Deska týdne: Flying Lotus
Třetí řadovka Cosmogramma znovu přestavuje multižánrového producenta Stevena Ellisona aka Flying Lotus jako přemýšlivého kombinátora experimentálního hip hopu s dalšími, jedním slovem už stěží definovatelnými styly. Na pomoc tentokrát přispěchal i slovutný Thom Yorke. Zda se Flying Lotus podařilo navázat na proklatě vysoko posazenou laťku druhé řadovky Los Angeles, to vám prozradí Deska týdne.
Za to, že se mu hudba stala hlavním zaměstnaneckým poměrem, vděčí kabelové televizi Adult Swim, která se zaměřuje na animované snímky pro dospělé. Na jejich výzvu, oslovující schopné hudební skladatele pro novou produkci, zareagoval Steven posláním dema, u kterého ani nedoufal, že by mohlo v tvrdé konkurenci zaujmout. „Tenkrát to bylo poprvé, co jsem něco někam poslal. Za čas mi ale odepsali, že by byli rádi, kdybych s nimi spolupracoval,“ dodává dnes Steven a stále nevěřícně kroutí hlavou. Práce pro animované filmy mu dala naprosto otevřené pole působnosti a ona rozmáchlost spojená s mícháním mnoha, často velmi vzdálených stylů mu zůstala vlastní dodnes. Nejen původ superhrdinské přezdívky Stevena Ellisona se dozvíte z profilu Pavla Zelinky.
„Genetika je mocná čarodějka, a Steven Ellison tady víc než předtím dává vzpomenout na skladatelský dar jeho blízké příbuzné, americké jazzmenky a multiinstrumentalistky Alice Coltrane. Za pomoci rozličných vokalistů, Thomem Yorkem počínaje a Laurou Darlington konče, vytvořil FlyLo neustále mutující rytmickou hmotu, která si od posluchače žádá zvýšené soustředění. Jeho sonická zkoumání a pokusy s ohýbáním zvuku jsou však velmi zábavné a v nejlepších místech až strhující. Houština chytře vystavěných aurálních textur a rozmanitých, dezorientujících beatů se sice může zdát chvílemi jen obtížně proniknutelnou, nicméně i tato zdánlivá bezbřehost je tu součástí hry. Je to deska plná kinetické energie - vysoce nestabilní, nepředvídatelná. Ale právě v těchhle vlastnostech se skrývá její kouzlo a síla,“ myslí si autor první recenze, hudební redaktor Aleš Stuchlý.
„Od druhého alba Los Angeles obohatil Flying Lotus svoji zvukovou i žánrovou paletu, nová deska je divočejší, bláznivější, abstraktnější, ale zároveň také roztěkanější. Tam kde se Los Angeles dalo poslouchat jako jednotlitý proud hudby promyšlený do posledního detailu, připomíná Cosmogramma dadaistickou kompozici, v níž měla poslední slovo náhoda. FlyLo snad úmylsně s grácií génia tříští posluchačovu pozornost desítkami zvukových fragmentů, které sice nejprve ohromí, ale dříve než si je můžeme užít zase zmizí. Ve skladbách se toho jednoduše děje příliš mnoho a jakkoliv jsem čekal, že po více posleších se vyloupne nějaký jednotící motiv, něco co desku spojí, nikdy se to vlastně nestalo. Místo toho se ještě zesílil pocit naprostého chaosu,“ skepticky glosuje snažení kosmického čaroděje Flying Lotuse druhý recenzent, hudební publicista Karel Veselý.
