Střelných a bodných zranění v Česku přibylo. Chirurgové se radili o jejich léčbě
Válečná, střelná a bodná poranění. Tak znělo hlavní téma Pražských chirurgických dní, které tento týden uspořádala První chirurgická klinika. Na jubilejní 20. ročník sympozia přijela asi tisícovka lékařů, zdravotních sester a studentů medicíny nejen z České republiky, ale i z evropských zemí, Kanady nebo odborníci z Izraele.
„Měli jsme skoro 65 procent poranění končetin a z toho 19 kostí. A teď čím kdo byl zraněn. Pistole je samozřejmě nejrozšířenější, puška tam byla desetkrát a jednou kalašnikov. Co jsme dělali za operace: v břiše bylo pětkrát střevo, třikrát játra, jednou žlučník. Amputace byly čtyři, z toho tři na jednom člověku,“ popisuje traumatolog Edib Jaganjac zranění, která ošetřoval v obklíčené sarajevské nemocnici během válečného konfliktu na Balkáně.
Stejně jako jeho izraelští kolegové přijal pozvání na pražské sympozium s tím, aby se podělil o cenné zkušenosti z válečné chirurgie.
„My sice aktuálně neválčíme na svém území, ale jsme účastníky řady válečných konfliktů a nakonec víme, že terorismus už v okolních státech je. Tito pánové nám skvělým způsobem interpretovali své zkušenosti a poznatky z otázek právě terorismu, válečných poranění a dalších,“ řekl k hlavnímu tématu letošních 20. Pražských chirurgických dní prezident kongresu Zdeněk Krška, přednosta 1. Chirurgické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
„První chirurgická klinika byla součástí programu MEDEVAC, čili programu, který se staral o poraněné ze Sýrie a z Libye. Do Česka také přišlo mnoho cizinců a bv té souvislosti pozorujeme větší a větší počet bodných poranění a poranění, která jsme neznali. A nejsme to jenom my v Praze, jsou to centra jako Ostrava, Brno a další,“ vysvětlil Krška s tím, že témata účastníci navrhují a vybírají v průběhu roku sami.
Postupy léčby a ošetření střelných a bodných poranění zkušení odborníci vysvětlovali svým kolegům právě na válečných zraněních, která se těm novým ‚civilním‘ podobají.
Sympozia v pražských Vysočanech se kromě lékařů a sester účastnili také medici.
„Nevím, jestli bych někdy chtěla dělat válečnou zónu, ale vyloženě zajímavý byl přístup od pana doktora Franka k přesunům jednotlivých pacientů z válečné zóny až do zázemí. Šlo o management transportu přes pracoviště polní nemocnice až do zázemí. To funguje v rámci hodin a naopak srovnání s dobou minulou,“ řekla studentka posledního ročníku medicíny Petra Plecháčová, která už v sále čekala na další přednášku o bodných a střelných zraněních mimo válku, kterou traumatolog Jaganjac zakončil svérázným, ale jednoznačným názorem:
„Napadeno bylo 50 pacientů a skoro polovina poranila sama sebe. Což jsem chtěl přidat k té otázce, kterou měl profesor přede mnou, jestli se mají zakázat zbraně. Já jsem proto, aby se zbraň zakázala každému.“