Zahraniční tisk o míru na Blízkém východě
Dnešní zahraniční noviny píší o blízkovýchodním mírovém procesu a ptají se, zda už skončil. Dalším tématem se USA a boj proti terorismu, zamýšlí se i nad tím, že italský neofašista Fini je členem evropského konventu a věnují se i skandálu kolem NPD v Německu.
Rakouský deník Die Presse se zamýšlí nad situací na Blízkém východě a konstatuje, že obtížně dojednaný blízkovýchodní mírový proces nejen ustrnul, nýbrž odumřel. Heslo teď musí znít: Zpátky na start. Není třeba dlouze diskutovat o příčinách neúspěchu. Část odpovědnosti nese určitě izraelský premiér Ariel Šaron, neboť dal svého času podnět k "Intifádě č.2" a v dané chvíli provádí vůči Palestincům tvrdou a neústupnou politiku.
Také palestinský prezident Jásir Arafat má na krachu mírové politiky na Blízkém východě svůj podíl viny. Po řadu let připustil teroristické akce Palestinců proti Izraeli a dělal jen málo proto, aby jim zabránil.
List Moskovskije Novosti napsal v ostré kritice na adresu palestinského prezidenta, že "Arafat je a zůstane teroristou". Většina Izraelců - pokračuje deník - už dávno dospěla k závěru, že experiment s nezávislým palestinským státem ztroskotal a že by bylo sebevraždou nepřátelům Izraele v tomto směru ustupovat. Západ...začíná chápat, že mírový proces by měl řídit někdo jiný než Arafat.
Zatím se však z kalných vod blízkovýchodní politiky žádná alternativa k Arafatovi nevynořila. Proto se ho zatím Západ drží jako zla, které zná. Tato závislost je i psychologické povahy: Řada západních politiků si nechce přiznat, že muž, kterému před časem dali Nobelovu cenu míru, je a zůstane bin Ládinem Blízkého východu.
Britské konzervativní Timesy poznamenávají k politice amerického prezidenta Bushe v boji proti terorismu. Docházejí k závěru, že George Bush vynaložil příliš mnoho úsilí na obhajobu islámu. Měl by údajně hovořit důrazněji o záměru Ameriky bojovat s islámskými fanatiky. Militantní islám je podle londýnského deníku nekriticky agresivní a totalitní ideologie a jeho "Svatá válka" proti "nevěřícím" není namířena jen proti Západu.
Také Írán a Alžírsko, ale navíc i v Egyptě, Súdánu a na Západním břehu Jordánu tato ideologie tamní společnost značně zradikalizovala. Americké zbraně nicméně zaznamenaly první úspěchy v Afghánistánu i v Pákistánu. Afghánská úleva po pádu Talibanu poskytla pákistánskému prezidentovi Mušarafovi podnět pro jeho zúčtování s těmi, kdo nadále hlásají intoleranci. Na těchto úspěších je teď nutno dále stavět.
Ke vyslání krajně pravicového italského předáka Gianfranca Fini do takzvaného "evropského konventu" uvádí španělský El País:
Ještě než Konvent Evropské unie, který má připravit reformu EU, zahájil činnost, poskytl obraz trapnosti: začalo to tím, že předseda Konventu Valéry Giscard d´Estaing stanovil přehnané finanční požadavky. Poté následovalo rozhodnutí italské vlády vyslat do grémia Konventu postfašistu Gianfranca Fini.
Je to znepokojivé, přestože je Fini vicepremiérem v kabinetu Silvia Berlusconiho. Podle daných pravidel hry nemohly ostatní státy Unie vznášet námitky. To umožnilo Berlusconimu hned při prvním vystoupení jako ministr zahraničí na zasedání Rady Evropy zaznamenat úspěch.
Švýcarský Tages-Anzeiger v dané souvislosti připomíná případ Rakušana Jörga Haidera a jeho Strany svobodných, kdy po jejich vstupu do vlády začaly státy Evropské unie bít na poplach a na Rakousko byly uvaleny mírné sankce. Ale aspoň něco. S Italem Gianfrankem Fini-m zaujme v jednom z nejdůležitějších evropských grémií - v konventu - místo postfašista, aniž se zvedl nějaký odpor. Stačilo, že se Fini "zřekl" svého vzoru Mussoliniho. Hlouběji už nikdo pátrat nehodlá.
Dánský Information poznamenal k debatě kolem zákazu krajně pravicové a nacionalistické strany NPD v Německu:
Skandál kolem této záležitosti se zřejmě ještě rozšíří. Poté, co německá média informovala o druhém vpašovaném informátorovi do řad NPD pro získání přitěžujících důkazů, se ukazuje, že proces je připraven nedbale. Odpovědnost padá opět na ministra vnitra Otto Schily, který nedokázal zkoordinovat odvětví tajných služeb pro řádnou spolupráci.
Všechny strany a komentátoři jsou zajedno, že NPD je nutno zakázat. Že je teď tento zákaz ohrožen, je katastrofa. Nejtvrději to zasáhne kancléře Schrödera, který tak může prohrát jeden z nejvýznamnějších právních procesů. Jeho tím vláda utrpěla vážný šrám. A opozice se přitom jen tiše směje.
