Nejlepším filmem na festivalu Jeden svět je Syrská love story. Příběh o osudu jedné rodiny
Vítězným dokumentem na festivalu Jeden svět se stala Syrská love story. Film vypráví o rodině, která utíká před režimem Bašára Asada. Dočasný domov hledá v Paříži, kde se ale vystupňuje manželská krize. Ocenění přijel do Prahy převzít režisér spolu s hlavní hrdinkou filmu.
„Porotu zaujal radikální přístup režiséra k filmovému vyprávění i odvaha protagonistů, kteří dávají divákům nahlédnout do svého soukromí. Výsledkem je upřímný, intimní portrét rodinné krize, jež se odehrává uprostřed politické krize celé společnosti,“ uvádí porota.
Britský dokumentarista Sean McAllister popisuje svůj snímek jako univerzální příběh o lásce na pozadí syrské revoluce.
Hlavní cenu na festivalu Jeden svět získala Syrská love story. Film o osudu manželského páru. Podrobnosti doplnil redaktor Štěpán Sedláček
„Doufám, že ve snímku je dostatek informací o politických problémech Sýrie, ale zároveň doufám, že film zaujme i diváky, kteří se o Sýrii nezajímají. Prostě je zaujme příběh o rodině a dětech, které vyrůstají v Sýrii a nakonec končí mezi dětmi ve Francii. Zároveň je to vyprávění o dvou revolucionářích, ze kterých se stanou dva uprchlíci,“ přibližuje McAllister.
Hlavní hrdinové snímku Raghda a Amer, kteří nakonec nedokázali překonat manželskou krizi, teď žijí ve Francii odděleně.
„Při sledování toho filmu se mi vrací hodně vzpomínek. Vidím, že se mi staly děsivé věci, a divím se, že můžu stát, mluvit, dívat se na vás, usmívat se nebo jíst. Ale už když jsem byla mladá, věřila jsem, že musím bojovat o život a bojovat za lidi. A to stále platí,“ řekla Hassanová.
Cenu za nejlepší režii pak udělila hlavní porota filmu Behemoth z prostředí čínských dolů, který natočil čínský režisér Čao Liang.
Porota Václava Havla vybírala ze 13 dokumentů, nakonec ji nejvíce zaujal snímek Neúplatní režisérky Elizabeth Chai Vasarhelyové. Film představuje situaci v Senegalu kolem voleb v roce 2012, kdy proti zkorumpovanému prezidentovi stanuli nejen demokratičtí kandidáti, ale i hnutí raperů a aktivistů.
Zvláštní uznání udělila porota Václava Havla filmu Hooligan Sparrow, který natočila Nanfu Wangová. Mladá režisérka sledovala činnost čínské aktivistky Jie Chaj-jen a sama se brzy začala účastnit jejích aktivit, čímž se stala terčem šikany čínské tajné policie.
O ocenění pro dokumentární film Syrská love story mluvila ředitelka festivalu Jeden svět Hana Kulhánková
Studentské porotě, kterou tvoří převážně středoškoláci a středoškolačky, se nejvíce líbil film Co se nenosí, za kterým stojí estonští režiséři Jaaka Kilmi a Lennarta Laberenze.
Porota Českého rozhlasu, která vybírá dokumenty s kreativním využitím hudby a zvuku, ocenila snímek Nejdřív nás budou muset zabít režisérky Johanny Schwartzové. Dokument ukazuje situaci hudebníků ze severu Mali poté, co islamističtí rebelové v zemi zakázali hudbu a zpěv.
„Je tam taková zvláštní atmosféra, když si člověk uvědomí, že vedle padají bomby a střílí se a oni si najednou udělají koncert. Vyjde najevo, že si lidé nedají vzít kulturu, hudbu a tanec. Přes to všechno jdou na ten koncert,“ doplňuje jeden z rozhlasových porotců, mistr zvuku Tomáš Zikmund.
Hlavním tématem 18. ročníku festivalu dokumentárních filmů Jeden svět bylo hledání domova. Promítalo se 123 dokumentárních filmů a do Prahy přijely přes dvě stovky filmových tvůrců, protagonistů, aktivistů a organizátorů dalších filmových festivalů o lidských právech. Návštěvnost byla podobná jako loni.
„Za první týden navštívilo odpolední a večerní projekce 24 833 diváků. Školní projekce za první festivalový týden (pět pracovních dnů) navštívilo 6067 žáků a studujících a 359 vyučujících. Dopolední projekce pro školy pokračují do čtvrtka 17. března,“ upřesnila za organizátory festivalu Tereza Hronová.
Přehlídka se nyní z metropole přesune do dalších 32 měst v Česku a také do Bruselu.
