Autor Dubliňanů James Joyce neměl zájem o irské občanství
O jednom z nejvýznamnějších autorů 20. století se ve školách učilo jako o Irovi píšícím anglicky. Spisovatel James Joyce ale o irské občanství prý neměl zájem, byť se narodil v Dublinu. Po irské nezávislosti si totiž mohl vzít irský pas, místo toho ale měl britský. Právě to vyplývá z nové biografie, která Joycův život mapuje.
Joyce žil se svou manželkou Norou v dobrovolném exilu ve Švýcarsku, v Itálii i ve Francii. Do zahraničí odešel ve svých třiceti letech.
Rok 1930 ho zastihl v Paříži, kde si všiml, že platnost jeho britského pasu brzy vyprší. Když přišel na britské velvyslanectví, bylo mu řečeno, že lidé jako on jsou obvykle posíláni na irské zastupitelstvo. Joyce to ale odmítl a trval na prodloužení platnosti svého pasu.
Podobně v roce 1940, kdy žil s manželkou a dětmi části Francie kolaborující s nacistickým režimem, byl Joyceovi nabídnut irský pas, který by mu umožňoval snadno vycestovat. Irsko totiž bylo ve válce neutrální, zatímco Británie vedla válku s Německem.
Joyce se tehdy znovu rozhodl pro prodloužení britského pasu a o rok později zemřel v Curychu jako britský občan.
James Joyce byl bezesporu velký irský vlastenec a svou rodnou zemi miloval až do konce života. Irsko a Iry ale také celý život tvrdě kritizoval tam, kde si to podle jeho názoru zasloužili.
Z Irska odjel znechucen utlačovatelským vlivem katolické církve a irskou provinčností. Zemi označil za prasnici, která pojídá vlastní selátka, a rozhodl se žít ve svobodnějších státech Evropy. V Irsku nezůstává nikdo, kdo si váží sebe sama, napsal v roce 1907.
Jedné ze svých přítelkyň řekl, že podobně jako královna Mary prohlásila, že zemře s městem Calais zapsaným ve svém srdci, tam on bude mít ve svém srdci navždy rodný Dublin.
