Góly jsou logicky chvíle, které si vytáhlý dvaatřicetiletý sympaťák užívá nejvíce, vždyť do Štruncových sadů dřív chodil jako fanoušek.

Proti Realu, Manchesteru City nebo Bayernu měl smůlu, těmhle gigantům Plzeň na svém stadionu gól nedala, vynahradit si to mohl alespoň proti AS Řím, Neapoli nebo dalšímu velmi známému evropskému týmu.

„Paradoxně můj první zápas, který jsem tu hlásil, byl zápas s Atléticem Madrid, takže jsem skočil rovnou do hloubky, rovnou mezi žraloky, bez rukávků, bez kruhu a naučil jsem se plavat,“ vypráví reportérovi Radiožurnálu.

A také se s plzeňskými fanoušky dokázal sladit. Vyvolávání jen křestního jména střelce, na které publikum odpovídá jeho příjmením, není vůbec nic neobvyklého. Ale dovětek ‚děkuju-prosím‘?

„Můj vynález to není. Jsem první, kdo s tím začal tady v Plzni, ale nechal jsem se inspirovat na Schalke 04 nebo Bayernu Mnichov, kde mají ‚danke-bitte‘. Jsem rád, že se to tu chytilo a že je to tady takový můj malý plzeňský odkaz,“ usmívá se.

Za nějakých šest let u Viktorie Plzeň a pět u národního týmu už Jiří Pelnář vyslovoval jména řady fotbalových hvězd: Iniesty, Modriče, Kroose, De Gey, Fabregase, Agüera nebo Džeka.

„Každé jméno je pro nás opravdu skvost. Je to obrovská čest. Tato euforie jen opadá při gólech… jakmile je to gól od soupeře do naší brány, tak je to pro mě osobně jenom jméno. Je to nějaký cizí hráč, který nám dal gól a veškerá euforie z jeho jména je u mě pod bodem mrazu,“ dodává Pelnář.

Tak snad při prvním zápase Viktorie ve vyřazovací části Evropské ligy proti Dinamu Záhřeb žádné takové smutné hlášení neuslyšíme.

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít