„Na můj poslední zápas si vzpomenu, to byl zápas o bronz na olympiádě 2018. Mám samozřejmě velkou radost z toho, že pozvánka přišla a mohu tady být, usmíval se po prvním tréninku s reprezentací od utkání o bronz na hrách v Pchjongchangu Martin Růžička.

V osmatřiceti letech je jasně nejstarším hráčem českého výběru pro Švédské hokejové hry. Nejzkušenějším je ze 150 zápasy ale další navrátilec Jan Kovář.

„Trenéři jsou kluci, se kterými jsem hrál. To už začíná být trochu těžší, znám spíše je, než některé moje spoluhráče. Když má člověk dobrý vztah s trenéry, tak je to příjemné,“ naráží Jan Kovář na své bývalé spoluhráče a dnes trenéry Ondřeje Pavelce, Tomáše Plekance nebo Marka Židlického a podobně to má i Martin Růžička.

„S určitými trenéry jsem hrál, a například s Lukášem Galvasem jsem taky něco odehrál - a teď jsem tady s jeho synem. Ale to je spíš sranda, jsem rád, že tu jsem,“ popisuje Martin Růžička, že se v kabině potkává už se zástupcem druhé generace rodiny Galvasů. A to Jakub Galvas není nejmladším členem týmu.

Šimon Zajíček, ročník 2001, je o dva roky mladší. A ten má i problém někdejším spoluhráčům Kováře a Růžičky tykat.

„Asi nebudu tykat úplně všem, já jsem takový slušný, až se skoro bojím. Když mi ale tykání nabídnou, tak ho ze slušnosti příjmu. Ale s Martinem Růžičkou a Honzou Kovářem si tykám, ale taky jsem si nebyl jistý, jestli mám říct čau nebo dobrý den. Řekl jsem čau a uspěl jsem,“ usmívá se Šimon Zajíček, který bude chtít uspět i na Švédských hrách, které český tým rozehraje ve čtvrtek v Karstadu proti domácímu týmu.

Petr Kadeřábek, tpk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít