Dita Vojnarová
Do mikrofonu Českého rozhlasu Olomouc jsem poprvé promluvila v roce 2000. Bylo to tenkrát jen na zkoušku, na záskok. Trochu se to protáhlo...
Pravidelně pro vás připravuji dopolední vysílání. Od výběru témat, přes přípravu reportáží a rozhovorů. Možná jsem minulý týden volala právě k vám, do vašeho města nebo obce, abych vás pozdravila a zjistila, co je u vás nového, a jak se vám daří.
Apatyka, to je hodinový magazín o zdraví, který moderuji a který mi rozšířil obzory. Setkávám se s lékaři, kteří jsou vždy ochotni odpovídat na mé i posluchačské dotazy týkající se jejich oboru.
Každý týden si také do studia zvu člověka, který rozhodně má co říct. A vůbec to nemusí být známá osobnost. Větrník má podtitul „příjemná hodinka s příjemným hostem“ a já si ji vždy patřičně užívám. Povídala jsem si např. s plastickým chirurgem Bohdanem Pomahačem, americkým velvyslancem Normanem Eisenem, zpěvačkami Martou Kubišovou, Petrou Janů, Věrou Špinarovou, Marií Rottrovou, zpěváky Karlem Plíhalem, Jiřím Macháčkem, Karlem Kahovcem, Josefem Zímou, herci Ladislavem Chudíkem, Františkem Řehákem, Otakarem Brouskem st. a Miroslavem Donutilem. Nebo také s basketbalistou Rostislavem Pohlmannem, cyklistou Tomášem Kajnarem a koulařkou Evou Kacanu.
Mou velkou láskou je rozhlasové herectví – natáčení četeb a dramatizací s režiséry Michalem Burešem a Tomášem Soldánem. Slyšet jste mě mohli např. v pětidílné dramatizaci autorské novely Andrey Hanáčkové "Dary naší paní", v tragikomedii Davida Drábka "Švédský stůl", v absurdní komedii Eugena Ionesca "Nosorožec", v cyklu Životopisy, a to v dílech věnovaných Jacquesu Brelovi, Fryderiku Chopinovi nebo Federicu Fellinimu nebo v povídce Alice Nellis „V pekle“.
Mám ráda divadlo (s Moravským pravidelně spolupracuji), kino, knížky, Rejvíz a jeho nejbližší okolí, fandím dobrovolným i profesionálním hasičům. Slabost mám pro dobré jídlo a pití, beagly a slezská nářečí. Ráda si povídám s lidmi, z čehož vyplývá, že jsem si povolání zvolila více než dobře.
Zkratka autora: voj