Dispečer záchranné služby musí být psycholog i zdravotník zároveň
Zvonění telefonu je na operačním středisku záchranné služby Královéhradeckého kraje slyšet téměř neustále. Každý telefonát je specifický a dispečeři jich vyřizují průměrně dvě stě za čtyřiadvacet hodin. Často jde o velmi vypjaté situace, které vyžadují velmi opatrný přístup.
„Ve velké většině se ti lidé setkávají s takovou situací poprvé. Jsou vystaveni obrovskému psychickému tlaku a jednají zkratkovitě,“ říká vedoucí záchranář operačního střediska v Hradci Králové Vladimír Švába.
„Naším úkolem je dostat je v tu chvíli pod svoji ochrannou ruku a navést je tam, kam my potřebujeme. Je třeba nejdřív lokalizovat místo zásahu a mezitím dispečer pokračuje v instrukcích první pomoci, případně resuscitaci, zástavě krvácení a podobně do příjezdu posádky,“ dodává.
Každý dispečer prošel speciálním školením na jednání při krizových hovorech. Volající bývají rozrušení, někteří jsou následkem stresu a třeba i strachu o své blízké agresivní. I s nimi musí umět dispečeři jednat a získat od nich potřebné informace.
„Doporučeným postupem je nezvyšovat hlas na člověka, nejednat protiagresí. Pokud to jde, tak by si dispečer neměl brát agresi osobně, protože často je to spíše stresová reakce,“ vysvětluje psycholog Ondřej Sezima, který operátory rychlé záchranné služby školí.
Na tísňovou linku volají i lidé, kteří si neuvědomují, že jejich problém rozhodně nemůžou řešit záchranáři. Úkolem dispečerů je proto i správné vyhodnocení závažnosti události a celého hovoru.
Na operačním středisku pracují pouze lidé, kteří mají zdravotnické vzdělání. Nejlepší variantou je, když je dispečerem člověk, který má zkušenosti i z terénu. Vlastní praxe je to hlavní, co operátorům při jejich práci pomáhá.
