Láska je méně intenzivní a vášnivá, ale mnohem hlubší než zamilovanost
Je prvního května a tradice velí, že by se zamilovaní měli políbit pod rozkvetlou třešní. Aby láska časem neuschla a vydržela, je podle partnerského psychologa Pavla Rataje třeba do ní investovat. „Základní rovnice je, že musíme více dávat, aby z toho něco vypadlo,“ říká Rataj.
„Když mluvíme na prvního máje o lásce, většinou mluvíme o nějakém intenzivním prožitku a tento pojem se spíše podobá pojmu zamilovanost. Láska je něco méně vášnivého, méně intenzivního, ale přitom mnohem hlubšího,“ myslí si Pavel Rataj, partnerský psycholog, párový psychoterapeut, manželský a rodinný poradce.
„Chemie je zamilovanost, ta první fáze. A mnoho lidí přes tuto fázi projde, ztratí se v tom vztahu a do lásky nikdy nedojde. Zamilovanost je stav těla, ale co se týče lásky, to je spíše stav duše a mysli a hlubokého odevzdání,“ upřesňuje Rataj.
Partnerský psycholog Pavel Rataj v prvomájovém Ranním Radiožurnálu mluvil o lásce a partnerských vztazích
Aby láska v manželství neuschla, je podle Rataje třeba do ní pravidelně investovat: „Jsou různé momenty a různé druhy investic, které do vztahu je potřeba dát. Základní rovnice je, že musíme více dávat, aby z toho něco vypadlo.“
Lásek je mnoho druhů – od kamarádských, přátelských a rodičovských až po ty hluboce partnerské. Podle Rataje se v mnohém liší, ale také mají mnoho společného.
„ Ale dnešní den je hodně spojený s hloubkou nějakého vnitřního přátelství, které je lazeno směrem k nejbližšímu člověku, kterého v životě máme, a to je náš partner,“ říká Rataj s tím, že je velký rozdíl mezi tím, jak lásku pojímali a vnímali naši rodiče a prarodiče, a tím, jak s láskou zacházíme my:
„Kult lásky nastoupil na konci 19. století a ten prožitek je otázka 20. století. Do té doby byla láska spíš takový pojmem básníků. Samozřejmě se někde objevoval ten prožitek. Ale ten kult, ta masivnost je otázkou až 20. století.“
