Pro dialog architektů a památkářů chybějí v Praze pravidla
Problematika zasazování nových architektonických počinů do historických center měst se řeší v mnoha regionech více či méně úspěšně. V Praze se nedostatek pravidel projevuje zejména ve výstavbě mamutích nákupních center v místech, kde by stavby, pro které není architektura jen ‚obalem‘, ale naopak prvořadým zájmem, mohly zvýšit kredit města.
„Když jsme dělali právě takovou bilanci, tak jsme byli až překvapeni, kolik toho kvalitního se postavilo a kolikrát se ten dialog mezi architekty a památkáři povedl,“ říká k tématu PhDr. Richard Biegel, Ph.D., odborný garant projektu Nové ve starém.
PhDr. Richard Biegel, Ph.D., odborný garant projektu Nové ve starém hodnotí situaci zasazování nových architektonických projektů do kontextu historických center měst
Zároveň ale Richard Biegel dodává, že ačkoli je architektura společný obor, architekti i památkáři se přirozeně do konfliktů dostávají a v obou táborech se najdou fundamentalisté, kteří se a priori dohodnout nechtějí.
Zasazování moderních staveb do historické zástavby probíhá jinak v zemích, jejichž města byla poničena válkou, a jinak u nás, kde jsme si prostředí podle Richarda Biegela poškodili sami, ale přesto v nich ještě něco zůstalo.
„Dialog nového se starým se třeba dobře daří v Holandsku. Člověk by našel překrásné příklady třeba i ve Švýcarsku. Naopak pro mě není cestou Londýn, kde novostavby úplně přebíjejí to historické město. Ale vždycky jde o konkrétní místo a konkrétní rozhodnutí, jak tu kterou stavbu umístit, tak aby to místo umocnila a nepřebila,“ analyzuje Richard Biegel situaci v Evropě.
Účel světí prostředky
Co se týče Prahy, Richard Biegel se domnívá, že situace je špatná, neboť se zde realizují zejména komerční centra, která s architekturou nemají mnoho společného.
„Je to výraz takového pražského pragmatismu, kde je potřeba naplnit co nejvíce čtverečních metrů a architektura je vlastně jenom ‚kapota‘,“ dodává s politováním Richard Biegel.
Případy, kdy se novou architekturu podařilo dobře zasadit do kontextu historické výstavby, uvádí Richard Biegel například Hotel Metropol, tunel pod Prašným mostem nebo novou knihovnu v Dejvicích. Dále dodává, že dobré architektuře se daří zejména v malých městech.
Linie méně povedených architektonických počinů začala prý Špačkovým domem, potom pokračovala přes pasáž Myslbek.
Vrcholem zneužití místa ke komerčnímu užití je výstavba Palladia. „Palladium je mimochodem svatý obraz, který chránil zemi českou, takže už tato blasfémie mě fascinuje a to i v rovině architektonické,“ dodává s ironií Richard Biegel.
Jedná se tedy primárně o promarněné příležitosti, protože všechny tyto stavby stojí na úžasných místech. Kdyby na nich vznikla kvalitní architektura, tak by Praha mohla být jedním center současné světové architektury.
Nedostatečná regulace, legislativa i prostor pro dialog
Problémem také je v případě Prahy chybějící regulace a legislativa. „V Praze neplatí žádná pravidla. V Praze platí zákon silnějšího. Regulace není a bohužel je to evidentně záměr. Praha nemá hlavního architekta, nemá platformu, na které by se mohlo diskutovat,“ konstatuje Richard Biegel.
Na nedostatku legislativy a také chybějící regulaci právě profitují developeři mamutích obchodních center.
V Praze vždy platila regulace, která stanovovala například výšku říms nebo možnost zastavitelnosti pozemku a zároveň zakládala prostor pro diskusi. Nic ale v současné době nenasvědčuje tomu, že by taková pravidla měla opět ožít, ačkoli jejich stanovení by bylo výhodné i pro samotné investory.
Dnes bude k tomuto tématu zahájena odborná konference s názvem ‚Nové ve starém‘. „Minimálně by mohla pojmenovat to dobré a to špatné, a z toho by pak nebylo zas tak těžké ta pravidla vyvodit,“ hodnotí Richard Biegel potenciální přínos konference.
Zároveň ale dodává, že pro stanovení pravidel musí být ve společnosti vůle, aby pravidla mohl Magistrát stanovit. „V tomto případě jsem ale skeptický,“ říká Richard Biegel.
Konferenci už předcházela výstava ‚ Nové ve starém‘ v galerii Jaroslava Fragnera
