek, nejrozsáhlejší je pak Great Pacific Garbage Patch. Plave mezi Havají a Kalifornií a i když je mnohdy popisována jako „větší než tři Francie dohromady“ nejedná se o terén, na který by se dalo šlápnout lidskou nohou. 80 tisíc tun odpadků totiž tvoří směs mikroplastů a skoro polovinu (46 %) pak představují opuštěné rybářské sítě rozprostřené daleko od sebe.

Návrhů, jak z největších vodních skládek světa postupně plastový odpad odstraňovat, je hned několik. Velkou pozornost sklidil projekt The Ocean Cleanup Nizozemce Boyana Slata. Boyan ve svých 18 letech navrhl plovoucí hráz, která plasty shromažďuje k likvidaci. Zařízení se má pohybovat díky mořským proudům. Naostro má začít fungovat letos v září. Sklidil však i vlnu kritiky, velká část plastového odpadu se totiž nachází ve větších hloubkách.

Společně s identifikovatelnými plastovými výrobky se do oceánů dostávají již zmíněné mikroplasty. Ty se kromě vody nacházení i v půdě nebo ovzduší. Do oceánů a moří je posílají i čeští spotřebitelé. Nacházejí se totiž i v například v kosmetice - peelingových gelech na obličej, zubních pastách či se uvolňují ze syntetických textilií při praní a končí jak v odpadních vodách, tak v pitné vodě. Díky své malé velikosti jsou takovéto úlomky plastů lidským okem nezpozorovatelné a rovněž není snadné je z vody odstranit.

Z koše do moře

Cest, kterými se plasty z pevniny do oceánů dostávají, je hned několik. Jak však poukazuje nedávná studie Export of Plastic Debris by Rivers into the Sea německých vědců, 93 procent odpadů se do oceánů nalévá z 10 velkých světových řek, osmi asijských a dvou afrických.

V Asii jsou to řeky: Jang-c’-ťiang (Dlouhá), Chuang-che (Žlutá), Rudá řeka, Perlová řeka, Amur, Mekong, Indus a Ganga, Delta. V Africe pak Niger a Nil.

Řeky jsou jako součást vodních toků schopny nést odpad na dlouhé vzdálenosti a zpravidla všechny ústí do moře. Samotná řeka Jang-c’-ťiang neboli Dlouhá či Modrá řeka, dle odhadů studie ročně nese až 1,5 milionu tun plastového odpadu do Žlutého moře.

Produkce a recyklace

Dle dat PlasticsEurope z roku 2016 jen v Evropě zaměstnává plastový byznys přes 1,5 milionu lidí v 60 tisících firmách. V Česku je pak takových firem zaevidováno více než 4 tisíce.

Skoro třetina všech produkovaných plastů jsou obaly, přitom jednorázové spotřební zboží představuje značný problém: používá se jen krátce, dle odhadů neziskové organizace 5 Gyres Institute tyto plasty před vyhozením využijeme pouhých 12 minut. Ale jejich rozklad, pokud nejsou recyklovány, trvá desítky let.

Mezi jednorázové umělohmotné produkty patří plastové lahve, nádobí, brčka či vatové tyčinky. Průměrný Evropan za rok vyprodukuje 31 kilo takového odpadu. To se ale má změnit. V případech, kdy existuje přijatelná ekologičtější alternativa nahrazující jednorázové plasty, navrhla Evropská unie letos v květnu úplný zákaz využívání plastů. Než směrnice vstoupí v platnost, musí ji schválit členské státy unie a Evropský parlament. I přesto se však objem světové produkce plastů dle odhadů v příštích 20 let zdvojnásobí.

Nela Krawiecová