Čím jsem starší, tím víc asi věřím v intuici.

A tak se mi teprve před lety vybavila vzpomínka z hodiny výtvarné výchovy: oblíbená disciplina - na jednu polovinu papíru se nanesly barvy, papír přeložil, barvy dlaní řádně rozmázly a po otevření čekal autora tajemný symetrický obraz, z něhož měl vyčíst svou budoucnost.

Já ho tenkrát otevřela a první, co mě napadlo: "To jsou lidi ve studiu a povídají si." Ve svých deseti letech jsem samozřejmě nemohla ani tušit, že právě tohle bude za dvacet let můj denní chleba a že v něm najde spojení věčné hledání pravdy, můj částečný exbicionismus i snaha pomáhat lidem.

V Českém rozhlase Hradec Králové pracuje od roku 2002.