Návštěvníci Dne bílé hole si mohli vyzkoušet, jak se žije nevidomým
Jak se nevidomý s vodicím psem orientuje ve městě? Jak zvládat překážky jenom s pomocí bílé hole? Právě to si mohli zájemci prožít dnes odpoledne na Masarykově nádraží. Akce přilákala desítky zájemců, kteří si vyzkoušeli i netradiční vaření poslepu nebo poznávání vůni.
„Ruku můžete malinko povolit, ale aby byla zpevněná a nepovolila, když pejsek přibrzdí,“ dává průvodce první pokyny před první cestou se zakrytýma očima. Zároveň ujišťuje, že se není čeho bát.
Velkou výzvou byla cesta pražskou hromadnou dopravou. „Když chceme jet tramvají, držíme se vpředu, protože nevidomý většinou nastupuje prvními dveřmi. Máme ještě navíc zařízení, díky kterému víme, co přijelo za tramvaj,“ dodává nevidomý průvodce.
Procházku se slepeckým psem si na vlastní kůži vyzkoušel i reportér ČRo Jan Charvát
Když nevidíme, nezbývá vám nic jiného než používat další smysly. Dobře se dá orientovat třeba sluchem. I ten pomohl účastníkům Den bílé hole v pořádku dorazit zpátky do hlavní haly Masarykova nádraží.
Život poslepu si vyzkoušeli i další dobrovolníci. „Bylo to na mě trochu rychlé, ale věřil jsem průvodci, že nikam nenarazíme. Sám s pejskem bych si asi netroufl, ale díky tomu, že s námi byl průvodce, jsem se nebál.“
Na Dni bílé hole pomáhal i nevidomý Lukáš. Podle něj je velmi těžké podělit se o to, jaké to je pohybovat se bez zraku. „Člověk se může třeba pokusit vysvětlit, s čím potřebuje pomoc. Co nás zraní a co nás potěší. Slepota má až výhody, protože vás nutí používat jiné smysly, než je člověk zvyklý,“ vysvětluje.
Největší problémy při pohybu po městě dělají nevidomým auta. „Je tu strašně aut, ať už na silnicích, nebo zaparkovaná. Problémem jsou i uspěchaní lidé. Moc nevnímají a vráží do nás nebo se špatně vyhýbáme, protože stojí přímo v cestě,“ říká Lukáš a dodává, že by určitě pomohla větší ohleduplnost.
