Mišík v boxu
Zpěvák Vladimír Mišík nemyslí ani po šedesátce na muzikantský důchod. Zdravotních problémů, které ho před půldruhým rokem zastihly uprostřed bilančního koncertního turné a na delší dobu upoutaly na lůžko či invalidní vozík, využil k přípravě své první (!) sólové desky, která by měla napřesrok přinést posluchačům mimo jiné další várku zhudebněných "Kainarů". Do té doby si můžeme bluesrockového klasika dopřát na některém z řady vystoupení - ať už s kapelou ETC... nebo v komornějším "Čuďáku" neboli triu Čundrground.
Čekání na Mišíkovu novinku nadto zpříjemní vydání dvou čtyřdiskových kompletů s remasterovanými zpěvákovými alby s ETC... z let 1976 až 1996. S úvodním dílem edice nazvané Déja vu přišel Supraphon před Vánocemi. Nabízí první čtyři řadové snímky kapely, a navíc anglickou verzi původně bezejmenné debutové desky, která je dnes známá pod titulem jedné z Mišíkových nejslavnějších písní Stříhali dohola malého chlapečka. Součástí některých disků ve výtvarně výjimečně pojatém rozkládacím boxu formátu DVD jsou i písně, které ve své době vyšly pouze na singlech.
Nejstarší z kvarteta nově vydaných Mišíkových nahrávek, k níž vedle Kainarova "Chlapečka" patří i legendární písně Obelisk či Proč ta růže uvadá, se z diskografie ETC... poněkud vymyká, což zpěvák v průvodním bukletu vysvětluje okolnostmi vzniku alba, které před třiatřiceti lety natáčeli nejen hudebníci z právě vzniklé formace ETC..., ale také bývalí Mišíkovi spoluhráči z rozpadlého Flamenga či další přizvaní hosté (včetně například Stivína, Kalandry či Vladimíra Merty). Celek tak může působit trochu nesourodě, což už rozhodně neplatí o následujících elpíčkách ETC...2 (s Variací na renesanční téma a dalšími texty Václava Hraběte) a zvláště ETC...3, nahrávce, jíž Mišík po dvouleté nedobrovolné odmlce (původně ovšem formulované jako "zákaz do úplného zapomnění") ohlásil návrat na scénu. Zřejmě nejlepší z předrevolučních alb kapely, tehdy ještě posilněné o skladatele a aranžéra Petra Skoumala, vystřídalo zanedlouho poté album nejslabší - většinu písní čtvrtého počinu Mišíkova souboru zub času zkrátka nemilosrdně ohlodal a nic na tom samozřejmě nemění ani reedice.
Druhý z kompletů Déja vu příští rok obsáhne Mišíkova vrcholná devadesátá léta. Bude zajímavé posoudit, jak s odstupem působí alba Dvacet deka duše, Jen se směj, Unplugged a Město z peřin.
