Vysoká cena za bavlnu. Zahrada Indie se pomalu mění v hřbitov
Obyčejné bavlněné tričko nebo džíny ničí zdraví. Ne však lidem, kteří je nosí, ale těm kteří bavlnu pěstují na nekonečných plantážích. Druhým největším pěstitelem bavlníku na světě je chudá Indie, kde pěstování prastaré plodiny přivedlo v posledních letech do hrobu hodně lidí.
Otec šesti dětí Rajiv pomalu prochází svojí bavlníkovou plantáží a postřikovačem kropí právě kvetoucí rostliny.
Své snědé tělo nechrání žádným speciálním oděvem, nosí jen tričko promáčené tekutinou, která vytéká z plastové nádoby na zádech.
„Bavlnu stříkáme často. Hubíme plevel i škůdce. Bez toho to nejde,“ říká a z konve dolévá jedovatě páchnoucí roztok.
Po důvodech, proč kvůli pěstování bavlny umírají v Pandžábu lidé, pátral na místě reportér Jaromír Marek
Pandžáb je zemědělský stát na severozápadě Indie. Právě tady se na obrovských rozlohách pod horkým sluncem pěstuje bavlna. Zahrada Indie se ale pomalu mění v hřbitov.
„Pandžáb umírá. Procházíme obrovskou ekologickou krizí,“ tvrdí Ajer Tripathi, muž který už léta bojuje proti nadměrnému používání pesticidů a umělých hnojiv v zemědělství.
Indičtí farmáři opravdu neznají míru. Jeden hektar půdy skrápí až 19 litry chemikálií ročně, což je desetkrát víc, než kolik je doporučená dávka.
Chemikálie rozsévají smrt
Výsledkem je otrávená voda a lidé umírající na rakovinu. Mezi farmáři snad není rodina, ve které by zákeřná nemoc nezabíjela.
„Moje sestra loni zemřela na rakovinu hrtanu. Nikdy přitom nekouřila. Ještě před tím zabila rakovina mého otce. Myslím, že za to můžou ty chemikálie, které používáme,“ potvrzuje Rajiv.
Pole jsou tak zamořená, že mnohé vesnice už nemají pitnou vodu. Ta je až v třicetimetrové hloubce a hladina pitné vody klesá každý rok o tři metry.
„Vodu nejde pít, způsobuje vyrážku, žaludeční potíže. Kdyby nám někdo před dvaceti lety řekl, že budeme za vodu platit, vysmáli bychom se mu.“
Situace je opravdu vážná, soudí doktor J. A. Singh, ředitel nemocnice v milionové Bathindě. Právě jeho oddělením procházejí noví a noví pacienti.
„Většinou propukne rakovina až po padesátce, tady ale máme obrovský nárůst onemocnění už ve třiceti. To dříve nebylo. Existují studie, které potvrzují zbytky pesticidů v půdě, ve vodě i v mateřském mléce. Je nepochybné, že právě to způsobuje rakovinu.“
Zabíjí, ale všichni je chtějí
Jsem v malém obchodě. Sám jeho majitel jej nazývá prodejnou rakoviny. V regálech jsou vyskládány lahve s chemikáliemi. Mnohé označené lebkou a zkříženými hnáty.
„Vím, že prodávám jedy, které lidi zabíjí. Farmáři je ale chtějí. Chemie účinkuje rychle a spolehlivě,“ přiznává majitel prodejny.
Láhev, kterou držím v ruce, vypadá už na první pohled docela podezřele. Těžký bílý plast nese název Storm, tedy Bouře, a obsahuje insekticid s účinnou látkou monokrotofos, která je v mnoha zemích světa zakázaná. Ne ovšem v Indii.
Tady je to levný a zemědělci hojně používaný přípravek. Že je i nebezpečný? Mnozí to nevědí, mnozí tuší. Všichni používají. Proč?
„Jasně, že vím, že tyhle chemikálie jsou nebezpečné. Co máme ale dělat? Bez nich je úroda mnohem menší,“ argumentuje Rajiv, který bez jedovatých pesticidů neuživí svojí rodinu. Na jeho bavlnu čekají lidé po celém světě.
Zvětšit mapu
