Divocí andělé Mary Anne Hobbs
Hned na začátek menší překvapení. Místo wobblujících basů a gameboy zvuků, které by mělo na svědomí nějaké nové jméno na wonky scéně, se na vás z vnitřního vesmíru vynoří ambientní, offbeatová, až pokoutně se sunoucí temnota od Marka Pritcharda, který se v hudebním průmyslu pohybuje už téměř dvacet let.
Prvních šest minut přemýšlíte nad tím, jestli vám někdo místo nové kompilace od Mary Anne Hobbs, jedné z předních DJek britského radia BBC One, nepodstrčil nějaký dark ambient. Ale z omylu vás vyvede hned druhý track od Hudsona Mohawka. Jo, už jsem doma, řeknete si, všechno je v nejlepším pořádku, takhle to má vypadat. Tohle už zní jako to nové kompilační album od Mary Anne Hobbs, která se zaměřuje především na nové styly a subžánry v elektronické hudbě. Ta se po dvou předešlých výběrovkách, jež rovněž vyšly u labelu Planet Mu, tentokrát zaměřila na styl wonky a nové mladé producenty, kteří se postdubstepové scény chytli jako diví. Když je něco v kurzu, je potřeba toho využít na maximum a kompilace Wild Angels podle toho také vypadá. Myšleno v dobrém i zlém.
Na jedné straně tu máme podařené tracky, které mají nejen nápad, ale hlavně dobře zrealizovaný nápad. Chytlavou, ale ne úplně tupou melodii. A také promyšlenou strukturu, ze které je cítit, že nevznikla náhodným smícháním basových linek, syntezátorů a pár vteřin trvajícího chaotického mačkání gameboye. Těmi tracky jsou konkrétně Rainbow Rd, Payroll, Sleeping Bear Lament, We Should Light a Fire, nebo třeba skladby od Sunken Foala a Nosaje Thinga z jeho debutové desky.
No a pak je tu ta druhá stránka kompilace. Ta černá, čímž nemám na mysli temnou podobu elektroniky, ale kvalitu odvedené práce. Ať už co se týče překombinovanosti a zbytečného vrstvení pouťových efektů do neúnosného extrému, nebo naopak jakékoliv absence nápadu a tedy prakticky jen parazitování na aktuálním vzrůstajícím kurzu tohoto hudebního stylu. Knock Knock Mikea Slota jen tak proťuká, prošumí kolem, podobně jako vysamplovaná hitovka Hide U od Kosheen v jinak odzívaném tracku LHC od Brackles. Anebo pro změnu Rustieho zacyklený kolovrátek Zig-Zag a překynutá bublanina Red and Yellow Toys od projektu Mono/Poly Charlese Dickersona, která by nebyla až tak špatná, kdyby nezněla jako vykradený Zomby, což bohužel hovoří za vše.
Povedených skladeb je naštěstí na nové kompilaci od Mary Anne Hobbs převaha, ale i tak je osmdesátiminutová stopáž 239. releasu Planet Mu hodně náročná na to, aby ji člověk zdolal na jeden poslechový zátah.
