Počátky usedlého způsobu života u Nilu jsou spojeny s rozsáhlými migracemi. Rozkryl to prestižní mezinárodní výzkum. Své působení v něm popsala egyptoložka Lenka Varadzinová.
Kosterní ostatky asi 150 mužů, kteří utrpěli válečná zranění, se datují do 1. století. Až do 3. století bylo přitom obvyklou praxí těla zpopelňovat, podle expertů je tak objev extrémně vzácný.
Legiovlak bude k vidění na nádraží v Týništi nad Orlicí na Rychnovsku až do neděle 6. dubna. Unikátní souprava opravených vagonů je replikou legionářského vlaku z let 1918 až 1920.
Od pondělí najdou lidé na webu Archivu bezpečnostních složek příběhy československých hrdinů, které nacisté zavraždili na centrálních popravištích třetí říše.
„Přijela dvě otevřená nákladní auta bez plachty, na jedno se naložilo dřevo a uhlí a na druhém jsme byli my. Nikdo se o nás nezajímal, jelo se i v noci,“ popisuje Eva Kubeláková.
„To je vlastně o paměti toho místa, kde člověk uslyší autentický zvuk Jana Palacha, což je tady na Václavském náměstí velmi silná věc,“ vypráví Ondřej Kobza ze spolku Piana na ulici..
Československá vláda 7. července jednomyslně schválila svou účast na pařížské konferenci, kde se Marshallův plán měl projednávat. Hned 10. července se stanovisko vlády zcela otočilo.
Ve východních Krkonoších kousek od Pece pod Sněžkou, ukrytý na lesnatém úbočí Světlé hory v nadmořské výšce přes 736 metrů, stojí působivý hrádek Aichelburg.
„Ty Masarykovy archiválie už toho prožily tolik, takže si myslím, že jsou v současné době, po těch desítkách let, v tom nejlepším možném prostředí,“ popisuje archivářka Hájková.
Otec Mileny Wagnerové, která se narodila v roce 1939, skončil v komunistickém vězení. Stopa kádrově špatné rodiny znamenala, že Milena nemohla nastoupit na gymnázium a vysněnou medicínu.
„Odhady mluví o 70 až 350 tisících nelegálních interrupcích ročně. Až 60 procent žen ji někdy podstoupilo,“ popisuje antropoložka Vivian Šefrna situaci okolo interrupcí v období první republiky.
Filmový týdeník z 6. září roku 1942 zaznamenal shromáždění tří tisíc lidí. Ti, co se sešli v anglickém městě Stoke-on-Trent, měli společný cíl: obnovit Lidice.
Z jednoho z dokumentů diplomatických archivů Francie, USA a Británie vyplývá, že měl Masaryk před smrtí vyhrocenou hádku se třemi muži. Kvůli verzi s vraždou se v minulosti vedlo několik vyšetřování.
„Motivací bylo popsat příběh konkrétní rodiny olašských Romů, Lovárů, kteří žili na území bývalého Československa, protože mám pocit, že se historii olašských Romů u nás historici příliš nezabývali.
Donedávna byla busta považovaná spíše ze zdařilou kopii. Historička umění Marta Herucová postupně vyloučila, že by šlo o napodobeninu. Bustu čeká ještě další výzkum.
Nejstarším artefaktem je mykénská, asi deseticentimetrová figurka. Nejcennějším zase mramorový náhrobní reliéf hostiny. Ten má odhadovanou cenu v přepočtu 12 milionů korun.
„Persekuce probíhaly dost jinak, i proto je složitější obraz holokaustu Romů na Slovensku zvedat, nehledě na všeobecnou ignoraci informací o historii Romů,“ říká romistka Helena Sadílková.
O většinu německých hrobů se po roce 1945 nikdo nestará a někde takto zanikly celé hřbitovy. Pomoct s péčí alespoň o část z nich má nová dotace ministerstva pro místní rozvoj.
Evoluční antropologové z Vídně a Harvardu zkoumali DNA obyvatel Evropy či Asie, kteří mluvili indoevropskými jazyky od éry lovců a sběračů téměř do začátku letopočtu.
Mezinárodní vědecký tým u Velkého Mamuťáku za účasti českých vědců jako první na světě úspěšně vyzkoušel novou metodu určování pravěké DNA. Ta může znamenat revoluci v archeologii.
„Může dosáhnout ostrosti železných nožů, což se dalo využít prakticky na cokoliv. Na řezání, nebo škrábání,“ popisuje využití pazourku geolog Martin Moník.
Nálety na město nebyly nejhorší počtem obětí ani množstvím zničených objektů, ale koncentrací pum shozených na civilisty. A historikové se dodnes nemůžou shodnout, jestli mělo vojenský smysl.
„Myslím si, že je v tom proruském a protiamerickém postoji velmi autentický,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz slovenský politolog Grigorij Mesežnikov.
Devatenáctiletý Miroslav Froyda v roce 1953 utekl na Západ během obědové pauzy na svazácké brigádě v JZD u Vranova nad Dyjí. Tři týdny se na tuto chvíli připravoval.