„V roce 1928 byly podle vyprávění mojí maminky strašné mrazy, takže mi led asi učaroval už od narození,“ vzpomínal Augustin Bubník v rozhlasovém seriálu Příběhy 20. století.

Bruslit začal pozdější slavný hokejista v osmi letech a už ve svých sedmnácti se dostal do tehdy elitního klubu LTC Praha.

Krátce na to se dostal i do reprezentace, se kterou v roce 1948 získal stříbrnou medaili z olympijských her ve Švýcarsku. O rok později byl součástí vítězného mužstva na mistrovství světa ve Švédsku, ze kterého se českoslovenští reprezentanti vraceli jako hrdinové.

„Byli jsme mistři světa a byly veliké oslavy. Přijeli jsme na československé hranice, vlak měl být v Praze v 10 hodin dopoledne, ale na první stanici bylo tolik lidí, že nádražáci nemohli s tím davem nic dělat,“ vyprávěl Bubník o řadu let později.

Pak už ale začalo o dost temnější období jeho života. Na další šampionát v roce 1950 už čeští reprezentanti kvůli vymyšlené zámince neodletěli, vládnoucí komunistická strana jim to zakázala.

Část týmu se později setkala v restauraci U Herclíků, kde je za následné protistátní řeči zatkla tehdejší Státní bezpečnost. Následovaly zatčení, výslechy a tresty. Gólman Bohumil Modrý dostal 15 let, Bubník za špionáž a velezradu 14.

„Když vynášeli rozsudky, dá se říct, že jsme si já i Modrý oddychli. Říkali jsme si, kdo ví, co se po Miladě Horákové může stát. Horáková byla v červnu a pak už nebyl žádný monstrproces. Až teprve v září náš,“ vzpomíná Bubník, že se bál i horšího trestu než dlouholetého vězení.

Během pobytu ve vězení pracoval Augustin Bubník v uranových dolech. Po propuštění se z něj později stal hokejový trenér. Zemřel v dubnu loňského roku ve věku 88 let.

Lukáš Michalík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít