Vladimír Šindler: Jedna z nejtěžších oblastí pro rozhodčího je psychická odolnost
Český extraligový hokej sleduje z profesních důvodů, světový šampionát na Slovensku si ale užívá. Vladimír Šindler, předseda komise rozhodčích Českého svazu ledního hokeje a bývalý sudí, odpískal přes 800 ligových zápasů, ale také dvě finále na světových šampionátech nebo dva olympijské turnaje. A jak sám říká, utkání českých hokejistů s Ruskem jako fanoušek nevynechá.
Rozhodčím je od 17 let, tedy od doby, kdy skončil s kariérou hokejisty. Tehdy ho na pískání zápasů lákalo především to, aby zůstal u hokeje. „Kontakt s ledem a hokejovým prostředím, to bylo to, co mě motivovalo,“ říká.
Jak prožívají utkání hokejoví rozhodčí? A na jaké zápasy Vladimír Šindler nejraději vzpomíná?
A jeho slova jsou výzvou pro všechny ty, kteří končí hokejovou kariéru na úrovni extraligových juniorů. Jedna z cest, která by jim zajistila, aby zůstali u oblíbeného sportu, je profese rozhodčích.
A přestože nouze o rozhodčí není, stále je potřeba perspektivních uchazečů s exkluzivním bruslením. „Vážíme si každého zájemce o toto povolání,“ potvrzuje.
Vztah mezi rozhodčím a hráčem je vyvážený
Na ledě se rozhodčí dostává do situací, kdy si musí spoustu věcí vyříkat pěkně zblízka a nahlas. A jak pokračuje kariéra rozhodčího, tak si může s hráči i tykat. „Jinak je vztah vyvážený,“ dodává.
Každý rozhodčí musí umět oddělovat hokejovou stránku od normálního života – určitě by neměl mít problém prohodit se spoustou hráčů krátký rozhovor o tom, jak běží život.
I když, jak říká, do takové oblasti se to častokrát ani neposunulo.
Čím déle rozhodčí píská, tím méně má na něj vliv to, co se děje na ledě, méně vnímá prostředí, nevěnuje se sdělovacím prostředkům a diskuzím. Sám rozhodčí nakonec dobře ví, jaký podal výkon. „Jedna z nejdůležitějších a nejtěžších oblastí pro rozhodčího je psychická odolnost,“ uzavírá.
