Slavní hollywoodští tvůrci bojují za zachování klasického filmu. Ohrožuje ho digitál
Hollywoodští režiséři zachraňují film. Zábavní průmysl prožívá už několik let digitální revoluci. Tvůrců, kteří točí na klasické filmové pásky, ubývá. A proto hrozí, že se zavře poslední velká továrna na celuloidový film ve Spojených státech. S tím ale nesouhlasí třeba Quentin Tarantino, J. J. Abrams nebo Christopher Nolan.
„Vždycky jsem věřil v kouzlo filmu. A to je schované na filmovém pásku. Spousta lidí si myslí, že kamera snímá pohyb, ve skutečnosti ale zaznamenává tisíce obrázků. Ty se pospojují dohromady a vytvoří iluzi pohybu. A o tom to všechno je. Iluze – to je pravé kouzlo filmu.“
Quentin Tarantino se zapřisáhl, že na digitálu nikdy točit nebude. Když se dozvěděl, že společnost Kodak chce uzavřít poslední velkou továrnu na filmový pásek, okamžitě reagoval.
O boji slavných filmařů za záchranu celuloidového filmu informovala redaktorka Pavlína Nečásková
Spolu s režisérem dalšího dílu Hvězdných válek J. J. Abramsem a tvůrcem posledních batmanovských filmů Christopherem Nolanem začal lobovat u filmových společností, aby s Kodakem podepsaly smlouvu na další spolupráci.
A takoví filmaři se neodmítají. Na svou stranu si tak získali značky jako Universal Picture, Warner Brothers nebo Walt Disney. Filmoví experti ale v záchranu filmu nevěří, digitál ho prý dříve nebo později stejně převálcuje. Je totiž mnohem levnější a nabízí více možností.
Podle českého kameramana Martina Preisse diváci většinou ani nepoznají, jakou techniku filmaři použili. „Já vždycky věřím, že je to taková podprahová věc, že to nevnímáte úplně na první pohled, ale nějakým způsobem to cítíte,“ říká.
„Je to podobné, jako když si koupíte plastový a dřevěný stůl. Jsou velmi podobné, plast může být krásně designový, moderní, ale když si sáhnete na ten dřevěný, je to trošku jiný pocit,“ popisuje.
V Čechách točil Martin Preiss na filmový materiál naposledy před šesti lety snímek Bobule. Pro české tvůrce je totiž digitální kamera mnohem výhodnější.
„Já si myslím, že v současné době na to mají právě jen Američané. Pro Hollywood film nikdy nebyl problém. To nejvíc, za co zaplatili, bylo před kamerou. A oni to museli do toho filmu dostat. Zaplatili několik kamer, miliony metrů materiálu, protože věděli, že ta hodnota je před tím. U nás je rozpočet úplně jiný,“ tvrdí Preiss.
Pro film mluví barvy, pro digitál detaily
Důvodem, proč i americká filmová studia volí ve většině případů digitál, nejsou jen peníze. Třeba filmy ve 3D technologii se na filmový pásek netočí. Jak říká Preiss, oba způsoby mají své pro a proti.
„Film lépe pracuje s barvami. Digitál je v současné době v lepším rozlišení, dostane tam víc detailů. Filmový materiál zatím je lepší v barevném podání, v pocitovém. A filmy jsou o pocitech a emocích,“ podotýká a dodává:
„Proto určitě kdyby každému filmaři na světě dal někdo vybrat, jestli chce točit neomezeně na film, nebo jestli si chce vzít digitál, myslím, že většina starších, kteří ještě znají film, si vždycky vybere film.“
