České maminky kupují svým dětem hlavně kreativní hračky
Elektronické hračky už v českých rodinách nefrčí. Sice stále blikají, chodí, mluví, ale děti to za chvíli přestane bavit. Maminky, které ve výběru hraček hrají prim, už ani nejsou oslněné Západem a plastovými hračkami. Kupují spíš ty kreativní. Potvrdilo se to i na veletrhu hraček.
V jednom rohu děti zabavila speciální stavebnice na bázi magnetů. Barevné kousky k sobě skládají i tříletí. U dalšího stánku si děti vystřihují nebo hrají hokej.
„Vystavovatel počítá s tím, že sem dá nějaký produkt, který děti zabaví, zaujme je. A kluci si tady teď můžou hrát,“ říká manažerka veletrhu Hana Kovářová, která mě provází bludištěm 270 stánků.
S čím si nejčastěji hrají české děti? To na veletrhu hraček zjišťovala redaktorka Klára Bílá
„Některé stánky, které nabízejí kreativní hračky, mají i kreativní dílny, výtvarné dílny. Maminka se podívá, co koupí, a dítě se jí mezitím zmaže někde vedle barvičkami,“ ukazuje Kovářová s tím, že tohle děti baví nejvíc.
„Teď se děti vracejí k hračkám, které nějakým způsobem rozvíjejí jejich fantazii, motoriku a vnímání. Jakmile děti můžou něco tvořit, s něčím si hrát, tak to vezmou. A myslím, že i maminky to kvitují s povděkem,“ doplňuje Kovářová.
Přitom jsou rády, že se tak podporuje kreativita dětí a rozvíjí jejich představivost. Což vzápětí potvrzuje Hana, maminka dvou malých synů.
„Zrovna se dívám na něco, aby je to zabavilo a něco naučilo. Pro mladšího syna jsem koupila elektronickou hru. Je to malá školička, kde se učí zvířátka a povolání. Pro staršího, jelikož už je to školák a začíná s angličtinou, jsem koupila elektronickou angličtinu.“
Škola hrou
Na hračky ze svého dětství vzpomíná Hana s nostalgií. „Potěší mě i to, když tady člověk třeba uvidí hračky, které si pamatuji z dětství, jako třeba Igráčka. Ale děti teď mají určitě větší možnosti. Víc se i kouká na vzdělávání, prostě škola hrou. A to se mi líbí, že se na to klade důraz,“ dodává Hana.
Nejoblíbenější ale stále jsou plyšové hračky a po krátké pauze se do českých domácností vrací i hračky ze dřeva.
„Třeba, jak jsme koukaly na začátku na to barevné, tak oni mají tu samou variantu ve dřevě. Někteří vystavovatelé pochopili, hlavně i rodiče, že i dřevo umí být krásně barevné,“ uzavírá Kovářová.
Je to trochu klišé, ale pravda. Kdo si hraje, nezlobí. Jestliže to platí pro děti, pak i pro dospělé. Když maminky vybírají hračky, tatínkové stojí ve frontě u stánku s letadýlky.
