Čechům stále nedochází vážnost situace
Evropské státy se sice s problémy, ale s prokazatelnou vůlí, snaží vlastními silami zajistit vojenskou pomoc Ukrajině a připravit se na stále pravděpodobnější konflikt s Ruskem. Vláda Petra Fialy z ODS, který kandiduje v říjnových sněmovních volbách za koalici Spolu, se k této politice verbálně hlásí.
Před pár dny nás dokonce jako spolehlivého partnera pochválil generální tajemník NATO Mark Rutte. „Váš obranný průmysl je velmi silný, bavíme se o tom, jak budeme ty kapacity ještě navyšovat,“ řekl.
O tom, že české zbrojovky zažívají zlaté období, svědčí i zpráva časopisu Euro, která zařadila zbrojaře Michala Strnada na první místo v žebříčku nejbohatších Čechů, a to díky prudkému růstu zisků, které mu přináší válka na Ukrajině.
Ovšem výroba a prodej zbraní nezmůže všechno. Za první republiky jsme měli také silný zbrojní průmysl, ale většina zbraní se vyvážela, protože to byl dobrý kšeft a československá armáda nebyla nakonec na konflikt s nacistickým Německem odpovídajícím způsobem vyzbrojena.
Chlácholení veřejnosti
Ale i kdyby teď měla naše armáda ty nejdražší zbraně, schází jedna podstatná věc – a tou je odhodlání společnosti se jich chopit a bránit se. Francouzský prezident Emmanuel Macron se snaží přimět státy takzvané koalice ochotných, aby přispěly účastí svých vojáků v mírových jednotkách.
Ačkoli prezident Petr Pavel trvá na tom, že pokud budou na Ukrajině rozmístěny mírové jednotky, měli bychom být jejich součástí, premiér Fiala to odmítá. Ovšem ani jiné evropské státy nejsou jednoznačně připraveny vyslat své vojáky někam, kde by jim hrozilo nebezpečí.
Do jednotek zajišťujících bezpečnost Ukrajiny se zapojí 26 zemí. Konkrétní státy Macron nezmínil
Číst článek
To se ukázalo nedávno, když předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová oznámila, že evropské země pracují na plánech nasazení „mnohonárodních jednotek“ s americkým zázemím na Ukrajině. Německý ministr obrany Boris Pistorius ji hned ostře kritizoval s tím, že k něčemu takovému nemá mandát.
Naše pozice je o to nejistější, že jsme nikdy v novodobých dějinách svůj stát nebránili a jako národ jsme nikdy za svoji svobodu nebojovali. Tuto zkušenost ve své psychické výbavě prostě vůbec nemáme. Naši politici se proto bojí lidem vysvětlovat, že hrozí ruská invaze, jako to udělali třeba v severských státech, a že je třeba se opravdu připravovat.
To znamená například mít připravené dostatečné nouzové zásoby vody, potravin a léků na týden, vědět, kde jsou kryty a podobně. Švédové dostali informační brožuru, která třeba počítá i s dezinformacemi nepřítele. „Pokud bude Švédsko napadeno jinou zemí, nikdy se nevzdáme,“ píše se v ní. „Všechny informace o tom, že odpor má ustat, budou nepravdivé.“
Bříza: Američané vojáky na Ukrajinu nevyšlou. Ale můžou jim dodat věci, o kterých se jim ani nesní
Číst článek
Čechům ovšem, na rozdíl od jiných států východního křídla NATO, vážnost situace nedochází. Podle náčelníka Generálního štábu Karla Řehky „se dekády s ničím takovým nepočítalo. Proto je teď potřeba lidi edukovat tak, aby podstatná část společnosti pochopila, co se děje, a logicky tlačila na volené politické lídry a ptala se jich, co s tím dělají.“
Vláda, jejíž premiér je hrdý, jak plníme své závazky, mohla pro naši připravenost se bránit udělat mnohem víc. Teď před volbami, kdy vidíme, jak je podpora Ukrajiny nepopulární, je už samozřejmě pozdě.
Andrej Babiš z ANO, který kandiduje ve sněmovních volbách, tak bude moci v chlácholení veřejnosti pokračovat, a nakonec místo v koalici ochotných skončíme bez velkého odporu občanů v proruské koalici s Maďarskem.
Zůstaneme tak věrni své národní tradici, kdy se raději podvolíme silnějšímu nepříteli, abychom jako etnikum přežili, než abychom za svoji svobodu a suverenitu bojovali.
Autor je publicista
Babišova touha po samostatném většinovém vládnutí se nenaplní
Petr Hartman
80 let pro každého
Petr Holub
Předvolební karikování mezinárodního dění se nám může vymstít
Lukáš Jelínek
Rusko porozumí jen jazyku vojenské síly. Dál bude zkoušet slabiny NATO
Libor Dvořák