V červnu tam totiž vznikla zemská vládní koalice křesťanských demokratů, liberálů a Zelených. Tedy přesně to uspořádání, které se po spolkových volbách rýsuje i pro staronovou kancléřku Angelu Merkelovou.

A vzhledem k tomu, že Německo se v posledních letech stalo nezpochybnitelným lídrem Evropy a bude v příštích letech určovat tempo evropské integrace, tak právě proto jsou nyní veškeré pohledy upřeny do oné šlesvické laboratoře, kde se musí velmi opatrně míchat dohromady sloučeniny, které obvykle při sebemenším kontaktu vybuchují.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Všichni čekali na Německo

Na německé volby čekali nejen samotní Němci, ale i zbytek Evropy. Nový francouzský prezident Emmanuel Macron, který se netají integračním apetitem, čekal právě na to, s jakým mandátem dál povládne Merkelová.

Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker narýsoval pět cest budoucí integrace od federace po velmi volné spojenectví a nebylo pochyb, že je to nabídka hlavně pro Merkelovou po volbách.

A konec konců i Češi čekali na německé volby. Z lepších či horších důvodů odmítáme euro, uprchlíky, jakoukoliv užší spolupráci, ale nyní už budeme muset být schopni nějak zareagovat na nové německé požadavky, pokud nechceme zůstat v unii na druhé koleji.

Něco za něco

Jenže není vůbec jasné, jaké že to požadavky z Berlína budou. CDU Merkelové se neshodne s liberály a Zelenými a ti zase mezi sebou. Přesto všichni vědí, že se nějak budou muset dohodnout.

V té chvíli je právě zajímavá inspirace ze severu Německa. Tam například Zelení ustoupili v otázkách daní a sociálních věcí, ale zase si prosadili pokusné zavedení nepodmíněného příjmu, peněžní dávky od státu bez jakéhokoliv podmínění prací, což je hit současné evropské levice. I na centrální úrovni to bude podobné něco za něco.

Liberálové ani za nic nechtějí pokračování záchranných valů eurozóny a po Evropské centrální bance chtějí vyšší úrokové sazby. Francouzský prezident Macron správně zhodnotil, že to by byl konec jeho snu o integrovanější Evropě.

Na druhé straně Zelení požadují kromě ekologičtější politiky i mnohem laxnější přístup k uprchlíkům, zavedení humanitárních víz a spojování rodin uprchlíků. To je zase nepřijatelné především pro bavorskou CSU, sesterskou stranu křesťanských demokratů Merkelové.

A těch rozporů je celá řada, od daní až po výdaje na obranu. Merkelová tak bude muset být velkým moderátorem, aby to vše uřídila, nacpala do jedné koaliční smlouvy a donutila všechny zúčastněné podepsat.

Česko neuteče

Kdo v Česku si ale myslí, že rozporným výsledkem německých voleb tlak na Česko v EU skončil, tak ten se plete. Merkelová dobře ví, že už nemůže dál odsouvat reformu eurozóny, dořešení bankovní unie a chytřejší integraci jádra. A razantní nároky liberálů a Zelených jen formulování jasné německé pozice urychlí.

Pak je třeba, aby se i Česko jasně vyslovilo. Nemusí hned přijímat euro, ale v některých dalších otázkách by mělo dát rychle najevo, že také dokáže přispět ke spolupráci. Může to být třeba společná unijní obrana, energetická unie či digitální trh.

Pokud však toto nepochopíme a budeme se radovat z údajné slabosti Merkelové, pak náš poznávací výlet do Šlesvicka-Holštýnska byl zcela zbytečný.

Autor je hlavním analytikem týdeníku Ekonom.

David Klimeš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít