V Horní Lužici se udržel zajímavý velikonoční zvyk - zpívání kěrluší
Jako v Čechách 17.století si připadá Čech nebo Moravan, který zavítá do Horní Lužice v sousedním Německu. Kousek za českým Hrádkem nad Nisou si nám blízký slovanský národ Lužičtí Srbové, který tu žije, udržel zajímavý velikonoční zvyk - půlnoční zpívání kěrluší.
„Zpíváme srbsky,“ říká v rodné srbštině 80letá Mari Henschelová, která zpívá kěrluše zvěstující zmrtvýchvstání Krista už od dětských let.
Čech se v Horní Lužici docela dobře dorozumí. Do roku 1635 byla Horní Lužice součástí Zemí Koruny české. Po válce ji ale politici rozdělili mezi Německo a Polsko.
Paní Mari sice změnili srbské příjmení na německé, ale Slovankou je stále i s hornolužickými zvyky,které spolu se svými kamarádkami ve sboru Kantorky ve vesnici Slepo ostatním lidem vždy o Velikonocích a jiných křesťanských svátcích připomínají.
Milan Turek z infomačního centra na Ještědu se o zpívání kěrluší poprvé dozvěděl v knížce Ludvíka Kuby.
„Kěrluše se zpívají ze soboty na neděli o Velké noci. Je to podobné jako u nás na jižní Moravě odkud pocházím, kde se sejde parta kluků a zpívá na Velikonoce písně, které se zabývají oslavou Krista,“ vysvětluje Turek.
Před tím, než začnou Kantorky kěrluše zpívat, zapálí svící,dají ji do speciální lampičky a meditují. Mají na sobě velikonoční srbské kroje. V rodině paní Anemarie Hainové se dědí z generace na generaci.
Paní Anemarie mění srbštinu na němčinu a říká,že kroj je už sto let starý a má ho po praprababičce. Tvoří ho plisovaná zelená sukně, bílá blůzka,černá vesta a zelený vyšívaný čepec. Kantorki zpívají ze starého zpěvníku, v němž jsou stovky písní.
S kěrlušemi na rtech se půvabné staré dámy vydávají před půlnocí na kolech po vesnici Slepo. Čeká je 15 hornolužických rodin. Letos to měly hodně tvrdé - přepadla je sněhová vánice. Poprvé po mnoha desetiletích. Směje se paní Getruda a čeká na to, až zazní zvony kostela ve Slepu.
Postupně se začínají otvírat okna v domech,kde bydlí Lužičtí Srbové. Kantorky stojí před nimi a zpívají na jejich přání tři vybrané kěrluše.
Kantorky objíždějí na blikajících kolech a s lampičkou v ruce Slepo až do nedělního rána. Ve tmě vypadají tak trochu jako bludičky. Ráno pak odnesou svítilnu se zapálenou svící do hřbitovní kaple v osadě Rohne a společně se pomodlí s ostatními hornolužickými rodinami.