Hráči nosí zařízení, která generují tisíce dat. Inspirací je Premier League, říká kondiční trenér Olomouce
Nejmladší kondiční trenér na ligové scéně Patrik Kmínek přispěl v uplynulé sezoně k úspěchu olomoucké Sigmy, která získala trofej v Mol Cupu a obsadila šesté místo v lize. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz se rozpovídal o datové analytice, spolupráci s nejlepším ligovým střelcem Janem Klimentem, nebo o tom, jak se inspiruje od klubů z Premier League. Popsal také, jaká specifika má trénování cizinců, kteří podle něj mají někdy „vtipné návyky“.
Jaké byly vaše začátky v oblasti kondičního tréninku?
Jako většina kondičních trenérů jsem také dříve sportoval, hrál jsem od dětství futsal. Dostal jsem se i na poloprofesionální úroveň, mezi lety 2021 a 2023 jsem hrál v Polsku ve Wroclawi. Tou dobou už probíhaly začátky mé kariéry jakožto kondičního trenéra. Navnímal jsem, že servis v klubu nebyl dostatečný, takže jsem se o to začal zajímat sám.
Když jsem angažmá ukončil, začal jsem studium na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde jsem se oboru začal věnovat víc. A už od začátku studia jsem trénoval svoje spolužáky, přičemž většina z nich byli profesionální sportovci, ale třeba nebyli součástí těch sportů, kde bylo v té době běžné mít kondičního trenéra.
A jak jste se dostal přímo do Sigmy Olomouc?
Začínal jsem v roce 2022 jako kondiční trenér fotbalistů Šumperku, což je taková divizní úroveň. Mezi lety 2023 a 2024 jsem působil jako hlavní kondiční trenér ženského úseku pro mládež v rámci Fotbalové asociace České republiky. A pak si mě v květnu 2024 vyhlédl trenér Olomouce Tomáš Janotka.
Jak vypadá váš denní režim?
Kolem osmé ráno dorazím na stadion, mám na starost hráče už před tréninkem. Jde třeba o testování, vyplňování dotazníků a podobně. A všechny věci se pak snažím zapracovat do tréninku. Přímo během něj se starám o datovou analytiku, věnuji se zraněným hráčům, takže běhám sem a tam a nebudu lhát, je to celkem náročné pro jednoho člověka. Po tréninku si zpracuji data a pak probíhá komunikace s trenéry, se kterými celý trénink vyhodnocujeme.
A potom odpoledne, když mám volno od fotbalu, se i tak snažím pokračovat ve své práci. Máme v Olomouci s kolegou vlastní aplikační centrum, takže po práci v Sigmě chodím tam a věnuji se sportovcům individuálně.
Jaká je vaše role přímo v den zápasu?
Musím přiznat, že paradoxně v zápasové dny mám méně práce ve srovnání s těmi tréninkovými. Začíná to pro mě dopoledním předzápasovým tréninkem, kde se věnuji třeba i zraněným hráčům. Pak už přímo před zápasem řešíme individuální věci v kabině před rozcvičkou, pak následuje rozcvičení na hřišti. Během zápasu mám pak za úkol sledovat na tabletu aktuální data, ze kterých vytvářím zpětnou vazbu pro trenéry.
Když fanoušek zůstane po fotbalovém zápase na stadionu trochu déle, může si všimnout, že některé týmy nechávají „doběhávat“ své střídající hráče. Jak tento proces funguje?
Neděje se to po každém zápase bezprostředně, ale obecně to doběhávání funguje ve fotbale pravidelně. Záleží vždy na tom, jakou strategii trenér zvolí. V případě domácích zápasů máme dvě varianty. Buď den po zápase rozdělíme trénink na dvě skupiny, takže třeba ti vytíženější hráči mají spíše regenerační trénink a ostatní více zátěžový, nebo to děláme rovnou po zápase. Buď zůstaneme na hřišti, nebo se přesuneme na vedlejší, kde třeba probíhají malé hry, zátěžová střelba a podobně.
Když ale hrajeme venku, kde tyto možnosti nemáme, naběhávání se děje rovnou po zápase. Snažíme se hráče dostat do určitých intervalů, aby doběhaly určité množství ve vysoké intenzitě ve sprintu. Jde o to, abychom je zatížili alespoň takovým způsobem jako hrající hráče.
Dá se podle vás říct, že vaše povolání k „A“ týmu Sigmy je odrazem filozofie trenéra Tomáše Janotky, který i na hřišti sází na mládí?
Doufám, že ano. Ale pan Janotka často zmiňuje, že chce mít kolem sebe charakterově dobré lidi, takže jsem strašně rád, že mu do tohoto konceptu zapadám. A jinak co se týče strategie s mladými hráči, je dobře, že takhle vychází. Ale obecně si nemyslím, že to je přímo založené na faktoru mládí, jde spíš o ten charakter, o to, jak si pracovně sedneme.
Spolupracuje se vám lépe s mladými hráči, když jste si věkově blíž?
Práce s mladými hráči je z mého pohledu nadstandardní. Nechají si hodně věcí vysvětlit, jsou schopni dělat hodně věcí navíc. Je to i logické, v mladém věku lépe regenerují a vydrží tak větší zátěž.
Práce s cizinci? Jiná řeč i návyky
A co třeba cizinci? Má spolupráce s nimi nějaká specifika kromě jazyka?
Záleží, odkud pochází. Někteří hráči z Afriky například neprošli kondiční průpravou, nemají základy silového tréninku. U nich se pak musí všechno přizpůsobit, upravují se jim třeba některé cviky, ale celkem rychle se adaptují.
Cizinci mají také obecně jiné návyky, někdy je to i vtipné. Máme v týmu Litevce Artura Dolžnikova, který je schopen v rámci regenerace vydržet v ledové kádi klidně i deset minut. Někteří čeští hráči jsou tam sotva 30 vteřin a už musí ven.
Jak jsou na tom s češtinou?
Jak kdo. Například pro hráče z Nigérie je to těžké, pak naopak zmíněný Dolžnikov, který mluví velmi dobře rusky, to má s češtinou lehčí. Ale snažíme se všem cizincům všechno vždycky dovysvětlovat anglicky, abychom měli stoprocentní jistotu, že tomu rozumí.
Ale obecně musím říct, že všichni kluci jsou schopni pochytit alespoň základy. Někomu jde mluvení lépe, někomu hůř, ale všichni se snaží.
Chtěla bych se zeptat na Filipa Zorvana, který obdržel premiérovou pozvánku do reprezentace a v uplynulé sezoně patřil k tahounům Olomouce. Připravoval se po kondiční stránce jinak než v předchozích letech? Nebo čím si vysvětlujete jeho formu?
Když to vezmu z obecného hlediska, celá sezona Filipovi strašně sedla. Celou přípravu absolvoval tak, jak by měl, nic vynechal. A musím říct, že je sám od sebe svědomitý, na každý trénink chodí o hodinu dřív a pracuje si na svých věcech. Když ho trápí nějaká bolístka, zaměřuje se na ni, dbá na prevenci, je schopný v tomhle sám sobě pomoct.
Jak konkrétně probíhá vaše spolupráce se zraněnými hráči? Například s nejlepším ligovým střelcem uplynulé sezony Janem Klimentem, který v dubnu utrpěl zlomeninu lýtkové kosti.
Výzkumy jednoznačně říkají, že ať už jde o jakékoli zatížení, zraněným hráčům prospívá. Když má třeba hráč zraněnou nohu, zaměříme se na silový trénink té druhé, a ta zraněná se paradoxně díky tomu lépe uzdravuje. Pracuju v tomhle případě hodně s fyzioterapeutem, který mi řekne, co mám s hráčem udělat.
U Honzy Klimenta to bylo třeba tak, že šlo zatěžovat horní polovinu těla, případně se zaměřit na oblast stehen. Podstatou je, aby hráči neodešla svalová hmota, aby když pak přejde do nějakého pohybu, neomezovaly ho hned svalové problémy.
Nadstandardní sezona
Jak byste zhodnotil uplynulou sezonu Sigmy, která obsadila šesté místo v tabulce a získala trofej v Mol Cupu?
Naši sezonu bych popsal slovem nadstandardní. Mol Cup byl pro mě skvělý, bezkonkurenční. Myslím, že tady v Olomouci není úplně snadné zažít takový úspěch, takže jsem rád, že jsem toho mohl být součástí. Velký kredit musí dostat určitě trenér Janotka. Když ho vidím, jak každý den pracuje, co po hráčích vyžaduje, jak je na ně náročný. Takže sezonu určitě hodnotím jako úspěch, ale v příštím roce už to budeme muset nějak potvrdit. Ukázat, že jsme se někam dostali a chceme se tam udržet.
V souvislosti s úspěchem Olomouce se často skloňuje presink, intenzita. Byl podle vás tento herní styl jedním z rozhodujících faktorů při cestě za trofejí?
Když trenér Janotka přišel, měl nějakou představu, jak chce hrát. Chtěli jsme se prezentovat presinkem, intenzitou, takže jsme podle toho nastavili i přípravu. Protože aby hráči byli schopni tento intenzivní styl vydržet, potřebovali nabrat obrovský fyzický fond. A určitě to neslo své ovoce i v tom, že jsme dokázali potrápit a porážet i týmy z nejlepší čtyřky tabulky.
Vítězstvím v domácím poháru jste si zajistili účast v těch evropských. V srpnu budete hrát čtvrté předkolo Evropské ligy, nejhůře můžete skončit v základní fázi Konferenční ligy. Minimálně na podzim vás tak čeká velká porce utkání. Jak hráčům nastavujete režim, když mají v týdnu více než jeden zápas?
Je to hodně dané tím, jak jsou zápasy rozmístěné. Jdeme den po dni. Když se třeba hraje sobota, čtvrtek, neděle, není v mezičase moc prostor pro zátěžový trénink. Ale snažíme se, aby uprostřed toho mezidobí byla nějaká intenzivní práce, aby se hráči dostali do akcelerací a decelerací, aby se zatížili metabolicky. Je to důležité, protože kdyby celou dobu stáli na stejné úrovni, bylo by pro ně pak těžké se dostat do tempa zápasu. Roli hraje také to, jestli jde o člena základní sestavy, nebo střídající hráče. Podle toho se uzpůsobuje zátěž.
Zbytek týdne mimo zápasy je nastaven spíše regeneračně a na taktickou přípravu na daného soupeře. V těchto „anglických týdnech“ není z kondičního hlediska moc prostoru něco zlepšovat.
Bude letní příprava vypadat jinak s ohledem na to, že vás čekají evropské poháry?
Budeme do toho muset ještě víc šlápnout. I přesto, že loni byla příprava podle mě dobrá, by se našly nějaké rezervy. Například v aerobní intenzitě, kterou hráči neměli úplně dostatečně nabranou.
Takže začátky budeme věnovat právě rozvoji aerobní kapacity. To znamená, že budeme pracovat v nízkých intenzitách. Když se trénuje dlouho v nízkých intenzitách, tělo se naučí mnohem lépe zpracovávat laktát. A je jedno, jestli jde o tréninky s balonem, nebo třeba v posilovně. Když pak mají hráči takový základ, může se přejít do vyšších intenzit.
Existuje nějaká země, nebo přímo jeden klub, který je ve vašem oboru naprostou špičkou a všichni k němu vzhlížejí?
Pár let zpátky jsem vnímal obrovskou sílu v tomhle ohledu v Realu Madrid nebo Bayernu Mnichov. Ale v posledních třeba pěti, šesti letech jdou všechny top týmy nahoru, zakládají si na datech. V tomhle ohledu, co se analytiky týče, je podle mě momentálně nejdál Premier League. Když se člověk dívá, jak trénuji anglické týmy, ať už je to třeba Manchester City, Arsenal nebo kdokoli jiný, vidí specifická cvičení, která jsou extrémně zajímavá a propracovaná.
Tréninky těchto týmů jsou někde dohledatelné?
Některé týmy nahrávají na sociální sítě třeba části tréninků v kondiční přípravě, takže tam člověk občas může něco vidět. Ale není to úplně pravidlem, zároveň pochopitelně nemůžu vidět do hloubky, je jasné, že týmy sdílejí jen to, co chtějí.
Nebo lze také načerpat nějaké znalosti od samotných trenérů, to se děje například na seminářích nebo školeních, kam třeba zahraniční hosté jezdí.
GPS zařízení a hrudní pás
Dnes hrají v kondiční přípravě velkou roli technologie. Asi nejznámějším zařízením, které hráči používají, je GPS umístěné ve vestě pod dresem. Jak toto zařízení funguje?
Mnozí si myslí, že je to hlavně GPS. Má to ale i akcelerometr, který přesně zaznamená jakékoli zrychlení, zpomalení, výskoky nebo skluzy. Toto zařízení je zároveň propojeno s hrudními pásy, které měří tepovou frekvenci, takže dokážeme zaznamenat nejen vnější zatížení (tedy kolik toho hráč naběhal a v jaké intenzitě), ale i vnitřní (tedy jak mu u toho pracovalo srdce).
Z těchto zařízení lze vygenerovat dohromady asi 2000 ukazatelů, což je opravdu hodně. A z toho si můžeme vytáhnout, co potřebujeme. Tvoříme pravidelné reporty, které poskytujeme trenérům, komunikujeme spolu, snažíme se podle toho uzpůsobit tréninky. A já osobně se pak ještě zaměřuju na každého hráče individuálně, řešíme jednotlivé věci, jako třeba prevenci zranění.
Můžete také spolurozhodovat o tom, kdy hráč v zápase vystřídá, když třeba vidíte, že není kondičně stoprocentně v pořádku?
U tohohle je hrozně tenká hranice. Nejsem schopný říct, jak se hráč cítí vnitřně. Každopádně si myslím, že za ten rok a půl, co s hráči spolupracuji, mám jejich data nastudovaná tak, že jsem schopný říct, kdo kolik vydrží a kdy začne upadat, jestli je na něj intenzita moc velká nebo nízká.
Určitě to není tak, že bych pravidelně radil trenérovi, kdy má vystřídat. Ale pokud to trenér chce vědět, mám vždycky připravenou zpětnou vazbu.
Důležitým faktorem v kondiční přípravě je i strava a regenerace. Spolupracujete s hráči i v tomto ohledu?
V průběhu sezony jsme dělali hráčům školení, nebo takové sezení, kde jsme jídlo, suplementaci a regeneraci řešili. Zároveň se hráče snažíme pravidelně testovat, jak svalově, tak z interního hlediska. A pokud se objeví nějaký problém, individuálně s hráčem řeším stravu, upravím mu třeba jídelníček, stravovací návyky.
Jaké jsou vaše ambice do budoucna? Máte třeba nějaké vysněné zahraniční angažmá?
Určitě bych se tomu nebránil, ale snažím se žít přítomností. Věnuji se na maximum tomu, co je teď, tedy Olomouci. Jsem vděčný, že jsem vůbec dostal šanci. Kdyby někdy nějaká nabídka přišla, budu ji řešit v tu danou chvíli, ale určitě to není tak, že bych snil o tom, že se jednou dostanu třeba do Barcelony nebo Bayernu Mnichov. Takhle to nastavené nemám.
Co je podle vás nejvyšší meta, které lze v profesi kondičního trenéra dosáhnout?
Je to individuální. Někdo má třeba vysněnou destinaci, pro někoho může být metou plat. Pro mě osobně je důležité, že všichni, se kterými jsem spolupracoval, se mnou byli spokojeni. Ale stále cítím nějaké rezervy, vnímám, že se potřebuju posouvat.
