Zahraniční noviny o počtu ruských dezertérů
Dnešní zahraniční tisk píše o tom, že Evropě chybí vedení, o francouzsko-německém ochlazení, tvrdí, že počet dezertérů v Rusku stoupá a Petrohrad prý bude slavit.
Summit ve španělské Seville odhalil velký problém Evropské unie: Evropě chybí vedení, domnívá se nizozemský nezávislý list Algemeen Dagblad. Žádná země ani skupina zemí neudává směr důležitým rozhodnutím. Po dlouhá desetiletí byla tažným koněm Evropy osa Německo-Francie. Z jejich souznění však dnes zbylo jen málo. S vyhlídkou na předsednictví tří zemí - Dánska, Řecka a Itálie -, které se jen sotva odhodlají k nějaké akci, je rozhodující, aby Berlín a Paříž zase spojily své síly. Po zářijových volbách v Německu se bude muset rychle vyřešit celá řada závažných problémů.
Podobný názor zastávají i britské Timesy, podle kterých už německo-francouzský "motor" Evropské unie nefunguje: V uplynulých letech oba státy jednaly v tandemu. Jejich politici se setkávali před každým summitem, aby se dohodli na politických iniciativách, a ke zlosti ostatních členů určovali program jednání Unie. Teď spolu mluví jen sotva. Minulý týden došlo k hádce mezi Paříží a Berlínem kvůli plánům francouzské vlády na snížení daní při současném zvýšení výdajů. Hrozí tak nebezpečí rozpočtového deficitu, což je v rozporu s "paktem stability". V téměř všech důležitých otázkách je levicová vláda Gerharda Schrödera v konfliktu s triumfující pravicovou vládou v Paříži. A když se dva z největších evropských států vydávají jiným směrem, pak nebude možný kompromis.
Německý list Berliner Zeitung poodhaluje příčinu rozporů velmocí: Francouzská politická elita by byla nejraději, kdyby v Evropě bylo vše jako dřív. Nejen Chirakovi konzervativci, ale také socialisté si přejí svět, ve kterém ještě Německo nebylo sjednoceno a ve kterém Francie politicky dominovala Evropské unii. Ve velkých evropských záměrech, jakým je rozšíření EU, je dnes Chirac v defenzívě. Zkušenost německého kancléře Gerharda Schrödera negativně ovlivňuje jediná noc, a to vyjednávací berlínský maratón v březnu 1999 o balíku peněz pro Agendu 2000. Schröder tehdy jako novopečený šéf vlády mohl dosáhnout na domácí půdě dohody jen za cenu drahých německých ústupků. Španělé a jejich nejbližší spojenci si nechali zaplatit veškerá zvláštní přání. Toto Schröderovo trauma také může být důvodem, proč dnes kancléř přichází v debatě o rozšíření s tak ostrými tóny a požaduje, aby se prostředky pro kandidátské země přerozdělily a německý příspěvek se nezvyšoval.
Ruští vojáci v létě utíkají z armády častěji, než kdy jindy, píše moskevský deník Novaja Gazeta. Dezertují buď jednotlivci, nebo celé jednotky. Jako z lágru. Podobnost je zřejmá, protože ruská armáda se již dávno stala trestným táborem s přísným režimem. Člověk je sem "povolán" jako do vyšetřovací vazby: obsílkou, zatčením, raziemi v bytech za přítomnosti ozbrojených policistů. A jedná se s ním jako ve vězení: lidská důstojnost je pošlapávána, člověk je umořen prací a špatnou stravou, zmrzačen a poslán na smrt. A v případě útěku se s ním zachází jako se psem. Ročně dezertuje asi pět armádních praporů.
Petrohrad, bývalé sídlo ruských carů založené panovníkem Petrem Velikým, příští rok oslaví 300 let od svého vzniku. Na tuto velkou událost se připravuje už nyní, uvádí americký časopis Newsweek. Podle něj jsou i jiné důvody k oslavě: ekonomika po letech úpadku vykázala známky oživení. V čele země stojí poprvé od dob carů rodák z Petrohradu, prezident Vladimir Putin. Rusové vtipkují o "severní alianci" či "petrohradské skupině", kterou tvoří Putinovi věrní. Ti mají společné nejen rodiště, ale i názory na hospodářskou a sociální politiku. Patří mezi ně všichni významní prezidentovi poradci a spolupracovníci, představitelé ministerstva obrany či dvou největších ruských podniků, plynárenského gigantu Gazprom a státní energetické společnosti. V regionu, který dříve skomíral, se realizují velké investiční projekty jako například baltský systém ropovodů. Petrohrad je však stále v Rusku, a to znamená problémy. Místní mocná mafie je prý podle všeho natolik propojena s tamní vládou, že je téměř nemožné je od sebe oddělit. Ani demografické údaje města nejsou příliš optimistické: třetina ze 4,7 miliónu obyvatel je v důchodovém věku a ti schopní a ambiciózní mladí Petrohraďané mají stále namířeno do Moskvy.
