V Horní Lužici se udržel zajímavý velikonoční zvyk - zpívání kěrluší

Jako v Čechách 17.století si připadá Čech nebo Moravan, který zavítá do Horní Lužice v sousedním Německu. Kousek za českým Hrádkem nad Nisou si nám blízký slovanský národ Lužičtí Srbové, který tu žije, udržel zajímavý velikonoční zvyk - půlnoční zpívání kěrluší.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hrádek nad Nisou

Hrádek nad Nisou | Foto: www.hradek.cz

„Zpíváme srbsky,“ říká v rodné srbštině 80letá Mari Henschelová, která zpívá kěrluše zvěstující zmrtvýchvstání Krista už od dětských let.

Čech se v Horní Lužici docela dobře dorozumí. Do roku 1635 byla Horní Lužice součástí Zemí Koruny české. Po válce ji ale politici rozdělili mezi Německo a Polsko.

Paní Mari sice změnili srbské příjmení na německé, ale Slovankou je stále i s hornolužickými zvyky,které spolu se svými kamarádkami ve sboru Kantorky ve vesnici Slepo ostatním lidem vždy o Velikonocích a jiných křesťanských svátcích připomínají.

Přehrát

00:00 / 00:00

O zpívání kěrluší natáčela redaktorka Ivana Bernáthová

Milan Turek z infomačního centra na Ještědu se o zpívání kěrluší poprvé dozvěděl v knížce Ludvíka Kuby.

„Kěrluše se zpívají ze soboty na neděli o Velké noci. Je to podobné jako u nás na jižní Moravě odkud pocházím, kde se sejde parta kluků a zpívá na Velikonoce písně, které se zabývají oslavou Krista,“ vysvětluje Turek.

Před tím, než začnou Kantorky kěrluše zpívat, zapálí svící,dají ji do speciální lampičky a meditují. Mají na sobě velikonoční srbské kroje. V rodině paní Anemarie Hainové se dědí z generace na generaci.

Paní Anemarie mění srbštinu na němčinu a říká,že kroj je už sto let starý a má ho po praprababičce. Tvoří ho plisovaná zelená sukně, bílá blůzka,černá vesta a zelený vyšívaný čepec. Kantorki zpívají ze starého zpěvníku, v němž jsou stovky písní.

S kěrlušemi na rtech se půvabné staré dámy vydávají před půlnocí na kolech po vesnici Slepo. Čeká je 15 hornolužických rodin. Letos to měly hodně tvrdé - přepadla je sněhová vánice. Poprvé po mnoha desetiletích. Směje se paní Getruda a čeká na to, až zazní zvony kostela ve Slepu.

Postupně se začínají otvírat okna v domech,kde bydlí Lužičtí Srbové. Kantorky stojí před nimi a zpívají na jejich přání tři vybrané kěrluše.

Kantorky objíždějí na blikajících kolech a s lampičkou v ruce Slepo až do nedělního rána. Ve tmě vypadají tak trochu jako bludičky. Ráno pak odnesou svítilnu se zapálenou svící do hřbitovní kaple v osadě Rohne a společně se pomodlí s ostatními hornolužickými rodinami.

Ivana Bernáthová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme