Český film Alois Nebel má úspěchy i v sousedním Německu
Český animovaný film Alois Nebel režiséra Tomáše Luňáka a scénáristy Jaroslava Rudiše boduje u německých diváků. Snímek, který je adaptací stejnojmenné komiksové trilogie, se v Česku poprvé promítal před dvěma lety, u německých sousedů přišel do kin letos v prosinci. Kritiky v německých médiích jsou veskrze pozitivní.
Jednu z projekcí navštívila i redaktorka Českého rozhlasu v Německu Klára Stejskalová. Jaroslav Rudiš německým divákům po promítání například líčil, že film běží trochu pomaleji, podobně jak pomalu jede vlak z Jeseníku – i když letos se to prý už zlepšilo a na místo původní čtyřicítky jede o čtyři kilometry v hodině rychleji.
Diváci se mohou i ptát. „Docela hodně je zajímá Jesenicko, někdo se ptá, jestli opravdu je to tam tak temné, jak to v tom filmu působí. Tak já říkám, že to tam je ještě temnější a zároveň ještě krásnější,“ přiblížil Rudiš.
Jednu z projekcí filmu Alois Nebel navštívila i zpravodajka ČRo v Německu Klára Stejskalová
Hodně se prý lidé ptají také na technologii, jakou je film natočený, nebo třeba na pražské Hlavní nádraží. „Dost často připojovali i svoje vlastní vzpomínky, které mají z cestování vlakem po Československu nebo České republice,“ dodal Rudiš.
Na film přišla i německá absolventka bohemistiky Kristýna, ta prý Nebela viděla dokonce dvakrát. Za nejzajímavější označila výtvarnou stránku filmu, že je černobílý a že tvůrci použili rotoskopii, animační techniku založenou na překreslování reálných záběrů.
„To mi přišlo úžasný v tom, že je to sice animovaný film, ale člověk pozná nejenom obličeje herce, ale i celá mimika je mnohem živější, než kdyby to byly jenom kreslené postavy,“ vysvětlovala Kristýna.
Spokojený byl i divák Matthias. „Je to působivý film. K Česku mám blízký vztah. V dobách NDR to byla naše klasická dovolenková země. A optika toho filmu, jeho příběh, celá ta historie, to se mi moc líbilo,“ svěřil své pocity.
O tom, že animovaný film o samotářském výpravčím vzbudil zájem, svědčí i to, že na projekci bylo do posledního místa vyprodáno. Dvacítka zájemců odešla z berlínského kina Acud dokonce s nepořízenou.
Jorik z marketingu k tomu dodal, že zájem je i ze strany německých médií. „O filmu se už mluvilo i v německých hlavních zprávách. Dobré kritiky vyšly ve většině novin,“ podotkl.
Děj filmu se odehrává v Sudetech, podle Rudiše však není potřeba, aby diváci dějiny tohoto území poznamenaného mimo odsunem Němců po druhé světové válce znali.
„Já myslím, že i když to nevědí, tak to tak úplně nevadí, protože je to milostný příběh stárnoucího chlápka, kterej padne na hubu, přijde o práci po roce89 amusí se znovu v tý nový době nějak postavit na nohy, nějak se s ní poprat a najít nějaký svoje místo, to se v německých recenzích hodně opakovalo. A taky že je to vánoční příběh, což nás hodně potěšilo,“ poznamenal Rudiš.
