Jeho ateliér sousedí s útulkem pro kočky.
Díla Krištofa Kintery vznikají v bývalé továrně
PRAHA — Jeho ateliér sousedí třeba s autoservisem a společnost mu při práci dělá i útulek pro kočky. Umělec Krištof Kintera již čtvrtým rokem tvoří v bývalé továrně v pražských Modřanech. „Tady mi to vyhovuje,“ říká pětačtyřicetiletý výtvarník. Server iROZHLAS.cz přináší další díl virtuální prohlídky ateliérů současných českých umělců.
Budova bývalého podniku Chirana v pražských Modřanech dává tušit, že už tu stojí nějakou dobu. A to zejména kvůli kontrastu s vedle stojící prosklenou kancelářskou novostavbou. Přesto ale podnik, kde se dříve vyrábělo vybavení pro rentgeny, srší životem: obývá ho několik firem, živnostníků i umělců.
A mezi nimi i Krištof Kintera. „My tu začínáme čtvrtý rok,“ říká výtvarník, jehož ateliér sídlí právě ve zdejších prostorách. Předtím tvořil v MeetFactory. To sice považuje za důležité místo pro kulturní dění, je to ale prostor, kde je stále živo a klid pro práci umělce tam Kintera podle svých slov nenacházel.
„V jistým momentu jsem se rozhodl, že půjdu jinam, a jsem za to hrozně rád. Splnil se mi sen. Chtěl jsem mít trochu větší prostor, což není v Praze pro umělce jednoduché,“ vzpomíná Kintera na dobu, kdy z MeetFactory odcházel. Cestu do jeho ateliéru ve druhém patře budovy lemuje vůně barev a ředidel. K samotnému rozhovoru pak pustil jednu z melodií své instalace Public Jukebox, kterou vystavoval v pražském Rudolfinu.
Stejně jako podle Pasty Onera je i podle Kintery těžké najít vhodné prostory. Tovární objekty či industriální prostory nebývají – byť třeba jen na omezenou dobu – umělcům k dispozici.
V areálu modřanské Chirany si to ale pochvaluje. „Tady mi to vyhovuje. Není to zdaleka místo kulturního dění, je to profánní. Pár umělců tu je, ale ne mnoho. Mně osobně to nikterak nevadí, protože to tady není jedna velká party, ale dá se tady i pracovat,“ říká se smíchem a kromě klidu vyzdvihuje zejména velká okna. „Protože je tady úplně unikátní, parádní a velkorysý přísun světla,“ dodává.
Kintera se snaží v ateliéru trávit co nejvíc času, i proto tam například nepoužívá počítač. „Administrativu, které se nemůžu vyhnout, dělám většinou dopoledne. Přicházím sem kolem jedenáctý dvanáctý a dělám konečně to, co chci,“ říká. Ke své tvorbě zve i stážisty, případně si najímá externí spolupracovníky. „Takže už je to taková širší company,“ uzavírá.
Všechny díly virtuálních prohlídek:
- Pasta Oner
- Krištof Kintera
- Roman Týc
- Jiří Kovanda
- Josef Bolf
- Julius Reichel
- Ira Svobodová
- Jakub Špaňhel
- Jana Vojnárová
- Joska Skalník
- Vladimír Strejček
