Hrusice se od Ladových dob proměnily, místa známá z obrázků tam však lze najít stále
Obrazy malíře Josefa Lady si asi většina Čechů dovede vybavit i z paměti – na kopci je kostelík, mezi chalupami chodí koledníci a také ponocný, děti bruslí na rybníce, vesničané popíjejí v hospodě nebo se v ní perou. Inspirací byly Ladovi jeho rodné Hrusice, tam s tvorbou začínal a také ji tam ukončil. I když se tato obec, která se nachází v okrese Praha-východ, od malířovy smrti v roce 1957 hodně změnila, místa známá z obrázků tam lze stále najít.
Stejně jako na Ladových obrázcích lze v Hrusicích objevit třeba starobylé štíty domů, kostel nebo hospodu U Sejků – tu zachycují malířovy obrázky zvenku i zevnitř – ale asi nejvíc si ji lidé vybaví v souvislosti s obrazem hospodské rvačky.
„Pan Lada neměl auťák a vždycky jezdil vlakem – a šel z Mirošovic a zastavil se nejdřív u Sejků, aby zjistil, co je nového,“ popisuje místní kronikář Antonín Vávra.
Tomuto muži je dnes 86 let a Josefa Ladu i jeho dcery si prý dobře pamatuje. A pamatuje i místního ponocného, další „ladovskou“ postavu.
Za místy známými z obrazů Josefa Lady se do Hrusic vypravila redaktorka Alena Rokosová
„Ten poslední ponocný, to byl vlastně můj příbuzný – vnuk si vzal jeho vnučku,“ podotýká kronikář. „Sloužil 30 let, troubil každou hodinu od jedenácti do čtyř,“ dodává.
Antonín Vávra ukazuje, kde bydlel ponocný, i místo, kde stával Ladův rodný dům. Cestou vypráví, jak se obec jen za posledních dvacet let změnila. Zdvojnásobil se prý počet obyvatel a starousedlíků zbylo minimum.
I když Ladův rodný dům už dnes neexistuje, je tu Památník Josefa Lady a jeho dcery Aleny, která byla také výtvarnice. Návštěvník ho najde v patrovém domě, který Ladovi na kraji obce pomohli postavit místní zedníci a truhláři.
Tam se lidé mohou od paní Zdeny Burianové o malíři dozvědět různé podrobnosti, třeba že jeho dílo čítá přes 15 tisíc obrázků a 406 obrazů volné tvorby nebo že Lada často zachycoval i své skutečné sousedy.
A vysvětlí i, jak to bylo s Ladovou inspirací Hrusicemi. „Všechna ta místa, která tam vidíte, jsou z tohoto kraje, nicméně jsou stylizovaná do prostředí. Takže kostelík je vždycky hrusický – kromě toho, když vydával Mikeše, tam je mnichovický – ale vždycky hrusický s tím, že on ho různě pootáčí a mění mu kopule,“ vysvětluje paní Burianová.